Jenže ouha! Copak v těch oblacích kouře, který z Eyjafjallajökull vychází, není také oxid uhličitý, ten zákeřný viník skleníkového efektu? A co letadla? Ta musí létat do Severní Ameriky a zpátky oklikou, po delší trase, tedy spálí mnohem víc leteckého petroleje. Elektrárenskými kotly projde mnohem víc uhlí nebo zemního plynu, aby bylo dost proudu pro početnější vlakové soupravy, auta zase potřebují benzín... Ve svém důsledku se produkce skleníkových plynů mnohonásobně zvýší - a viníkem je islandská sopka!

Kde jsou ale uctívači hypotézy globálního oteplování? Proč nelezou se svými transparenty po úbočích vulkánu a nepožadují instalování účinnějších filtrů? Dokáží šplhat po elektrárenských komínech a tajtrlíkovat na střechách vládních budov, ale na sopku si netroufnou, srabi. Kam se podělo jejich zanícení, kde je jejich hrdinný boj proti znečišťovatelům ovzduší?

Odpověď je náramně jednoduchá - sopka se agitace nelekne a s emisními povolenkami taky kšeftovat nebude. A co hlavního: příroda neuznává racketeering, takže naděje na výpalné žádnému spolku ekologistů nekyne.