Bylo – nebylo před dvaceti a více roky v nepříliš vzdálené, dnes však již neexistující republice. Mnohé tehdy fungovalo jinak, například aktivní fan se tehdy poznal i podle toho, že měl na vratech největší sehnatelnou schránku na dopisy. Samozřejmě proto, že první fanziny vycházely ve formátu A4.

Byla to doba nepříliš veselá, ale když vyšel nový Villoidus (on se tak nejmenoval, ale nikdo jej nikdy jinak nenazval), znamenalo to pro fandom svátek, asi takový, jako kdyby Ikarie a Pevnost vyšly v rozšířeném celobarevném vydání se vloženým DVD kompletních Hvězdných válek (RD, SG či jiných dle Vašeho zájmu) a zadarmo.

Dílem tomu tak bylo proto, že i po knižní SF byl nepřetržitý hlad, SF časopis neexistoval do roku devadesát žádný, dílem proto, že do prvních fanzinů dobrovolně a bez nároků na honorář psali lidé, kteří vám dnes zadarmo ani nenafackují.

V ten čas existovalo v aktivní fázi cca padesát klubů, z nichž takřka každý vydával, nebo se o to alespoň pokusil, svůj fanzin. Sběratelé napočítali na devadesát periodicky vycházejících fanzinů a ještě asi dvakrát tolik příležitostných tisků a sborníků vydávaných ke klubovým literárním soutěžím.

Náklady samozřejmě nebyly vysoké, i když zpravidla vyšší, než je udáváno v tiráži. Většinou se jeho výše (myslím nákladu toho kterého fanzinu) pohybovala okolo počtu existujících klubů, aby bylo možné poslat fanzin klubům, které nám posílaly ten jejich.

Kupodivu cizí fanziny zajímaly fanoušky stejně, ne-li víc, než ten jejich. Situace, kdy čtenáře fanfiction StarTreku ani ve snu nenapadne vstoupit na web JFK a naopak (přičemž se ani jedné straně není co divit :-), tehdy ještě nenastala.

Jak kluby procházely generační výměnou či zanikaly, knihovničky jejich členů musely ustoupit kočárkům a jiným věcem, které sebou nese pozdější život fanouška, většina těchto starých amatérských fanzinů, pokud je neuchovává nějaká veřejná knihovna, se dnes stala pro širší fanouškovskou veřejnost prakticky nedostupná.

Díky úsilí Karla Dvořáka, dinosaura, který se odmítá uložit do uhlí, můžete alespoň částečně okusit atmosféru doby fanzinové prostřednictvím internetu. Na stránce fanziny.ic.cz najdete faksimile několika prvních československých fanzinů a velmi podrobný seznam ostatních, jejichž text se tam časem také může objevit.

Huňáč zelený (Villoidus viridis SF ssp. 1981)

Pozemští biologové by patrně zařadili popisovaný poddruh huňáče zeleného mezi dávno vymřelé hlavonožce. Ovšem při detailnějším studiu by zjistili překvapivé rozdíly, a to nejenom ve vnějším vzhledu, ale především v uspořádání nervové soustavy v neobvyklé chemické odolnosti dané organo-křemíkovým složením a ve způsobu přijímání potravy /zatím nejasný je též mechanismus rozmnožování/.

Na první pohled je patrný především nezvyklý počet chapadel /5/, nepřirozené zelené zbarvení a jediné fasetové oko připomínající oko pozemského hmyzu. Zelené zbarvení je způsobeno křemičitými bílkovinami s obsahem atomů těžkých kovů. Tyto bílkoviny jsou obsaženy v chloupcích na povrchu celého těla a mají důležitou úlohu při vstřebávání a dalším transportu živin.

Nervová soustava huňáče zeleného je centrální. Pro činnost mozku má význam především zelená kůra mozková, jejíž neurony vybíhají v mohutných svazcích do všech pěti chapadel, jež zřejmě tvoří hlavní smyslové receptory. Jednotlivé neurony vedou též do střapce na opačném konci "hlavy" /tj. těla/. Fasetové oko je též bohatě prostoupeno nervovou tkání. Vzhledem k fantastické odolnosti zelené kůry mozkové může tento huňáč provádět i velmi složité logické úkony i při nepředstavitelně vysokých teplotách a tlacích.

Pokud se dozvíme další podrobnosti o životě Villoidus viridis SF, budeme naše čtenáře včas informovat.

Jiří Kuřina (fanzin Villoidus 1/1982)

Stručnou historii Čs. Fandomu naleznete zde.