Občané evropských států hlas v amerických volbách odevzdat nemohou. Žádný z členů EU zatím úmysl vstoupit do USA neoznámil. Nic však nebrání tomu, aby evropští politici přihlížející duelu McCain versus Obama nevytasili v domácí partii falešné eso z rukávu. Ostatně. Proč ne? Jednou tu show za velkou louží roztočili a není na škodu se v ní blýsknout parádním číslem z Evropy.

Mezi prvními se do prezidentské kampaně zapojil předák německé sociální demokracie (SPD) Kurt Beck. Nedokázal (v rozporu se zvyklostmi německé politiky) skrýt nadšení z kandidáta Demokratické strany, Baracka Obamy a vyjádřil mu otevřenou podporu. Ne, že by to bylo zvlášť překvapivé. Republikáni jsou „od přírody“ sociálně-demokratickým stranám jaksi vzdálenější.

Proč to tedy Beck udělal? V Německu se budou konat příští rok volby do spolkového parlamentu. V nich padne verdikt o tom, kdo se stane novým kancléřem. Proto, aby jím byl Beck, musí nejprve vyhrát, dále vyhrát natolik, aby proti SPD konzervativci nevytvořili žádnou většinovou koalici, a především musí přesvědčit spolustraníky, že on je pro kancléřský post ten pravý. Zatím mu to přespříliš nejde. V popularitě uvnitř SPD Becka solidně válcuje stávající vicekancléř a ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Do voleb musí Beck vnutit své straně představu, že je pro úřad kancléře dost státotvorný. Či spíše, že je státotvornější než Steinmeier. Podpora masami přijímaného Obamy mu k tomu má dopomoci.

Třeba se podobně vychytralého vyznání dočkáme i u nás. Šéfové velkých levicových stran operujících v české politice tak jako Beck nemají místo na slunci doživotně a nezastírané propadnutí obamamanii jim újmu nezpůsobí.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského