Je to únavně stejné, pořád dokola: borec z takzvaně vrcholné politiky vyleze před kamery a mikrofony a napadne jiné borce z takzvaně vrcholné politiky a prohlásí něco, co může a taky nemusí být pravda, a hlavně, on to nemůže dokázat. Načež napadení borci se taky postaví před mikrofony a kamery a dopouštějí se výroků a tomu všemu se u nás říká vrcholná politika. V těchto dnech to předvádí Andrej Babiš v domnění, že je miláčkem lidu a může si dělat, co chce, protože má pravdu.

Opak je pravdou. Získal si nemalou – ale nikoli rozhodující – podporu tím, že nasliboval jiný styl. Svým sloganem o firmě propagoval vizi účelného jednání bez vedlejších zájmů s ohledem na jasně vymezené cíle souhlasné s obecně sdílenými potřebami. Posměváčkové zkreslovali ten výrok v tom smyslu, že si Babiš chce vzít stát na befel a postavit ho do haptáku.

No a vida, čas běží, účelné jednání s ohledem na jasně vymezené cíle se vytratilo a místo toho jsou snahy postavit stát do haptáku a vzít ho na befel.

Oni jsou skutečně nepoučitelní. Hazardový Valenta, místo aby si hleděl svých kšeftů, se nechal zvolit senátorem a lidi byli tak hloupí, že ho zvolili, a on byl tak hloupý, že lezl na balkón ve sněmovně, zrovna když se zákon o hazardu projednával. To je čin tak pochybný, jako když si Babiš koupil noviny. Ani jednomu, ani druhému to není k užitku a je to snadno zneužitelné a obratitelné proti němu samotnému. Proč to ti lidé dělají?

Nejspíš to bude tím, že kdo se dá na politiku, tak začne uvažovat nějak úplně jinak.

Výsledek je ten, že vláda, která měla našlápnuto na to stát se nejúspěšnější polistopadovou vládou, má trhliny a její rozpad je daleko méně nepravděpodobný, než byl dejme tomu před čtvrt rokem.