Nutno říci, že rodiče v Kadani a v Klášterci nad Ohří si za tuto situaci mohou sami. Zanedbali totiž výchovu svých ratolestí již od dětských let. Jedinou jejich omluvou budiž jim fakt, že někteří tenkrát ani nemohli tušit, kterým směrem informační revoluce vrhne.

Dnes začneme lekcí první, jak dávat dárky:

„Milá Kristýnko, podívej se, co jsi dostala k narozeninám za krásné omalovánky s říkánkami. Co říkáš, jestli může přijít zítra tvoje kamarádka Monika, abyste si mohli spolu vymalovávat? No to se mi snad zdá, že se nestydíš. Tak znova, ty jsi dostala pouze právo tyto omalovánky používat pro svoji osobní potřebu, opovaž se tu knížku někomu půjčovat, Moničini rodiče ať si zaplatí jejich právo!

No nic, utři si tu slzu, budeme vymalovávat spolu. Třeba tady je taková krásná princezna. A už je to tady zase, můžeš mi laskavě vysvětlit, jak to, že jsi princezně namalovala do vlasů kytičku ?! Podívej se na tu předlohu! Kde vidíš nějakou kytku! Nesmíš používat výrobek jiným způsobem, než bylo záměrem autora. Kdyby autor tam tu kytku chtěl, tak ji dá do předlohy. Honem vezmi gumu a vymaž ji!!

No, necháme raději malování a podíváme se na ty říkánky. Přečti tu první, hmm, je pěkná. Cos to řekla? Že ji zítra předneseš dětem ve školce? Copak jsi vážně nic nepochopila? Víš kolik stojí pokuta za veřejnou produkci bez povolení? Copak si myslíš, že kradem?

Dítě, ty vážně rosteš pro kriminál…..