20.10.2018 | Svátek má Vendelín


OSOBNOST: Ota Filip

9.3.2018

Bilingvální talentovaný vypravěč

„Píšu už jen německy. Proces „přestupu“ do jiného jazyka nebyl pro mne tak komplikovaný a bolestný jako snad pro jiné autory. Němčina byla mou druhou mateřštinou a Německo není pro mne cizinou. Ty jazyky jsou ale rozdílné. V češtině se nádherně blouzní, je to řeč s vitálním adjektivem, se slovesem, s nímž si lze pohrávat, vedlejší věty plynou volně bez zábran. Němčina je řeč přesná, někdy ve výrazu až příliš tvrdá, je to řeč exaktních myslitelů a techniků.“ To jsou slova původně ostravského spisovatele, která mi řekl po šesti letech exilu, v roce 1980, v Mnichově, pro knihu České rozhovory ve světě.

Ota Filip

Byl to tenkrát asi padesátiletý chlap jak hora, šaramantní a elokventní, který na mě sypal hned po příjezdu do Německa historky a rady, jak se v exilu chovat, jako kdyby to bylo jeho hlavní povolání. Byl zaměstnán jako lektor v nakladatelství Fischer ve Frankfurtu nad Mohanem. Věděl jsem o něm tenkrát jen, že napsal velmi zdařilý román Cesta ke hřbitovu. On ale na sebe skoro všechno řekl sám a hned během našeho prvního setkání v roce 1978: Občas patřil ke stolní mnichovské společnosti zaměstnanců Svobodné Evropy s novináři, jako byli Sláva Volný a Karel Jezdinský, písničkář Karel Kryl i hlasatel a agent StB Pavel Minařík, který byl v té době již zase v Praze.

Filipův příběh byl velmi pestrý. Po maturitě v Ostravě odešel do Prahy, kde působil v deníku Mladá fronta a protože měl v sobě vždy spousty energie, psal i do jiných novin a po čase odešel do rozhlasu v Plzni. V roce 1960 se poprvé režimu znelíbil a musel se vrátit do Ostravy. Následujících sedm let se živil jako horník, stavební dělník a brusič. Psát ale nepřestal. V roce 1967, když došlo k uvolnění, dostal cenu v literární soutěži a po lednu 1968, tedy na začátku tzv. pražského jara, se stal redaktorem ostravského nakladatelství Profil. Po normalizaci se opět znelíbil a byl postaven před soud, který ho za podvracení republiky odsoudil na 15 měsíců. Po propuštění se živil všelijak a nakonec zvolil odchod ze země. V Německu se rychle uchytil a vydával jednu knihu za druhou i v překladech skoro po celém světě. Připomeňme si alespoň některé: Děda a dělo, Kavárna Slavia, Sedmý životopis, Sousedé a ti ostatní atd.

Jenže v roce 1998 bavorská televize, která se dostala ke spisům StB, o něm odvysílala dokument, z kterého vyplynulo, že nebyl jen pronásledován, jak mi tvrdil, ale že v době vojenské služby prozradil připravovaný útěk na Západ, který plánoval se svými spolubojovníky. Ti pak byli uvězněni. Později byl podezírán, že se v roce 1970 uvázal ke spolupráci s StB, což popíral. Jeho syn, profesor matematiky, kvůli tomu spáchal sebevraždu. Prezidentu Klausovi to ale nevadilo a v roce 2012 mu udělil medaili za zásluhy o stát v oblasti umění. Ota Filip zemřel v pátek 2. března 2018 v Bavorsku, v Murnau, v nedožitých 88 letech.

(Psáno pro ČRo Plus)

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel



Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.

Diskuse


M. Valenta
8:47
9.3.2018

počet příspěvků: 1, poslední 9.3.2018 08:47









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.