26.4.2024 | Svátek má Oto


MÉDIA: Bémův Everest a podezřelé mediální mlčení

1.6.2007

Praha je prvním hlavním městem, které má ve svém čele primátora, jenž dokázal zdolat nejvyšší horu světa Mount Everest. To je samozřejmě velmi efektní zpráva, která by právem měla plnit česká média. Výstup Pavla Béma na střechu světa je tak chutným mediálním soustem, že je spíše s podivem, jak málo se mu média věnovala a vlastně stále věnují. Soustavně a průběžně o Bémově himalajské anabázi informoval pouze zpravodajský server IDNES, a návazně na něj deník Mladá fronta Dnes. Ostatní média v podstatě vycházela ze zpráv serveru IDNES, aniž se většinou pokoušela k nim dodat nějakou vlastní autentickou informaci, natož aby do velehor vyslala zvláštního zpravodaje.

To vyvolává pochybnosti. Umíte si představit, že by starosta Říma, New Yorku, Berlína či Londýna vyrazil na Mount Everest a neměl za zády četu novinářů, kteří by ho následovali přinejmenším do základního tábora, a ti fyzicky zdatnější snad až pod vrchol? Umíte si představit, že by během té cesty záběry Kena Livingstona či Klause Wowereita opustily byť jen na jediný den titulní stránky novin či headliny televizí? Není pak divu, že dobře utajovaná cesta Pavla Béma vyvolává spekulace. Co když je to celé kamufláž, která má zakrýt skutečný účel mnohatýdenní primátorovy nepřítomnosti v úřadě? Byl vůbec Bém na vrcholu té hory, nebo jen takříkajíc rekreačně trekoval, jak se domnívají mnozí? Proč – v éře satelitních telefonů a přenosové techniky – Bém vůbec se světem nekomunikoval jinak, než přes svou tajemnici - s výjimkou jediné textové zprávy, která prý navíc popisuje událost (úmrtí domorodého šerpy), která se stala prokazatelně dlouhou dobu před předpokládaným Bémovým příjezdem do Himalájí?

Hledání aspoň trochu pravděpodobných odpovědí na takové otázky se věnuje vlastně jediné médium, webový magazín Neviditelný pes. Ostatní novináři jako by se spokojili s oficiálními informacemi Bémovy asistentky, s průběžným telegrafickým líčením Bémova postupu - či výstupu. A kupodivu velkému rozboru se novináři nevěnovali ani v referování po primátorově návratu. Jako by jim informace poskytnuté na rychlé tiskovce po příletu stačily. Za Bémovy nepřítomnosti se poměrně často objevovaly v médiích různé oslavné článečky z pera rozmanitých externích dobrovolníků, naposledy třeba spisovatele Martina Vopěnky, který udělil Bémovi laudatio za to, že na rozdíl od jiných papalášů pouze nevysedává po schůzích, nýbrž vrcholově sportuje. Což se mu jevilo býti obdivuhodným.

Souhrnně lze mediální odezvu na Bémův výlet označit za liknavou, spíše pochvalnou, bez většího kritického pozastavení. A tak veškerá kritika na Bémovu hlavu zněla většinou pouze z úst opozičních zastupitelů, Evropského demokrata Witzanyho či sociálního demokrata Hulinského. Což – přeloženo z řeči mediální – Béma v očích veřejnosti mohlo opět spíše posílit, než poškodit. Opozice je dnes mediálně vesměs stavěna do negativní barvy, zatímco Bém z takto připravené mediální masáže může vyjít jedině jako triumfátor.

Zásadní otázkou je: proč se média staví ke kauze Bém a Himaláje právě takto? Je tu patrný nějaký skrytý úmysl, nějaká píárová aktivita, či snad dokonce politický aktivismus? A jak si na podobné otázky odpovíme, když vezmeme v úvahu, že velký díl Bémovy činnosti v čele města se odehrává právě v rovině jeho osobní selfpromotion? Jinak si totiž nelze vyložit ani třeba jeho „inkognito“ přepadovky, kdy v převlečení za italského turistu (a za samozřejmé asistence médií – opět, světe div se, především Mladé fronty Dnes!) kontroloval poctivost pražských taxikářů – jako z udělání jen nedlouho před volbami…

Všichni experti na public relations se shodují na tom, že Bém je prvním pražským primátorem po roce 1989 (o těch komunistických vůbec nemluvě), který to takříkajíc „umí s médii“. Ovšem jen někteří z toho vyvozují, že veškeré mediální aktivity jsou pro Béma někdy až příliš nápadnou „dělostřeleckou přípravou“ pro chystanou další kariéru ve vrcholné politice. Doslova tedy: že Bém chce zaútočit na primariát Mirka Topolánka v ODS, možná časem i ve vedení státu. A protože to je muž nad jiné ctižádostivý a cílevědomý, tomuto cíli podřizuje všechno. Jeden novinář (Jan Mates s odvoláním na zdroje zevnitř ODS) dokonce v souvislosti s Bémovým velehorským výletem upozornil na zajímavou souvislost s nynější vnitropolitickou tlačenicí. Zatímco Topolánek bojuje s koaličními i opozičními politiky a dokonce s členy vlastní strany o výslednou podobu reformy, Bém zmizel z očí, aby v tomto boji nemusel zaujmout jasné stanovisko. Až se vrátí, bude vítězem tak jako tak. Pokud Topolánek uspěje, přidá se na jeho stranu, pokud Topolánek prohraje, může nabídnout „čistou“ alternativu. Z Himalájí si totiž v bitvě o podobu českých daní prostě a jednoduše nesmočil.

Ať už tato spekulace je více či méně založená na skutečnosti, jisté je, že se od Pavla Béma ještě dočkáme lecčehos. Bude hodně zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet vztah českých médií k jeho osobě. Zatím nad nimi Bém vede deset k nule.

(Psáno pro Česká média)