Je málo měst na světě, vlastně jsou jen dvě, mezi kterými bych se rozmýšlel, kde se narodit. Jejich jména začínají na "P". Obě mají pět písmen. A tím podobnost nekončí. Obě jsou čarokrásná, z jejich kamenných budov dýchá historie a obě byla městy svých králů. Kolik krásy je zakleto v tobě, Praho, máš i ty, Paříži. Kolik vody po staletí proteklo Seinou, teklo i v tobě , Vltavo ! A kde se narodit? Nevím, asi bych si hodil korunou, spíš korunou, protože tou se obě města stala. Korunami svých království.

První korálek

Jako barevné korálky na niti Seiny jsou navlečená místa a místečka Paříže, která nepatří do toho velkého náhrdelníku nejvíce známých pařížských pamětihodností. Champs Elyseé, Vítězný oblouk, náměstí Concorde, Eiffelovka. Pojďme navlékat ty malé - zajímavé a krásné tím, že je málokdo zná. Kterým začít? To je jedno, nezáleží na tom, bude-li první korálek červený, žlutý nebo modrý.

Turisté, kteří prochází nádvořím Louvru a prohlížejí si proklínanou i obdivovanou pyramidu, si většinou nevšimnou, že jejich nohy šlápnou na malý mosazný medailon zapuštěný do dlažby nádvoří s nápisem "Arago" a tajuplnými písmeny "N" a "S". Tyto kulaté stopy vedou v odstupech z nádvoří průchodem na "Place de Royal" a do Rue de Montpensier po straně paláce Royale a pokračují dále. Co znamenají a kam tyto zlaté stopy vedou? Jejich příběh vypráví o lidském umu, přátelství a solidaritě.

Dominique Francois Jean Arago (1786-1853) byl učený astronom a přesvědčený republikán, který se rozhodující měrou podílel na vyměření poledníků procházejících Francií. Stanovil i přesnou délku nové základní délky - jednoho metru - jako desetimilionté části čtvrtiny poledníku. Jak víme ze školy, tento vzorový metr je uložen v zámku Sevres u Paříže. Arago proslul řadou objevů ve fyzice, zejména se zabýval elektromagnetickým vlněním, byl profesorem analytické geometrie a ředitelem École Polytechnique a pařížské observatoře. Vděčná vlast proto svému astronomovi a matematiku vztyčila bronzovou sochu za pařížskou observatoří, odkud pozoroval oblohu. Stála na vysokém podstavci na rohu ulic Fauburg Saint-Jacques a boulevardu Arago, na místě, kudy probíhal poledník. V r. 1942 ale Němci sochu roztavili a kov použili na výrobu dělostřeleckých nábojů. Proto je dnes sokl opuštěn, jen na stráni v zahradě za ním svítí bílá kupole observatoře. K uctění Aragovy památky pak holandský umělec Jan Dibbets vybudoval jiný památník. Linii 135 "zlatých medailonů" kopírujících pomyslnou linii poledníku probíhajícího ze severu Paříže od Porte de Montmartre až k jejímu jižnímu okraji do universitního města. Po stopách "Araga" jdeme ulicí de Montpensier podél zahrady paláce Royal, jejíž druhou stranu lemují vysoké domy, takže ulice vytváří jakoby dlouhé úzké nádvoří plné bizarních obchůdků, butiků, bister a malých restaurantů. Jdeme-li s dámou, doveďme ji k zadnímu vchodu do zahrady paláce Royale z Rue de Beaujolais, aby si mohla prohlédnout "Boutique de Royale" plný krásných hadříků, parfémů a věcí z hlediska mužů "nanic", které však potěší srdce každé ženy.

Pak můžeme vejít do nádvoří paláce Royal. Každý ví, že toto slovo znamená "královský". V tomto královském paláci však žádný francouzský král nebydlel. Dal jej totiž postavit kardinál, který byl více než král. Ano, kardinál Richelieu. Nechal jej postavit jako své soukromé sídlo architektem Lemercierem v letech 1624-1645 a před svojí smrtí jej daroval Ludvíku XIII. Průčelí budovy tvoří sloupy, které byly postaveny později a za nimi je malé nádvoří, z kterého se prochází do nádherné a proslulé zahrady navržené arch. Luisem, dlouhé 225 m. Zelené jilmy se v ní proplétají se sochami a největší část zahrady oklopují tři křídla mohutných pilířů a podloubí obíhajících kolem celé zahrady. V nich jsou skryty obchůdky s kuriózními předměty, starožitnostmi, knihami a také s cínovými vojáčky. Nikde jich v Paříži nenajdeme tolik jako zde a jejich filigránské vypracování a vybarvení reprezentuje různé armády. Připomenou vám postavičky v bohatých oděvech, jak jsou po stovkách vymalovány na obrazech představujících právě tuto zahradu, vystavených v museu Carnavalet. Palais Royal je po Louvru druhý největší palác v Paříži. Záhadou je, kdo v něm vedle Richelieua a jeho dvora bydlel. Vždyť jeho tři dlouhatánská křídla by stačila pro ubytování všech obyvatel malého města. A to se ještě na palác napojují dvě velké budovy u vchodového dvora. Právem se tedy palác jmenuje "královský", budeme-li komplex Louvru považovat za "císařský."

Zahrada tohoto paláce je spojena s Velkou francouzskou revolucí více než jiná místa v Paříži. Vedle Míčovny, kde se shromáždily Generální stavy a z nichž osamostatnění třetího stavu iniciovalo revoluci, bylo v Palais Royal druhé centrum revoluce. Setkávali se zde totiž vlastenci - antimonarchisté, mezi které patřil i vévoda d´Orleans, který se dal později překřtít na Phillipa Egalité. Jak také z historie víme, ani toto jeho nové revoluční jméno ho nakonec nezachránilo před gilotinou. Tady se odehrávaly vzrušené diskuse o budoucím osudu Francie a zde také novinář Camille Desmoulins pronesl slavný revoluční projev, na jehož závěr utrhl zelený list z jednoho jilmu a zatknul si jej za klobouk. Nadšený dav to opakoval po něm a za dva dny, kdy tentýž dav zaútočil na Bastilu, nesli revolucionáři svůj zelený list na čapkách a kloboucích jako symbol revoluce. Ani tato zásluha nezachránila později Desmoulinse od gilotiny, na kterou jej poslal advokát z Arrasu - Maximilian Robespierre. Jeho krásná žena Lucille pod ni musela také - jenom proto, že plakala při popravě svého muže a neprojevila dostatečnou revolucionářskou tvrdost.

V paláci Royale, přesněji v podloubí na pravé straně od vchodu, v chodbě zvané "Valois" najdeme i stopu české historie. Je zde pamětní deska s českým nápisem a se svým francouzským překladem zvěstuje kolemjdoucím: "Odtud vyšli dne 22.8.1914 českoslovenští dobrovolníci, aby bojovali ve francouzské armádě za svobodu národů a za vlastní samostatnost." Proč vyšli odtud? V srpnu 1914 vzniká v Paříži Český výbor, zárodek budoucí provizorní vlády. Ještě před jeho vznikem dne 25. 7., v den, kdy rakousko-uherské císařství vyhlásilo Srbsku válku, se v Rue de Varenne před budovou rakousko-uherského velvyslanectví v č. 7 shromáždili příslušníci československé kolonie v Paříži, aby na protest proti svému imperiálnímu domovu spálili rakouskou vlajku. Krátce na to dne 9.8. na Generálním shromáždění česko-slovenských spolků v Paříži bylo rozhodnuto, že všichni schopní muži vstoupí do francouzské armády. A dne 22. 8. 1914 necelé dvě stovky českých řemeslníků, číšníků, umělců a příslušníků dalších profesí, odjeli přímo z paláce Royal po prohlídce u odvodní komise sídlící v "Hotel des Invalides" do Bayonne, aby vstoupili do Cizinecké legie. Byli totiž cizinci a československé legie tehdy ještě neexistovaly. Stali se příslušníky 1. roty praporu "C" druhého pěšího pluku této elitní složky francouzské armády. Ještě téhož roku téměř všichni padnou v bitvě u Arrasu. Předtím však v Bayonne složí přísahu (pamětní deska zasazená o 10 let později se zachovala) a manželka starosty města Gareta spolu s dalšími paničkami města jim vyšije prapor. Téhož starosty, který se neblaze proslaví ve 20. letech v aféře krásného Alexandra Staviského a spáchá i se Sašou sebevraždu. První falešné bony nechá totiž Stavisky za přispění starosty vytisknout pro zastavárnu v Bayonne.

Z levého boku paláce vystupuje další slavná budova - Comédie Francaise, divadlo, které ve Francii hraje stejnou roli jako u nás Národní divadlo. Založil je v r. 1680 Ludvík XIV. Právě z tohoto divadla vynesli dne 17. 2.1673 polomrtvého Moliera (Jean Batiste Poquelin) do jednoho domu v Rue de Montpensier, kde slavný dramatik zakrátko umírá.

A poslední zajímavost? Na druhém nádvoří paláce stojí porůznu sloupy různých výšek, Jsou modrobíle pruhované a je to dílo nějakého avantgardního sochaře. A opakuje se stále stejná, pro Paříž již typická situace. Stejná jako s Eiffelovou věží, Centrem Pompidou nebo pyramidou. Nejprve protesty proti ohyzdě Paříže, později obdiv a zájem turistů dominantě téhož města. Ten bude patřit i naším dalším korálkům.

18.8.2008