19.3.2024 | Svátek má Josef


MÉDIA: Kancelář pokračuje

21.9.2018

Jen ve zkratce. Pokud by vás zajímalo, jak vznikla „Kancelář pro uvádění novinářských bludů na pravou míru“, vysvětlení naleznete pod titulem S poctivostí nejdál dojdeš v Neviditelném psu z 11. září 2018.

Očekával jsem, že mě v psí diskusi ke článku rozcupují a znectí všichni mí drahocenní oponenti, a... ono se nic zvláštního nestalo. Diskuse byla tentokrát věcná, diskutující se navzájem příliš nenapadali, takže jsem propadl (možná mylnému) dojmu, že „Kancelář“ oslavila něco jako úspěch. Rozhodl jsem se proto onu pánubohu zjevně milou a u nás také dlouho chybějící instituci ještě nezavřít, naopak ji nechat konat další dobré skutky.

Aby bylo jasno, „Kancelář“ si nemyslí, že celý ČRo je od základu shnilý. V celém rejstříku jeho stanic najdete i mnoho takových, které pravdu ohýbají jen málo, anebo dokonce vůbec ne. Třeba taková stanice Vltava. Jenže vážnou hudbu nemůžete poslouchat celý den. Spíše si z jejich nabídky vyberete své oblíbené žánry či skladatele, stejně jako to dělám já. A to obyčejně ve chvílích, kdy si chci od všeho ostatního odpočinout a trochu splynout s celým vesmírem. Doporučuji, funguje to.

Je možné najít i jiné docela přijatelné počiny Českého rozhlasu. Pochvalu si například zaslouží studio v Hradci Králové, proslulé svou „Humoriádou“. Přesně tohle národ potřebuje, aby se neutopil ve své příslovečné „blbé náladě“. Ta mimochodem není vynálezem Václava Havla, ale má mnohem starší kořeny. „Kancelář“ k tomu dodává, že jejím prapůvodcem vždycky byla a dodnes stále je nekompetentnost a morální nedostatečnost značné části českých politiků. Bez ohledu na dobu a právě vládnoucí režim.

Rovněž takový ČRo 2 se dá na konci týdne poslouchat bez zbytečného rozčilování. Najdete tam dobře udělané rozhlasové hry a nakonec i hezké pohádky, i když jde většinou jen o reprízy repríz. Někdy i trochu zajímavé muziky, jak kdy. Jednou jsem na čemsi pracoval s jedním mladým Američanem, potomkem českých emigrantů, který se přijel podívat na zemi svých předků. Bavili jsme se o všem možném, a najednou mi povídá: „Víš, hrajete tady hodně naší country, ale řekni mi, proč to jsou jen písničky z dob naší občanské války?“

Touto radostnou piruetou se naše „Kancelář“ konečně propracovala zpět k ČRo Plus a také k Radiožurnálu. Beze ztráty kytičky můžeme přidat i ČT24 nebo TV Seznam. A jsme z nejhoršího uvnitř, neb jde opět o stanice s převažujícím politickým obsahem. Nuže, chutě do toho.

Probruselská mediální „novořeč“

Je zajímavé, že následující výčet je téměř totožný se seznamem všech pejorativních „nálepek“ hojně používaných našimi tzv. hlavními sdělovacími prostředky. Ostatně uvidíte sami.

Veřejnoprávní média varují: V Evropě nám narůstá populismus.“

„Kancelář“: Za prvé, proč právě „nám“? Kdo jsou ti my, kterým narůstá populismus? Jinak s populismem je to složitější. Šetřením a také pohledem do historie jsme zjistili, že známe dvojí populismus. Ten první můžeme nazvat demokratický. Jeho prominenti byli zvoleni ve svobodně konaných volbách a jejich populismus spočívá jen v tom, že důsledně uskutečňují to, co slíbili svým voličům před volbami. Tito tzv. populisté pouze posilují funkci společenského systému, který byl už ve starověkém Řecku nazván „vládou lidu“, čili demokracií. Démos, latinsky populus = lid, což jsou svobodní občané svobodného státu. Dobrým příkladem „demokratického populismu“ je maďarský premiér Viktor Orbán, který byl do své funkce zvolen už potřetí, a naposledy dokonce ústavní většinou voličů.

Druhým případem je populismus nedemokratický. Takový populistický vůdce se dostane k moci ještě demokratickou cestou, ale vzápětí demokracii drasticky omezí a nakonec zruší. Stane se buď diktátorem, nebo oddaným sluhou jiného mocnějšího diktátora. Dobrými příklady jsou Adolf Hitler a později náš Klement Gottwald.

Podvod, který na nás zejména veřejnoprávní média právě páchají, spočívá v tom, že házejí oba tyto druhy populismu do jednoho pytle a demokratickému populismu úmyslně přisuzují charakter populismu nedemokratického. A to vše v dojemné shodě a možná přímo na pokyn neomarxistického vedení EU sedícího v Bruselu.

Nepohodlné označují za „pravicové extrémisty“.

„Kancelář“: Nenechte se mýlit, pojmenovávají tak především vlastence a vlastenecká politická hnutí. Před takovou stovkou let věděl každý, kdo je to vlastenec. Vlastenci byli ve všeobecné úctě. Vlastenci neváhali položit za svobodu vlasti i život. Děti byly od malička vedeny k hrdosti na svůj národ a vlast.

Tohle se však žádnému z budovatelů „nových světových řádů“ nemohlo líbit a nelíbí se jim to ani dnes. Nacisté nás nutili nahradit lásku k vlasti láskou k německé Říši, komunisté láskou k Sovětskému svazu, a dnešní Marxovi pohrobci se pokoušejí o totéž v případě nezvaných islámských nájezdníků. A vždy pro to měli a dodnes okázale mají ty nejhumánnější důvody.

Je třeba podotknout, že pojem pravice a levice vznikl ve Francii na základě rozsazení poslanců v tehdejší sněmovně. To bylo hezky dávno. Díky samotným politikům už nějaký čas neplatí ani později vžitý význam dělení pravice – levice. Ohánět se jím ještě dnes, v 21. století, se podobá středověkým sporům o to, kolik andělů se vejde na špičku jehly, nebo zda mají kněží chodit vousatí či oholení.

Náš závěr zní: Pravicový extrémista je každý, kdo nesouhlasí se současným způsobem řízení Evropské unie a jejím neomarxistickým vedením.

Často používají slova „rasista a fašista“.

„Kancelář“: Své nálezy probíráme i s odborníky ve spřátelených zemích. Na otázku „Kdo je to rasista a fašista?“ nám ze Spojených států přišla odpověď: „Je to kdokoli, kdo vyhraje debatu nad levicovým liberálem.“ Oddechli jsme si. V Evropě je to stejné.

Denně argumentují termínem „evropské hodnoty“.

„Kancelář“: Všichni zhruba víme, že jsou to právě tyto hodnoty, které mají na svědomí civilizační pokrok celé planety. Nebudeme zde hovořit o dlouhém vývoji židovsko-křesťanské kultury, který vyústil v kritické myšlení, vědecký a technologický pokrok, únosnou sociální zodpovědnost společnosti a v neposlední řadě ve znovu vzkříšený demokratický způsob vlády a z toho plynoucí pluralismus. To už mnohokrát udělali jiní.

Nás zajímalo, co si pod tímto pojmem představuje současný Brusel. Pečlivým zkoumáním jsme došli k závěru, že je to podivná směska starého oprášeného marxismu a Coudenhove-Kalergiho utopické Panevropy při současném zneužití prastaré rozpínavosti islámu. Migrační nájezd muslimů a propracovaný systém citového vydírání Evropanů je finančně zajišťován ze zdrojů některých superbohatých globalizátorů. Celý projekt pak stojí na překrucování pojmu „lidská práva“. Evropskou hodnotou se podle Bruselu má stát nejprve kulturní a později i fyzická dobrovolná sebevražda evropských národů, nemohli jsme to vyhodnotit jinak.

Ovšem nejlépe uděláte, zvážíte-li si (přísně kriticky, tedy nikoli pod tlakem emocí) obě pojetí evropských hodnot sami. Jsem zvědav, čemu dáte přednost.