20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


OSOBNOST: Moravanka v americké výzvědné službě

16.10.2009

Nestává se často, aby na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu pohřbívali za nejvyšších vojenských poct člověka narozeného v českých zemích. Této cti se dostalo Barboře Lee Podoski, příslušnici americké výzvědné služby OSS, v úterý 22. září. Paní Podoski se narodila jako Božena Hauserová v Brně.
Když 16. srpna po krátké nemoci zemřela, věnovaly jí obsáhlé nekrology všechny význačné americké listy v čele s prestižním Washington Post. Byla totiž hrdinkou psychologické války v Itálii.

Útěk před okupací

Po absolvování právnické fakulty v Brně nastoupila Božena Hauserová do redakce Baťových časopisů do Zlína. Tam potkala šaramantního Američana belgického původu Charlese Lauwerse. Nacistická okupace Československa 15. března 1939 jejich svatbu uspíšila - měli ji hned druhý den. Své pětadvacáté narozeniny slavila 14. dubna už na cestě s manželem západní Evropou.
Baťa vyslal Charlese do Belgického Konga. Po čase oba odjeli do USA. Boženka pracovala v New Yorku v textilní firmě. V prosinci 1941 - po přepadení Pearl Harboru Japonci - nastoupila na československém vyslanectví ve Washingtonu.
Třebaže tam působilo i několik mladých mužů, žádnému se do armády nechtělo. Boženu tahle zbabělost naštvala, a proto se přihlásila sama.

U tajné služby

Dopoledne 1. června 1943 složila přísahu amerického občana. Odpoledne přísahala znovu, tentokrát jako vojačka. "Musíte si změnit křestní jméno," řekli jí u odvodu. "To vaše nikdo nevysloví." A tak se stala Barbarou.
Vybrali ji pro vojenskou výzvědnou službu OSS. Měla velké přednosti - uměla německy, francouzsky a česky, znala poměry v Evropě.
"OSS byla elita armády, sloužila v ní spousta absolventů prestižních amerických univerzit," vzpomínala. "Prošli jsme tvrdým výcvikem - dlouhé pochody s plnou výzbrojí, stanování na písku, plavání pod hladinou, na které hoří olej."
Její dvacetičlennou jednotku poslali do alžírského Oranu. Jakmile Spojenci pobyli půlku Itálie, odletěli do Říma.

Leták k vládním vojákům

Vyslýchala německé zajatce. Jeden se zmínil, že na hrubé práce mají v Itálii Čechy. "Tak jsem se dověděla, že je tam část vládního vojska zBarbara Lee Podoski 1945 protektorátu. Musíme je přesvědčit, aby přešli na stranu partyzánů a Spojenců. U jednoho kněze ve Vatikánu jsem sehnala český psací stroj, napsala leták a ten se potom rozhazoval v německém týlu. Na šest set vládních vojáků uteklo."
Zpráva o neúspěšném pokusu zabít 20. července 1944 Adolf Hitlera skupinou německých důstojníků západní velitele překvapila. To bychom měli využít! - rozhodli se šéfové americké tajné služby OSS v Římě. Sepíšeme letáky, kde se o tom zmíníme, a připojíme ještě nějakou dezinformaci.
Kdo by mohl tuhle akci, kterou nazvali Sauerkraut, připravit? Desátník Lauwersová. Tahle drobná cizinka se slovanským přízvukem v angličtině je neúnavná.

Už jenom Hitler chce bojovat

"Odjeli jsme do jednoho zajateckého tábora poblíž Neapole a já tam celý den vyslýchala sudeťáky a jednoho Rakušana, abychom z nich vybrali nejvhodnější lidi, které bychom poslali zpátky."
Lauwersová sepsala falešné prohlášení maršála Albrechta Kesselringa, velitele německých vojsk v Itálii: Válka je prohraná, nesmyslná a jenom Hitler chce, aby všichni bojovali do posledního dechu. A protože s tím maršál nesouhlasí, odstoupil z funkce.
Šestnáct zajatců tajně přešlo linii fronty a letáky všude zastrkovali. Když se tahle dezinformace ve vojsku šířila, Kesselringa ji musel sám dementovat.

Liga osamělých žen

Na podzim 1944 vymysleli příslušníci OSS další akci na podlomení morálky nepřítele. Lauwersová sepsala provolání právě založené, ale ve skutečnosti neexistující Ligy osamělých žen v Německu. Její členky oznamovaly vojákům, že jsou ochotné jim během dovolených zpříjemnit pobyt doma. Stačí, když si muž připíchne na klopu uniformy nějaké srdíčko. A žena, která ho potká, mu ochotně vyplní všechna jeho přání. "My, německé ženy, si uvědomujeme, že je naší povinností všemožně pomáhat našim bojujícím mužům. Tvoje manželka, drahoušku, nebo matka je jednou z nás. Plníme svou povinnost vůči vlasti a zvyšujeme porodnost."
Tyhle letáky roznášeli na území okupované Itálie domácí odbojáři. Pomyšlení, že dívky, manželky a matky jdou do postele s kýmkoli, muselo německé vojáky zneklidňovat.
V dubnu byla četařka Lauwersová vyznamenána Bronzovou hvězdou.

Pohlazení rodné země

Po skončení války v Evropě skončila, přešla Lauwersová k Válečné informační službě (Office of War Information - OWI). Pořád toužila po návštěvě domova.
Na Železnou Rudu dojela podvečer 10. července. "Vyskočila jsem z džípu na zem. Vzpomněla jsem si přitom na Jana Masaryka, jak o Vánocích 1943 přemýšlel o návratu: "Až pojedeme domů, já budu v posledním vagonu. Jakmile přejedeme hranici, vylezu ven a zeptám se první ajznboňáka, jestli mi dovolí vystoupit. A potom pokleknu a pohladím tu zem." Já jsem poklekla, pokřižovala se a pohladila zemi."
Když přijížděli k Řečkovicím, kde bydleli, zdálky poznala na silnici sehnutou maminku. Tatínkovi šla naproti k vlaku, kterým se vracel z koncentráku.
Po týdnu se musela vrátit do Salcburku. A za několik měsíců svlékla uniformu.

"Přestárlá sokolka"

S Charlesem se rozešla, během války se odcizili. Dne 1. června 1946 se jí narodila dcera Marina - památka na podzimní dovolenou s jedním fešným důstojníkem. Krátce nato začala pracovat v Hlasu Ameriky.
V květnu 1947 přijela do Brna. Avšak zaměstnání sháněla marně. I u těch největších soukromých podniků jí dávali najevo, že sloužila ve "špatné armádě". Na Nový rok 1948 odletěla do Washingtonu.
Zaměstnání našla v Kongresové knihovně jako analytička novin, časopisů a rozhlasové relace ze zemí sovětského bloku. Tam také potkala svého druhého manžela - polského aristokrata Josepha Junosze Podoski.
Jejím domovem zůstal Washington. Účastnila se všech akcí české kolonie, stejně jako sdružení veteránů OSS. Ovšem pokud mohla, vracela se do rodné země. Dostala cenu Gratias Agit Jana Masaryka, udělovanou za šíření dobrého jména republiky v zahraničí. V roce 2003 převzala titul Významná česká žena ve světě. Když jsem se jí druhý den telefonicky ptal, jak se cítí, odpověděla jako obvykle: "Jako přestárlá sokolka."

Barbara Lee Podoski & velvyslanec Kolář 1999 

Barbara Lee Podoski & velvyslanec Kolář v r.1999

Reflex 41, 8.10.2009

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Diskuse


Aladár
22:55
16.10.2009

Jakub S.
23:39
16.10.2009

Harpyje
17:00
16.10.2009

68
22:46
16.10.2009

68
22:58
16.10.2009

pepan
14:21
18.10.2009

Jakub S.
0:11
20.10.2009

Mgr. Milda
15:04
16.10.2009

Sven Australan
13:55
16.10.2009

Historik
14:58
16.10.2009

Jakub S.
23:41
16.10.2009

Bedzyk
12:41
16.10.2009

Jakub S.
23:42
16.10.2009

Fouc
12:00
16.10.2009

Jakub S.
12:26
16.10.2009

Josef
14:02
16.10.2009

Jakub S.
23:43
16.10.2009

Historik
14:55
16.10.2009

Jakub S.
10:57
16.10.2009

9:41
16.10.2009

Mirek F.
8:26
16.10.2009

Pedero
1:22
16.10.2009

Blueberry
1:13
16.10.2009

68
2:10
16.10.2009

Milanius
7:17
16.10.2009

Jakub S.
10:54
16.10.2009

68
22:40
16.10.2009

počet příspěvků: 39, poslední 20.10.2009 12:11









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.