I migrační krize má své vítěze, poražené a oběti. Zdá se, že hlavním poraženým v tomto dramatu je Evropa.

Evropa se vlivem migračního náporu z Turecka přes Balkán až do Německa a Švédska výrazně změnila. Celá východní a jihovýchodní část Evropy, a to státy bývalého Východu počínaje Českem a konče Bulharskem, razantně odmítá na svém území migranty, Maďarsko svou část schengenského prostoru oplotilo a odmítá již dále sehrávat roli „transferu“. V důsledku toho se nyní tok běženců nasměroval přes Srbsko, Chorvatsko a Slovinsko na Rakousko.

Protože hranice Řecka jsou současně hranicí Schengenu a Řecko svou hranici nijak nehlídá a nemonitoruje, je současně vstupní branou do Evropy. Vzhledem k všudypřítomné hrozbě bankrotu, který Řecko v době vrcholícího léta díky slabosti (nelze plést s velkorysostí) tvrdého jádra eurozóny v čele s Německem opět na čas oddálilo, je možné považovat stát Řecko za potenciálního vítěze migrační krize. V době, kdy už přes Řecko proudily desetitisíce uprchlíku týdně, vedl tento stát „boj za euro“, který vyhrál. Vyděračské hnutí Syriza poté dokonce opět vyhrálo s velkým náskokem předčasné volby a dojení EU tak pokračuje. Neochota Řecka udělat cokoli účinného na ochranu své hranice je však důsledkem toho, že nedostalo z eurozóny „nůž na krk“.

Dalšími potenciálními vítězi migrační krize můžou být Rusko a syrský režim diktátora Asada. Díky ruské podpoře Asad nejenže nepadl, ale nyní se s ním již vážně počítá v rozhovorech o ukončení války v Sýrii. Rusku migrace ze Sýrie a nejen z ní na Západ velmi vyhovuje, protože zaměstnává Evropany a stále více je v Evropě slyšet nacionalisty, kteří mají pro ruskou politiku pochopení větší než velké. Konečně, tím jediným reálně profitujícím vítězem migrační krize je černý trh s dopravou na řecké ostrovy.

Nyní se již budeme bavit bohužel jenom o obětech a poražených. Hlavní obětí migrace jsou samozřejmě migranti samotní. Ti často vydají všechny své úspory na nebezpečnou cestu, podle všech statistik se jich už nejméně několik set utopilo v moři.

A nakonec je tu celá skupina poražených, těmi jsou evropské státy. Migrace je rozdělila hlubokými zákopy. Ať už migranty ten který stát přijímá či nepřijímá, výrazně vzrostly náklady na zvládnutí migrační vlny. Některé země, jako Česko či Slovensko a Maďarsko, zvyšují rozpočty kapitol na ministerstvech vnitra. Začíná problematická „ostraha“ zelené hranice mezi státy Schengenu, země se předhánějí v nápadech jak lépe zabezpečit svoje území.

Konečně pak mezi jistě poraženými jsou i cílové státy Evropy, a to zejména Německo, Švédsko a o něco méně Velká Británie. Jen v Německu se letos celkové náklady na zajištění migrantů žádajících o azyl odhadují až na 15 miliard eur. Srovnejme jen „pomoc“ Řecku v rámci jeho „záchrany“ v eurozóně, která má být až 81 miliard eur. Není zřejmě vůbec nadsazený celkový náklad evropských států na alespoň základní zvládnutí migrační vlny někde na úrovni 20 miliard eur, tj. čtvrtiny částky, která „proteče“ Řeckem. Pokud by Řecko dostalo „nůž na krk“ a pomoc jeho ekonomice by byla vázána na ochranu schengenského prostoru, tj. řecké hranice, považoval bych takovou investici za rozumnou. S vědomím toho, že Řecko na ochranu svých hranic beztak rezignuje a nedělá vůbec nic, jsou další půjčky do této země opět jen přehlídkou ztraceného času a peněz.

Tím hlavním poraženým je však idea společné Evropy, protože i ve státech kdysi prounijních se formují stále hlasitější a početnější skupiny požadující vystoupení z EU - tu u nás, tu v Británii atd. Dokonce náš přední „proevropský“ politik Miloš Zeman, který je nyní prezidentem, tluče na buben samostatnosti vehementně. Už dokonce nechce ani euro, protože je v eurozóně Řecko, a chystá se oslavit 17. listopad na Albertově, kam „shodou okolností“ svolává tou dobou své příznivce hnutí Islám v Česku nechceme. Letos si tak zřejmě Zeman na rozdíl od loňských vajíček vykoleduje jistě velké ovace.

Pokud to s Evropou půjde takto dál, nebude třeba pořádat žádné referendum o vystoupení z EU. Unie se totiž rozpadne jaksi samovolně a bez emocí sama.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz