20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


LITERATURA: Hrabě de la Cámara a jeho smrt

24.10.2008

Jeden svět jest a jedno jest fandango, a kdo ho netančí, je bloudem. De la Cámara

1.

Hrabě Felix Achille de la Cámara del Campo y del Padrone (1897-1945) se vlastně dost banálně jmenoval Josef Karel Camra. Jenomže styl jeho vznosných knih si podle jeho neskromného názoru žádal něco lepšího. Vznosnějšího. I stalo se.

Ale také další složky zde byly na úrovni. vždyť sepsané jím senzačně reportážní dílo Kněžka neznámých božstev (odehrávající se v jenom ztěžka přístupném Městě královny ze Sáby) ilustrují letecké snímky samotného autora. A tento autor se co aktivní muž, plodný psavec i jako badatel zajímal kromě toho třeba také o mága Cagliostra.

Právě Cagliostrovi věnoval již svůj knižní debut (obskurní román Černý mág, 1915), ale nejen ten, nýbrž i publikaci Jeho tajemství (1922). A navíc pak kritickou studii Hrabě de Cagliostro (1922)...

2.

Podobnému čarování zůstal náš hrabě de la Cámara věren i později - ve svých Fantomech (1922)... a nejinak je tomu i v odvážné knize Velkokněžka magie. Tvořil však hrdopyšně dál a jako manžel půvabné primabaleríny Národního divadla Jelizavety Nikolské, ruské emigrantky, a coby grafoman si tento gentleman neodpustil ani dílo Primabalerina a tanec upírů.

Nu, a další tituly vzešlé z jeho neúnavného pera?

Plavovlasý upír (1922)

Záhadná sfinga (1921)

Paříž se baví (1931)

Ve spárech démonů... Atd. Josef Camra byl však i hbitým autorem filmových námětů a scénářů a zvukový snímek Tvoje srdce inkognito (1936) navíc dokonce částečně i osobně režíroval. A to dobře? Anebo špatně?

„Řemeslně nezvládnutý a mírně amorální brak,“ komentuje ten pokus Březinův Lexikon českého filmu.

„Pravý a neředěný kýč,“ dodává tatáž kniha i o dalším Cámarově filmu Nevinná (1939). A ještě dál? Co ostatní borcovy snímky? Tak to zase prr! Nelijme jen bláto. Už to někdy bylo i lepší a jsou to díla jako Pozor, straší (1938), Slávko, nedej se! (1938), Děvče z předměstí (1939), Okénko do nebe (1940) a také slavná Dívka v modrém (1939), která kromě toho vyšla i jako samostatný román (1942).

3.

Hrabě Cámara byl dále redaktorem časopisů a také kalendářů. Překypoval aktivitami, při tom všem však zůstával i ředitelem divadla Komédia v Lucerně a psal dál i hry, ale vytvářel dokonce filmovou rubriku. Především však znovu a znovu vysílal na trh své exoticky (a často také eroticky) zabarvené prózy a navíc zůstává i spoluautorem životopisu tanečnice Josephiny Bakerové Má krev v tvých žilách.

Co upřímný obdivovatel generála Franka napsal i jeho biografii El Caudillo a taky silně Frankovi stranící knížku Parfémy zla (1942).

Až samého vrcholu ondulovanosti však se, myslím, dotkl svými Španělskými markýzami (Karel Šolc, Kutná Hora, 1921), publikací přizdobenou podtitulem Psáno z akordů staré kytary. Opravdu... se mu povedla, uvidíte sami. Úvod navíc skýtá (těsně pod autorovým podpisem) i následující dovětek: Psáno na moři, před majákem mysu de Creus. A citujme ještě:

V mé jizbě, v jizbě samotářově ozářené laškovným, smutným úsměvem hlavinky obrázku mé nepřítomné, drahé plavovlásky, chopila se ruka péra, by zachytila akordy znějící staré kytary, na kterou kdysi jeden z grandů své markýze serenády hrál.

V tomto okamžiku slastného očekávání, kdy po prvé vstoupím na svatou půdu vlasti svých předků, vzpomínám své staré kytary visící na zdi v mém pokoji a zdá se mi, že v duchu slyším z dalekých Čech její měkký akord:

„Již přešla má bolest, již vím, co jest život.“

Pak...

Ne, ne, obrátím teď radši pár listů a...

4.

Rozbouřené vlny se zvedaly do obrovské výše zároveň odhalujíce jícny mořských hlubin a se vzteklým řevem narážely na skalní balvany, jako by pohltiti chtěly celé souostroví.

Moře si pohrávalo s troskami tonoucích lodí, v cynické divokosti rvalo z nich těla utopenců i živých, by oběťmi svého příšerného rozmaru jako vzácnou lahůdkou pohostilo dravé obyvatele svých hlubin.

V polekaný křik vodního ptactva vpadalo volání a skřek hrůzy topících se mužů, šílené úpění žen, tiché, nevědomé kvílení dětí. V pekle děsu černá obloha ozařovaná občasnými křivolakými blesky hrála odstíny fantastických, duhových barev, ne nepodobna pohádkové, kouzla plné klenotnici tajemného čaroděje. Columbretský maják zoufale vrhal své světlo v marném zápase s démony noční bouře. Gutierry Sánchez, mladý strážce majáku, vyšel na skalnatý břeh ostrůvku a líně se protáhl..

5.

A jak a kudy se zatím protahoval pan hrabě Felix Cámara?

Ehm..., možná si to i dokážete představit. Každopádně si žil. Na poměrně vysoké noze. Bydlil v celém patře velikého domu u vyšehradského nádraží a okatě po Praze popojížděl jednou z vůbec prvních mercedesek. Stal se poté i příslušníkem SA a za války poradcem okupantů pro český film. Zcela otevřeně se přihlásil k nacistům, na což taky škaredě doplatil. Mezi 5. a 9. květnem 1945 (přesné datum neznáme) byl totiž na Kampě potupně zabit několika z "rozhodných" českých zbabělců.

Co by psal za komunismu, už se tedy nikdy nedovíme. Škoda?

Ano. Škoda.



Diskuse


IF
11:12
5.1.2009

Václav
7:47
27.10.2008

Ivo F.
10:58
27.10.2008

Václav
15:35
28.10.2008

muž z města Ur
17:55
24.10.2008

woka
15:25
24.10.2008

ubu
15:19
24.10.2008

Jakub S.
14:15
24.10.2008

Harazim Kejhák, PhD.
13:58
24.10.2008

gill
6:12
24.10.2008

gill
6:11
24.10.2008

počet příspěvků: 12, poslední 5.1.2009 11:12









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.