On třeba ten summit nemá žádný význam. Zeměkoule se nebude točit na druhou stranu a voda nepoteče do kopce. Takový summit je něco, co bylo, jest a mockrát ještě bude. Papaláši se sjedou a budou se tvářit, že o něčem rozhodují. Ale přes všechny tyto skepticky důvtipné poznámky (které jsou dohromady k ničemu, třeba jako ten summit) je dobře, že Praha se stává součástí mezinárodní arény. Každá taková zbytečná schůzka udělá průvan, který z naší země vyhání pach zažitého provincionalismu. Ostatně, i Klausovy eskapády, které tolik lidí (včetně mne) iritují, vyhánějí z naší země pach provincionalismu, jakkoli je to paradoxní: je možné, že je to dokonce proti smyslu Klausova počínání, založeném na lpění na "českých špecifikách".

Hlavním tématem summitu bude jistě krize. Ona ta krize prověří leccos - ekonomiku i politiku. Ukáže se, zdali má evropská jednota konkrétní obsah, zdali vůbec existuje, a pokud ano, zdali je to výhoda nebo nevýhoda. Dokud se Evropa profilovala tím, že nařídila balit koblihy, můžeme nad tím krčit rameny. Kdyby dokázala vyvinout reálnou ekonomickou sílu, schopnou krizovým tendencím čelit, pak by to byla zásadní rána euroskepticismu. Pravděpodobné to ovšem moc není, spíš se ukáže pravý opak, ale to je příběh, který se bude lépe číst po pražském summitu.