Nové jednání tragédie zvané Ukrajina začalo podepsáním další dohody v Minsku. Konec to zcela jistě není ze dvou důvodů: ani Porošenko nedokáže zvládnout své extremisty a Putin nebude chtít zvládnout své extremisty.

Bez ohledu na to jedno je zřetelné – největší kontinentální krizi od pádu železné opony a možná dokonce od kubánské krize v roce 1962 a druhé berlínské krize v roce 1961, protože pak se tak válečnického mezi oběma bloky nedělo nic – musely řešit na západní straně kontinentální mocnosti Francie s Německem. Takzvaná evropská politika generovaná Bruselem v tom ani nestatovala a její role byla jen v tom, že vyvoláním nereálných iluzí na ukrajinské straně se na vzniku krize podílela. Toto přiznání impotence bude mít závažné důsledky už v blízké budoucnosti.

Z dokumentu podepsaném v Minsku a následně zveřejněném jsou patrné prvky, které jsou nebezpečné především pro Ukrajinu.

Dokument vyznívá jako takřka absolutní vítězství Kyjeva. Jasně z něho vyplývá legitimita ukrajinské státnosti na celém sporném území. Těm je třeba ústavní změnou přisoudit zvláštní statut, aniž bylo specifikováno, jaký. Že ta území musí mít přinejmenším zvláštní statut, ať už to znamená cokoli, je jasné: nelze si představit, že by se kola otočila o dva roky nazpátek, přes hromadu pěti tisíc mrtvých nepřejedou. Porošenko na papíře dosáhl takové vítězství, v jaké sám asi nedoufal ve chvílích reálného uvažování. Putin mu to umožnil zcela prostě proto, že věděl, že Porošenko nedokáže dohodu realizovat.

Na to je možné uzavírat sázky, až na to, že se asi nenajde mnoho lidí tak naivních, že by si mysleli opak.

Smutné na celé věci je to, že dohoda je očividně pro Ukrajinu tak výhodná, že nebude dost dobře možné uvažovat o jiné, pokud se zhroutí. Minská dohoda je rozumný doraz, na který povstalecká strana může jít.

Otázka zbraní

Ještě hůř než instituce Evropské unie dopadli Američané. Nenapadlo je nic chytřejšího než nalít do ohně další zbraně. To je přesně to, co si novodobý Stalin přeje. Je vládcem nemohoucí, vymírající, zabedněné a zoufale neproduktivní země, ze které utíká kapitál finanční i personální: lidé hlasují nohama a prchají. Jediný vývozní artikl je teror, válka a strach. Permanentní válka na Ukrajině Putinovi nesmírně vyhovuje. Lidé mu tleskají a nenapadne přemýšlet o tom, jaký to má všechno smysl, tyhle mozky oblouzněné vodkou, kterou jim zlevnili.

Ekonomická embarga, ta naopak smysl mají, protože oslabují oligarchy, ty kruhy, které Putina podporují. Navíc připomeňme, že byla vyhlášená jako odpověď na anexi Krymu. O ní se v dohodě z Minska vůbec nehovoří.

Takže to nové jednání čeká Porošenka doma, v Kyjevě.