Zvýší jejich úroveň novela tiskového zákona nebo zůstanou nástrojem samochvály?

Představme si periodickou tiskovinu, která by v každém vydání přinášela na většině stránek texty o redaktorech a lidech z jejich blízkého okruhu, fotografie redakčních pracovníků, majitelů periodika a dlouze pojednávala o nejrůznějších banalitách v tomto vymezeném okruhu. Něco takového by asi nebylo nějak zvlášť prodejné. Je to hloupý nápad, vůbec o tom byť jen hypoteticky uvažovat. Ledaže by něco tak podivného bylo "zadarmo". Ne v tom smyslu, že by vydávání nic nestálo, ale že by se tiskovina rozdávala zdarma.

Že je něco takového u nás možné, dokazují různé tiskoviny, které vydávají obce a radnice měst. Vydávají se v nákladech, které ve větších městech jdou do desítek tisíc výtisků a jsou občanům zdarma dávány do poštovních schránek.

Oficiálně se tyto tiskoviny nazývají periodickým tiskem územního samosprávného celku. Vydavatelem může být příslušný územní samosprávný celek, jím zřízená či založená právnická osoba nebo právnická osoba, kterou územní samosprávný celek ovládá. Rovněž to bude periodický tisk, jehož obsah, vydání a veřejné šíření zajišťuje jiný vydavatel na základě smlouvy s územním samosprávným celkem. Pro jednoduchost zde zůstaneme u názvu místní periodikum.

Až na výjimky bylo u nás léta nepsaným pravidlem, že prostor těchto místních periodik si vždy přivlastnila toho času vládnoucí politická reprezentace. Mnohé informační zpravodaje obcí a měst se tak staly doslova hlásnými troubami a nic jiného než slova chvály místních politických veličin a jejich trvalá prezentace slovy i obrazy se na jejich stránky nemělo šanci dostat. Prostor pro jiné názory než má vládnoucí uskupení na radnici v místních periodicích neexistoval. Kritika se nepublikovala. Situace podobná scéně ze známé české komedie a trezorového filmu Bílá paní z roku 1965, kde se při řeči v hospodě zdůrazňuje, že každý může otevřeně říkat vše, co se mu v městě líbí. Bohužel stejné pravidlo často v Česku určuje, co může být obsahem místního periodika a co tam být nesmí.

Průzkum provedený v roce 2007 došel k tristním poznatkům. 72 % místních periodik uveřejňovalo výhradně články místních politiků, jejichž obsah byl v souladu s názory radnice. Pouze 10% radničních tiskovin uveřejňoval alternativní politické články a jen čtvrtina místních periodik dávala prostor pro názory občanů, výhradně však pro takové, které byly v souladu s postoji na radnici vládnoucí politické reprezentace.

Místní periodika bývají často plná fotografií primátorů, starostů, náměstků, místostarostů a dalších lidí z jejich okruhu. Obligátní "slovo primátora" s jeho fotografií v každém vydání a četné fotografie ukazující, že lidé z vedení radnice umí navštívit domov důchodců, rozmlouvat se žáky v základní škole, vrhat bowlingovou koulí, odstartovat výstřelem z pistole běžecký závod, držet v ruce rýč a postávat při sázení stromků v parku atd. Někde se z toho stala mezi občany zábava a lidé počítají, na kolika fotografiích je v místním zpravodaji ten či onen politik a mají z toho legraci, jak tyto "veličiny", toužící být všude a při všem, dokáží být nekritické. Klidně tři fotografie pana primátora na první straně a spousta uvnitř. Co je asi tak zajímavého na někom, kdo v obleku pózuje s rýčem v ruce? Nelze se divit, když je lidé potom pokládají za šašky.

Změnu tohoto stavu měla přinést novela zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Po dlouhých odkladech k ní došlo v tomto roce a účinnosti nabyla k 1. listopadu 2013.

Podle nového ustanovení tiskového zákona je vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku "povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které vyjadřuje názory členů zastupitelstva územního samosprávného celku, týkající se tohoto územního samosprávného celku."

V případě, že opozice nedostane prostor pro své sdělení, je uzákoněna povinnost vydavatele zajistit institut tzv. "doplňující informace". Členové zastupitelstva, kteří představují opozici, mají právo na doplňující informaci, jejíhož zveřejnění se dotčený člen zastupitelstva může zákonem stanoveným způsobem domáhat.

Od novely tiskového zákona se očekává, že přispěje k větší informovanosti občanů, sníží riziko korupčního jednání a lidé na radnici budou pod větší kontrolou občanů. Vyváženost obsahu místních periodik by měla také udělat konec s tím, jak si někteří místní politici v nich dělají permanentní reklamu ustavičným prezentováním svých osob.

Takže zákon, podle něhož by měla místní periodika uveřejňovat objektivní a vyvážené informace, máme. A jaká je praxe?

Už víc než rok je odstrašujícím příkladem, kam až lze v nekritičnosti zajít, Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku. Vychází dvakrát měsíčně v nákladu 25 000 výtisků a zdarma je doručován do každé poštovní schránky v městě.

Někteří členové místní politické reprezentace a také zaměstnanci radnice byli v minulém roce obviněni. Jsou podezřelí z údajné korupce a manipulací při veřejných zakázkách.

Městský čtrnáctideník slouží místním politikům k tomu, aby občanům detailně vysvětlovali, že trestní stíhání vedené proti lidem z radnice je bezdůvodné. Není snad vydání zpravodaje, aby v něm nebyla polemika s postupem orgánů činných v trestním řízení.

Poslední zpravodaj z 15. listopadu 2013 zesílil tuto svéráznou obhajobu vedenou na stránkách místního periodika dalšími argumenty. Vyšetřování totiž směřovalo i k bývalé primátorce, současné radní a senátorce Evě Richtrové, avšak senátoři našli "dostatek důvodů", jak to komentuje zpravodaj, paní senátorku k trestnímu stíhání nevydat.

Na radnici je z toho mezi trestně stíhanými nadšení, soudě podle názvu článku na první straně "Senátoři s obviněním radnice nesouhlasí". Podle autora článku už není vedení města "v obraně proti bezprecedentním krokům Policie ČR a státního zástupce" osamoceno, neboť získalo "velkou oporu poté, co se jedním z případů musel zabývat Senát ČR". Senátoři tak prý poslali veřejnosti vzkaz, že pochybují o správnosti postupu policie, že trestní stíhání je nesmyslné, vykonstruované s cílem "diskreditovat a kriminalizovat komunální politiky a odstavit je od jejich dalšího působení v politice". Kdyby se tomu neudělala přítrž, prý by v budoucnu tyto funkce nechtěl nikdo dělat, protože již samotné obvinění komunálního politika poškodí, a ani pozdější osvobození soudem, když se ukáže, že trestní stíhání bylo bezdůvodné, ho neočistí a v očích veřejnosti zůstane poznamenán navždy.

Citovaný Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku z 15.11.2013

Každý jiný člověk, je-li proti němu vzneseno obvinění nebo podána obžaloba, se může bránit jedině způsoby, které k tomu poskytuje právní řád. A v tom není nikde stanoveno nic o tom, že se obhajoba dá vést polemikou v tisku. To ale zřejmě podle některých místních politiků platí jen pro "obyčejné" lidi, kteří musí věřit, že se tímto postupem spravedlnosti lze dovolat, že se jinak než před soudem ospravedlnit a očistit nemohou.

Je příšerné, že vůbec někoho z místní politické reprezentace napadne využívat městské periodikum ke své obhajobě v trestním řízení a vytrubovat v něm, že jejich trestní stíhání je nesmyslné, že se stali obětí jakési konspirace a trestní stíhání je motivováno snahou je zdiskreditovat a odstavit z politiky. I kdyby byli stokrát nevinní a bylo pravda vše, co o tom říkají, je nechutné využívat pro svou obhajobu městský zpravodaj.

Zákonodárce sice v Česku stanovil, že místní periodika mají občanům dávat vyvážené a objektivní informace, ten problém ale může být někde jinde. Nechuť pustit do "svých" novin někoho jiného, kdo zrovna není na radnici u kormidla, nemá nejspíše nic společného s politickým zaměřením. Jak na levici tak na pravici se najdou politici, kterým zcela vyhovovalo, že obsah místních periodik určovala stávající politická reprezentace. Uvidíme, zda ve větší míře dojde na uplatňování postupů, které umožnuje novelizace tiskového zákona. Budou-li ti, kteří v opozici nesouhlasí, aby si vedení radnic uzurpovala práva na místní periodika, počítat s tím, že až jednou budou ve vedení oni, tak jim to "oplatí" a budou postupovat také tak bezohledně, žádné novely tiskového zákona nepomohou. Chyba pak není v systému, ale v lidech.