26.4.2024 | Svátek má Oto


MIGRACE: Kočky a myši v Africe

18.10.2016

Zadrží migranty misie Angely Merkelové, řeči Miloše Zemana, nebo čínské investice?

Přejete si zastavit vlnu migrace do Evropy? Tak to musíte zasáhnout přímo na místě zdroje, lépe řečeno průšvihu. Ne až v Evropě, ne na moři, ba ani u samotných pašeráků lidí, ale opravdu na místě, tedy především v černé Africe. Na tom se shodnou „vítači“ i „odmítači“, fanoušci Angely Merkelové i její odpůrci.

Afriku si bere do úst kdekdo. U nás to byl nedávno prezident Zeman, když navrhl přemístit odmítnuté azylanty z Evropy na „prázdná místa“ v severní Africe. Tím zvláštněji působí, že velká cesta kancléřky Merkelové po severní Africe zůstala bez větší pozornosti.

Aby bylo jasněji, její cesta do Mali, Nigeru a Etiopie nepřinesla žádná řešení, žádné zásadní dohody, smlouvy či jen rezoluce. Ale ukázala, jak se ty problémy na místě samém jeví i řeší obtížněji, než když se o nich mluví v Evropě jen tak na mikrofon. Němci pro to mají už od časů Goetha úsloví Dichtung und Wahrheit, což znamená rozdíl mezi sněním a realitou. A jsme-li už u těchto kategorií, tak do šuplíku snění lze vložit Zemanovy řeči o „prázdných místech“ v Africe a do šuplíku snah o pochopení reality cestu Angely Merkelové.

Měli jsme dát na Afričany

Miloš Zeman rád bývá kontroverzní. Je to nejenom jeho hobby, ale už to tak nějak patří k jeho identitě. Proto rád říká něco, co zní suverénně, a vyvolává dojem nadhledu i potlesk publika, ale často to víc než realitu odráží jeho snění o světě.

Angela Merkelová chce být naopak nekontroverzní. Snaží se reprezentovat ty nejzápadnější, nejhumánnější a nejdemokratičtější hodnoty. Ale ocitne-li se v Africe mezi Afričany, působí tam jako misionář Západu mezi domorodci – jako ten vyspělejší, bohatší a vzdělanější, který poučuje ty zaostalejší, chudší a nevzdělané.

A do toho přichází zpráva, že Čína – skrze své finanční společnosti – zaplatí výstavbu nové metropole Egypta: pětimilionového velkoměsta mezi Káhirou a Rudým mořem.

Cesta Angely Merkelové tak ozřejmuje trojrozměrné pole sil. Upřímná snaha pomoci Africe cestou stability a demokracie (Merkelová). Chlapácký přístup, který nebere v potaz názor samotných Afričanů (Zeman). A bezskrupulózní příliv investic za podmínek, o kterých se nevyjednává (Čína). Můžeme sledovat, který z těch přístupů se prosadí účinněji.

Ze Zemanových slov o „prázdných místech“ v Africe čiší kolonialismus 19. století. Ale ten potřebuje partnery. Asi posledním takovým partnerem byl libyjský diktátor Kaddáfí. Když s ním italský premiér Berlusconi v srpnu 2008 uzavřel dohodu o kontrole migrace, ta dohoda velmi dobře fungovala až do Kaddáfího svržení s vydatnou pomocí Západu.

Fungovala tak dobře, že kancléřka Merkelová zásah v Libyi kritizovala s tím, že Západ by byl udělal lépe, kdyby dal na zkušenost Afričanů. „Asi jsme o tom s vámi málo mluvili, to říkám zcela sebekriticky,“ prohlásila v Etiopii. Ta slova lze považovat za pozdní prozření Evropy, ale Zemanovu vizi „prázdných míst“ v Africe nedělají ani o fous realističtější.

Znají svého Tenga

O realismus se pokouší Německo. Před odletem Merkelové to tvrdě vyjádřil ministr pro rozvojovou pomoc Gerd Müller. „Musíme jim říci: Evropa není váš ráj, ale spíš vaše smrt.“ To je na hraně. A říká-li to agentuře DPA člen vlády Angely Merkelové, je jasné, že se něco mění. Ale na místě samém, v Mali, Nigeru a Etiopii, už to tak natvrdo nebylo. Říká-li kancléřka v Addis Abebě, že Afričané míří do Evropy za falešnými představami, myslí tím v jádru totéž co ministr Müller, ale vyzní to jinak. A hlavně: přesvědčí to samotné Afričany, jejich vlády a elity?

Německo je přesvědčuje tím, že Nigeru dá 17 milionů eur. Či slovy, že 1,8 miliardy eur v evropském fondu pro Afriku nestačí. Či tím, že v Addis Abebě zaplatilo výstavbu nového sídla Africké unie. Leč Merkelová si neodpustí výchovnou lekci z demokracie, neboť – co čert nechtěl – Etiopie před jejím příjezdem na jihu vyhlásila výjimečný stav kvůli rebelům.

Příznačnější je spíše to, co jí odpověděl premiér Hailemariam Desalegn. Podle webu Spiegel Online přivítal nabídky německé pomoci, leč zdůraznil, že alternativou je i čínské angažmá: „Bude-li kočka chytat myši, je jedno, zda přijde z Německa, nebo z Číny.“

Dal tím najevo, že ví, která bije. Příměr o kočce, která chytá myši, není z jeho hlavy, ale z hlavy Teng Siao-pchinga, komunistického reformátora, který začal razit cestu kapitalismu s čínskými rysy. Desalegn tím dal najevo i to, že nynější čínský kapitalismus je pro Afričany přitažlivý. Rozuměj: investice za bezskrupulózních podmínek neprovázené poučováním ve stylu, že je zapotřebí více demokracie a svobody projevu.

Na první pohled to vypadá jako abstraktní téma z nějaké politologické studie. Ale rozhoduje se tu o budoucnosti kontinentu, který má do roku 2050 zdvojnásobit svou populaci na dvě miliardy lidí. Kolik z nich vyrazí do Evropy?

LN, 14.10.2016