Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996OSOBNOST: Svědek holocaustu
Hluboký smutek v očích a veselá ústa pod kudrnatou hlavou, asi tak bych charakterizoval Pavla Kohna, s kterým jsem spolupracoval jako redaktor Mladého světa, když on se stal v roce 1965 v říjnu redaktorem nového časopisu Student. Ten tehdy sídlil v Senovážné ulici v jedné velké místnosti a k dispozici měli jen jednu telefonní linku.
Jako dnes se pamatuji na to, jak si ode mne Pavel objednal první text. Řekl mi: Zkus napsat o půlnoční mši v kostele u sv. Jakuba, u nás by to mohlo projít, chodí tam studenti. Pro mě to byl signál, že původní záměr stranických a mládežnických funkcionářů ovlivňovat studenty v duchu jejich ideologie nevyšel. V redakci se objevila postupně řada zajímavých osobností: Kromě Pavla Kohna to ještě byl Petr Feldstein, později Tomáš Pěkný a Jiří Slavíček či Alexander Kramer. Prvním šéfredaktorem se stal osvědčený funkcionář Václav Král. Pavel Kohn, který se narodil v roce 1929, bylo mu tedy šestatřicet let, byl z celé redakce nejstarší, a proto jeho slovo mělo větší váhu než dvacetiletých studentíků.
Všichni taky znali Pavlův osud: narodil se sice v Praze jako syn jednoho z šéfů továrny na výrobu překližky, ale jako Žid už od svých jedenácti let nesměl chodit do školy. V roce 1944 byl transportován z Terezína, kde jeho rodina byla od roku 1942, do koncentračního tábora v Osvětimi-Birkenau, tam přežil selekci a byl přemístěn do obce Blechhammer. Tento lágr byl po sedmi měsících v lednu 1945 evakuován a on absolvoval čtrnáctidenní pochod smrti do koncentračního tábora Gross-Rosen a odtud dál do Buchenwaldu, který byl osvobozen 11. dubna americkou armádou. Z celé rodiny přežil tuto kalvárii jediný.
A protože šikanování Židů v Čechách pokračovalo i po únorovém komunistickém puči v roce 1948, protloukal se zpočátku velice těžce a s potížemi se dostal na studia dramaturgie na DAMU. Práce ve Studentu, po jeho angažmá v divadle v Karlových Varech a delší pauze, kdy nemohl sehnat práci, byla vysvobozením: měl tam na starosti kulturu, i když cenzurní tlaky snášel velice těžce. To byl taky důvod, proč se rozhodl v roce 1967 emigrovat do Německa, kde dvaadvacet let pracoval v rozhlasové stanici Svobodná Evropa opět jako kulturní redaktor. Zřejmě při práci v redakci Studenta i v době, o které se dnes hovoří jako o oblevě, pochopil, že tehdy vládnoucí systém je nereformovatelný a srpen 1968, kdy nás okupoval Sovětský svaz, mu dal bohužel za pravdu.
S Pavlem Kohnem se redaktoři Studenta Petr Feldstein a Tomáš Pěkný setkali po roce v Mnichově v redakci Svobodné Evropy, když chystali sérii článku o této tolik proklínané stanici. Bohužel vyšlo jen první pokračování s názvem Hovory v anglické zahradě 24. července 1968, protože se kolem zveřejnění strhla velká mela: protestovaly hlavně redaktoři Literárních listů a pak už přišla okupace. Naposled vyšla v druhém vydání v Praze Pavlova kniha o křesťanském humanistovi Zámky naděje - děti Přemysla Pittra vzpomínají.
Pohřeb Pavla Kohna, který zemřel 18. června v obci Figling v Německu, se konal v neděli 2. července 2017 ve 14 hodin na novém Židovském hřbitově v Praze na Olšanech.
(Psáno pro ČRo Plus)
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel

denicek-chvile-kdy-jsem-se-prestala-snazit-byt-perfektni
Myslíte si, že všechny mamimky jsou dokonalé?

Vyšetřování brutálního napadení číšníka? Policie nekontaktovala letiště, myslela, že útočníci odletěli

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
