Němcům hrozí, že budou stárnout a chudnout. Zatím není jasné, jak si s tím chtějí poradit

Německo. Světová exportní supervelmoc, jejíž přebytek zahraničního obchodu překonává již jen Čína. Země, která je lídrem v oblasti kvality, spolehlivosti a technické vyspělosti. Hospodářský a finanční pilíř Evropy, na jehož prosperitě jen tak zcela mimochodem závisí i česká ekonomika.

Na čem stojí prosperita Německa? Podobně jako u všech vyspělých zemí s omezenými zdroji surovin jsou to samozřejmě lidé. Ti dokázali vybudovat hospodářský zázrak z válečných trosek, zaplatili enormní náklady spojené se znovusjednocením země a s podporou EU. Díky pracovitosti a kvalifikaci jsou Němci schopni unést i těžké daňové břemeno, čímž nabourávají všechny teorie hlásající, že vysoce zdaněná ekonomika nemůže dobře fungovat.

Nyní se ale ukazuje, že Německo bude postupně přicházet o svůj nejcennější zdroj. Němců bude podle demografických prognóz ubývat, a to znepokojivě rychle.

Podíl obyvatelstva v produktivním věku (20 až 65 let) poklesne do roku 2030 na 54 procent z nynějších zhruba 61 procent. Jedině mimořádná událost by tento odhad mohla změnit: objev zázračného léku na dlouhověkost, masová imigrace, naprosto nečekaná populační exploze. Je-li řeč o populační explozi, relativně donedávna se mělo za to, že čím lepší životní podmínky, tím více se lidé budou množit, podobně jako každý jiný živočich. Jenomže již od 60. let se ukazuje, že s rostoucí životní úrovní klesá porodnost. Proč? Obvyklým vysvětlením je zhýčkanost a pohodlnost obyvatelstva, zejména ve spojení s moderní antikoncepcí. Něco na tom asi bude, ale kdo obyvatelstvo vlastně zhýčkal?

Čertův vynález

V roce 1957 Německo provedlo radikální penzijní reformu, která zrušila někdejší Bismarckův fondový penzijní systém. (Navzdory populárnímu mýtu, Bismarck nezavedl penzijní systém, jak jej známe dnes.) Od té doby Německo provozuje průběžně placené penze bez rezerv. Znamená to, že lidé sice musejí platit vyšší odvody státu, ale díky tomu se nemusejí starat, aby měli děti, které by o ně v pozdním věku pečovaly. Tisíce let tradice a evolučního vývoje lidstva byly pryč během jediného roku. Čertův vynález!

Koncem 50. let průběžný penzijní systém vypadal jako geniální mechanismus, který vyloučí ze hry kolísání akcií a úrokových sazeb a důchodcům poskytne stabilní podíl na prosperitě země. Jenomže německé reformátory nenapadlo, jaké vedlejší účinky tato vymoženost bude mít. A nešlo jen o Němce. Průběžně vyplácené penze snižují míru zakládání rodin a porodnost na celém světě:

„Na místě jsou rostoucí obavy z celosvětového poklesu míry porodnosti, ale nikde nejsou tyto obavy větší než ve vyspělých zemích (...). Naše výzkumná zpráva ukazuje, že je částečně ovlivněna rozsahem průběžně vyplácených penzí, které jsou zavedeny ve většině zemí. Analýza ukazuje, že míra daní a vyplácených penzí tvoří pobídky, aby lidé měli méně dětí a v menší míře zakládali rodiny. Výsledky potvrzují, že dopad průběžných penzijních systémů na míru sňatkovosti a porodnosti je nezanedbatelný.“ (Isaac Ehrlich, Jinyoung Kim: Has social security influenced family formation and fertility in OECD countries? An economic and econometric analysis. NBER Working Paper, 2007)

Vzniká ďábelská otázka, kdy se demokracie promění v gerontokracii:

„Probíhající demografická krize v Německu volá po základní reformě penzijního systému. V demokracii ovšem reforma vyžaduje podporu většiny voličů. Abychom určili, zdali většina bude pro reformu penzijního systému, spočítali jsme pro každý rok věk, v němž určitá demografická skupina nebude zasažena reformou, a mediánový věk voličů. Do roku 2016 lze reformu demokraticky prosadit. Po roce 2016 se Německo stane gerontokracií.“

Tato slova napsali ekonomové Hans-Werner Sinn a Silke Übelmesserová již v roce 2002. Nyní zbývá již jen rok a Německo se rozhodně nechystá na nějakou opravdu zásadní reformu průběžného systému ve smyslu jeho demontáže.

Lze tedy očekávat postupný propad do zhoubné spirály. Vyšší podíl důchodců si časem vyžádá zvýšení daní a tedy i zátěže produktivní populace. Té zůstane méně prostředků na vlastní děti, porodnost tedy nadále poklesne. Zároveň se přece jen projeví platnost ekonomické teorie, podle níž vysoké daně nevyhnutelně zpomalují hospodářský růst. Země bude zvolna stárnout a chudnout, přičemž žádný politik si netroufne ani vyslovit, kde je problém.

Pak se některá budoucí vláda rozhodne řešit problém dovozem imigrantů ze třetího světa. Německo prošvihlo velkou příležitost, když po rozšíření EU upřelo občanům nových členských zemí na mnoho let pracovat. Namísto toho Východoevropané zamířili jinam. Ve Velké Británii nyní žije nejméně 800 tisíc Poláků, kteří jsou průměrně ekonomicky aktivnější než rodilí Britové a kteří se asimilují daleko snáze než imigranti z Afriky a z Asie. Celkový přínos je nesporný.

Jak si s tím Německo poradí, je otázka. Jisté je jedno: Česko by nemělo mít touhu stát se novou spolkovou zemí. Německo je sice bohatší, ale má nesrovnatelně větší dluhy. Včetně těch, které se objeví ve statistikách veřejných financí teprve během příštích desetiletí. Mimochodem, Česko má v demografii jen asi patnáct let k dobru ve srovnání s Německem.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 4.6.2015

Nová ústava.cz