Plivání, jako takové, jistě nepatří k oceněníhodným lidským aktivitám. U velblouda či lamy to ještě můžeme pochopit, ale proč stařec Václav Husák osamoceně tleská a pak plive na svou televizi? Protože se zbláznil, nejspíše.

Ano, veřejně přiznávám, že už jsem z toho všeho blázen. Jako bývalý dlouholetý novinář trpím jako zvíře. Měl jsem to štěstí, že jsem prakticky celý svůj život psal o oblasti vědy a techniky. Díky tomu jsem se při rozhovorech setkával s významnými osobnostmi tehdy ještě československé vědy a techniky. Vesměs to byli velmi příjemní lidé, kteří měli radost z toho, že se o jejich práci vůbec někdo zajímá. Všichni však na mně vyžadovali dvě věci: serióznost a přesnost v odborném vyjadřování. A já jsem to s radostí plnil.

Na každý článek jsem se velmi pečlivě připravoval, studoval odbornou literaturu, často i vysokoškolská skripta. Podobně, jako to dnes dělá Marek Eben před každým rozhovorem v pořadu „Na plovárně“. Mám ho moc rád, jako člověka, a vzdám mu maximální hold jako moderátorovi. I když mne nevidí, tak mu po jeho slovech „Dnes byl naším hostem …“ vždy s upřímnou radostí zatleskám. Jsem totiž blázen.

Přesným opakem – tedy naprostým zuřivcem - se stávám při sledování politického zpravodajství veřejnoprávní České televize, zejména Událostí, Otázek Václava Moravce a Událostí komentářů. To u toho řvu, vyskakuji ze židle, nadávám a ve výjimečných případech i v rozzuření plivám na obrazovku (Stejně bych ji musel utřít od prachu, že?).

Moderátoři těchto pořadů, všichni víte, které mám na mysli, nedodržují v podstatě žádná pravidla nestrannosti, odbornosti ani serióznosti. Oni nezprostředkovávají tok informací mezi politiky a odborníky z nejrůznějších oborů, oni „vytvářejí politiku“. Tím, co říkají a někdy i tím, co neřeknou.

A právě díky tomu to ve středu ráno zase odnesla moje obrazovka. Na ČT 24 hovořili o generální stávce v Řecku. Moderátoři konstatovali, že stávkují státní zaměstnanci proti reformám, které je poškozují. Ve stejném duchu informovala naši veřejnost i nějaká Češka žijící v Athénách. Prostě pracující Řekové bojují za svá práva. Ale už nikdo neřekl, že státní sektor v Řecku spoustu let tvrdě tuneloval veřejný rozpočet. Nikdo se nezmínil o tom, že státní zaměstnanci brali 14 až 16 měsíčních platů ročně, že dostávali přídavky za to, že chodili do práce včas, případně že nechodili vůbec, že vlivní státní úředníci zaměstnali ve „své“ státní správě celou rodinu a široké příbuzenstvo, že téměř žádní živnostníci neplatili daně, atd, atd.

Výsledkem byl dojem, že řečtí odboráři, stejně jako ti naši, prostě bojují za spravedlivou věc.

„Prosím uhněte od monitoru, ať si mohu plivnout na předešlou větu. Díky!“