Motto: „Perfektně se to čte a měl jsem to za tři večery přelousklý a zase jsem se dobře bavil. Není nad staré dobré kosmické dobrodružství.“ (nick „Willis“, 2004)

1. Cyril M. Kornbluth (1923-1958)

Před padesáti lety nečekaně zemřel: přesně 21. března.

Z neznámých důvodů si na významné osobnosti vzpomeneme až při výročích. Povinně, jako u tetičky z druhého kolena, jdeme o vánocích zapálit svíčičku na hrob. Formálním způsobem připomeneme kulturní, historický a společenský význam, přihodíme nějakou kuriozitku. Nanejvýš se přečte /promítne ukázka z díla, a všední dny se zase valí dál. Poslední léta nejedno připomínkové datum zapadlo bez odezvy sdělovacích prostředků a především s absencí zájmu veřejnosti. Žijeme příliš rychle.

V den 21. března by se bývaly měly v médiích objevit vzpomínkové nekrology. Pokud vím, neobjevily se. Autorů je tolik! Jsou hrdiny okamžiku: jednu chvíli jsou obdivovaní, citovaní, čtení, lidé stojí fronty na jejich bestseler. Pak přijdou jiní, mladší, skvělí spisovatelé - na dobu, která jim je osudem a čtenářskou obcí vyměřena. Z devadesáti pěti procent literárních idolů předchozích let zbudou jenom ty knížky v koutě antikvariátu.

Rodilý Newyorčan Cyril Michael Kornbluth je spisovatel dnes neopěvaný, vymykající se... neprávem pozapomenutý ve stínů legendárních současníků, spolutvůrců žánru science-fiction: Isaaca Asimova, Frederika Pohla, Arthura C. Clarka nebo Roberta Heinleina. I když mnozí verbálně oceňují význam Kornbluthova literárního díla - vždyť obsahuje klenoty klasické fantastiky, málokdo si jej opravdu oblíbil (přesto má věrné fanoušky).

Kornbluth pohlížel na svět sociálně kritickým prismatem, dával přednost ironii a neváhal přeladit do grotesky. Jako by si od čtenáře zachovával stále lehký odstup; nezáleželo mu na tom, že odrazuje svým pesimismem a obskurními nápady. Jeho rafinované, trpké i nostalgické satiry by dnes mohly být daleko více ceněny než v optimistických poválečných letech...

Nepsal jenom science fiction. O této oblasti jeho tvorby z pozdějších let se už nehovoří, i když si vybíral lákavě kontroverzní témata v souladu se svým zájmem o sociální a psychologické problémy. Kromě „The Naked Storm“ (matematická fantazie?) jsou to například mainstreamové romány „Valerie“ - o dívce obviněné z čarodějnictví, „Half“ - o hermafroditovi, „Sorority House“ - lesbický bulvár, „A Man of Cold Rages“- příběh sesazeného diktátora. Dva rozpracované historické romány, jeden o životě sv. Dacia, druhý z období americké občanské války, už Kornbluth nestačil dokončit.

2. Pohl a ti druzí

Značná část Kornbluthových próz, ať už patřily k žánru SF nebo populárnějšímu proudu, vznikla v plodné spolupráci s jeho dlouholetým přítelem Federikem Pohlem. S ním Kornbluth vytvořil i svoji nejslavnější knihu, „Obchodníky s vesmírem“ („The Space Merchants“ - 1953). Autoři předjímali rozpad klasických státních celků a nástup diktatury komerce. Jejich jízlivou vizi dovedl Neal Stephenson k propracovanější a drtivě reálné podobě: idustriálně technologické globální oligarchii. Avšak „Obchodníci s vesmírem“ zůstávají přes více než půl století výbornou knížkou a jednou z nejhořčích, nejkousavějších satir ve fantastice: měli by patřit k povinné četbě každého scifisty. (SciFiWorld.cz,  Henry´s Web) 

Ostrý, sarkastický pohled na svět si Kornbluth s Pohlem udrželi v ceněných románech „Search the Sky“ (1954) a „Wolfbane“ (vyšla nejprve časopisecky v Galaxy Science Fiction Magazine 1954, knižně až posmrtně v roce 1959) – mimozemšťané stáhnou naši planetu na svoji oběžnou dráhu a zotročí lidstvo jako komponenty gigantického počítače. Kornbluthovi se zdařily také romány „Outpost Mars“ a „Gunner Cade“ (1952), společné dílo s Judith Merillovou (manželkou Frederika Pohla), vydané pod fiktivním jménem Cyril Judd.

„Gunner Cade“ je parodie na vojenská bratrstva vzdálené budoucnosti, žijící téměř jako církevní rytířské řády dávné minulosti. Říká se jim "gunners": bojují proti jiným vojákům, kteří slouží jiným pánům – a všichni společně slouží císaři. Nevědomá veřejnost fandí jejich válkám jako sportovním utkáním a místo bodů a branek hodnotí počet mrtvol.

U Kornblutha objevíme ještě více pseudonymů (Cecil Corwin, S.D. Gottesman, Edward J. Bellin, Walter C. Davies, Simon Eisner, Jordan Park) i další spoluautory z řad jeho literárních a scifistických přátel – především z okruhu „Futuriánů“, k nimž patřili například Asimov, Pohl, Donald A. Wollheim a Damon Knight. Kornbluth byl mezi nimi nejmladší, zato uměl kriticky posuzovat situaci a ostře vtipkovat.

Třicátá léta minulého století byla érou, kdy výraz „science fiction“ představoval novou, dynamickou, svěží položkou kultury. Technika a věda svými možnostmi fascinovaly umělce, kteří je vděčně promítali do nových, avantgardních směrů. Euforie té doby je pro nás, potomky rozmazlené technologickými vymoženostmi, skoro nepochopitelná.

Pro seskupení mladých lidí, talentovaných spisovatelů, výtvarníků a začínajících editorů, kteří se rozhodli, že "that SF fans should be forward-looking ('futurian') and constructive“, bychom nenašli místo vhodnější než právě Kornbluthův rodný New York: „vroucí srdce světa, které o překot buší v horečné metamorfóze moderní doby“ (Garry Brown, 1932).

Futurians - Futuriáni zahájili svoji aktivitu někdy v roce 1937 nebo 1938 (prameny se mírně liší) vydrželi pohromadě až do roku 1945, kdy se svět zase trochu změnil. Oni sami už byli někým jiným, než ve spokojených dobách před vstupem Spojených států do války. Některé z nich už spojovalo pouze nadšení pro fantastiku, cesty dalších se rozešly nadobro.

3. Až příliš rušná overtura

Na stránkách www.fantasticfiction.co.uk/ najdeme soupis Kornbluthovy tvorby z oblasti fantastiky. Navzdory předčasnému úmrtí zveřejnil na stovku povídek a více než dvacet románů. Už jeho první krátké prózy ("Stepsons of Mars", „King Cole of Pluto“) byly roztomile ulítlé: třeba "The City in the Sofa", kdy si miliardář najme žoldnéře, aby zabránil armádě mrňavých agresivních mimozemšťánků, kteří se usídlili v pohovce v luxusním klubu, dobýt zeměkouli.

Patří sem také „The Words of the Guru" – jehož hrdinou a vypravěčem je jedenáctiletý chlapec, schopný zabít lidi jediným slovem. Chlapcův tajemný guru ho učí mocným zaklínadlům (podle účinku) a bere jej do světa mimo naši realitu – té totiž chlapec vůbec nerozumí. Nakonec nutí svého duchovního učitele, aby ho naučil slovům, po kterých celá naše planeta vybuchne „jako jablko s tyčkou dynamitu“.

Kornbluth strávil období americké účasti v 2. světové válce přímou účastí na evropských bojištích. Válčil u pěchoty jako kulometčík. Bylo mu teprve něco přes dvacet, když zažil bitvu v Ardenách. Za hrdinství ho vyznamenali Bronzovou hvězdou. Zaplatil za to: zdá se, že kvůli námaze během vojenských tažení si přinesl z války dispozici ke kardiovaskulární chorobě, která se mu stala osudnou.

Ještě v mírovém období se oženil s Mary G. Byersovou až z Ohia. Dopisovali si před tím; horovala pro fantastiku a povídky svého nastávajícího, a jemu bylo tehdy pouhých osmnáct let. Kromě toho stačil vstoupit do světa literatury.

První publikovatelné texty napsal už ve čtrnácti letech; tehdy také experimentoval s poezií a dokázal používat barvitý, vytříbený jazyk. Toužil po poznání a byl kvůli tomu schopný memorovat Encyklopedii Britaniku. Projevil se jako neobyčejně pilný a hbitý autor: dokázal vychlit na stránku tisíc slov za hodinu.

4. Krátkých třináct let

Kornbluth po návratu z války začal studovat na chicagské universitě, přivydělával si reportážemi pro Trans-Radio-Press (narodili se mu synové, peníze byly potřeba) - a psal. Publikoval v Astonishing Stories, Stirring Science Stories, Cosmic Stories, The Magazine of Fantasy and Science Fiction a Galaxy Science Fiction Journal, které do jisté míry konkurovaly vyhraněnému editorskému přístupu Josepha Campbella a časopisu Astounding Science Fiction (kde však Kornbluthovi rovněž vycházely povídky).

V roce 1952 se objevil Kornbluthův a Pohlův třídílný seriál „Gravy planet“ („Planeta 'vejvaru'“) - byl natolik úspěšný, že ho v příštím roce vydali v knižní úpravě a pod už zmíněným názvem „Obchodníci s vesmírem“. Román definitivně rozběhl profesionální kariéru obou spisovatelů. Kornbluth od té doby používal vlastní jméno, ale pseudonymů – a spolupráce s jinými tvůrci - se nevzdal.

Mezi Kornbluthovy samostatné a vysoce hodnocené práce patří romány „Takeoff“ (1952) o prvním vesmírném letu, „The Syndic“ (1953) a „Not This August“ (také jako „Christmas Eve“ - 1955), v němž Rusové vyhráli 3. světovou válku: líčí život ve Spojených státech, které jsou okupovány Sovětským svazem a komunistickou Čínou.

Kornbluthovy povídky jsou drobnými, vybroušenými literárními klenoty, ozdobenými černým humorem. Mezi nejznámější a nejlepší patří "The Little Black Bag" - zkrachovalý doktor začne léčit bezdomovce díky zavazadlu, , které se k němu dostalo z budoucnosti a obsahuje dokonalou medicínskou výbavu včetně roztomile „blbuvzdorných“ instrukcí.

V „The Cosmic Expense Account“ se profesor Konrád Leuthen, autor bestseleru „Praktická epistemologie“ vypraví na nebezpečnou misi, aby zničil práci jednoho ze svých čtenářů, který vzal profesorovy názory příliš doslova. Obranou proti humanitářským zombiím má být stoj na jedné noze a šťourání v nose.

„The Marching Morons“ (česká ukázka povídky, pozn. redakce) představuje svět budoucnosti, v němž drtivou většinu lidstva postihla demence, protože duševní schopnosti se nedají zdědit (jde o Kornbluthovo mylné přesvědčení) a společenský vývoj v tomto bodě selhal. Malá skupinka skutečně inteligentních osob tak slouží většině s průměrným IQ 45. Tehdy někdo vzkřísí Barlowa, hibernovaného muže z poloviny 20. století. Barlow se zhrozí situace a zasáhne: přesvědčivou propagační kampaní donutí zdegenerované masy, aby odcestovaly na Venuši. Rakety nemají žádný dolet, ale nadšení cestující to nevědí – a o to přece šlo, ne? Země je čistá a intelektuální elita se znovu chopí moci. Poděkují Barlowovi za neocenitelnou pomoc, strčí ho do skutečné rakety a šoupnou ho do vesmíru umřít.

"Ms. Found in a Chinese Fortune Cookie" jsou velkolepou satirou na spisovatelství, zejména psaní science fiction. Hrdina jménem Cecil Corwin – což byl jeden z Kornbluthových pseudonymů, v ní jedná s editorem, kterým je vlastně sám Kornbluth, o poselstvích ukrytých v čínských koláčcích štěstí (těstové kapsičky obsahují něco jako naše pouťová „psaníčka“ s věštbou) – a neběží o nic jiného, než o klíč ke všem záhadám lidstva.

5. Všichni jsme jenom lidé

Kornbluth měl rodinu, přátele, literární tvorbu a úspěchy. Mimo to začal mít v průběhu padesátých let vážné zdravotní probémy. Objevila se u něho maligní hypertenze, v té době velmi časté a prakticky smrtelné onemocnění, které končívalo selháním srdce nebo ledvin. Lékař ho donutil, aby omezil a cigarety a alkohol – Kornbluth totiž značně pil, a nasadil mu terapii s bylinnými extrakty.

Pohl vypráví ve své eseji „Cyril“ o zvláštnůstkách a extravagancích svého přítele. Kornbluth si odmítal čisti zuby, ale ze stavu svého chrupu měl traumata. Kvůli představě, že správný spisovatel má pít kávu, překonával svůj odpor a naučil se ten nechutný hnědý nápoj konzumovat. Ale neuměl se zbavit jiných návyků, včetně pití, které mu měly zmírnit srdeční obtíže. Přerušil také léčbu, protože vedlejší účinky medikamentů, které měl užívat, mu zpomalovaly myšlení a rušily jeho tvůrčí soustředění.

Toho březnového rána odhrabal sníh u domu, ve kterém se svou rodinou bydlel, a rozběhl se na tramavaj, aby stihl jednání s nakladatelem čaopisu The Magazine of Fantasy and Science Fiction, který tehdy redigoval. Na nástupním můstků se zhroutil mrtvý. Bylo mu třicet pět let...

Kdyby žil déle, mohl se pravděpodobně stát slavnějším než jeho věhlasní kolegové futuriáni Asimov a Pohl; měl všechny dispozice, aby dosáhnoul popularity i mimo hranice žánru. Jeho poslední povídku "The Meeting" dokončil a vydal Frederik Pohl (stejně jako několik dalších prací z literární pozůstalosti). Je hořkou ironií, kterou by zesnulý autor sám ocenil, že za tuto prózu v roce 1972 získal posmrtně cenu Hugo – jedinou, která mu ze všech nominací byla udělena.

6. Autoři a knihy

Informace, mediální materiály, publikace kypí a množí se jako záplava. Lidem naopak znatelně ubývají schopností intelektuálně konzumovat tištěné slovo. Nestíháme a procento pozoruhodných knih, které čtenáři bez povšimnutí proklouznou, stoupá.

Nestíháme hltat nová díla, nevracíme se k těm, která už byla publikována dříve, byť byla sebelepší. Ledaže by vyšla v novém, marketingově prokvašeném vydání, zvlášť pokud posloužila jako hrubý základ („podle románu“, „na motivy“, „inspirováno“) k úspěšnému blockbusteru.

Některý z pamětníků občas vykřikne: „Tohle je podle mne skvělá knížka, tu si musíte přečíst, tu doporučuji!“ Okolí pokývá, protože nadšenec vzbudil pozornost. Někdo z nich si doporučovaný dokument skutečně přečte - a třeba shledá, že nechápe, co na tom kdo má...

Mění se vkus, zájmy, problémy. Přicházejí nové poznatky. Objevná témata a nápady jsou čerpány znovu a znovu, takže originál ztratí své kouzlo. A svazek, který před lety býval hitem, při knihovní revizi vyřadí z fondu. Kolik lidí si dnes zatouží přečíst „Obchodníky s vesmírem“?

Souborné vydání Kornbluthových povídek vyšlo v roce 1997: „His Share of Glory: The Complete Short Science Fiction of C. M. Kornbluth“ (NESFA Press). Zatím u nás nebylo přeloženo, stejně jako „Best sci-fi stories“, výbor z Kornbluthovy tvorby, který vydali v r. 1968 v Londýně (Faber and Faber).

Známe fakta o autorech, letopočty, výčet tvorby. Pár pikantních historek, takzvaných anekdot (jak se opil, s kým měl poměr, oč se porafal s tou či onou celebritou). Občas je k dispozici korespondence: intelektuálové zajásají. Barbaři buď takové věci nečtou, nebo mají pocit, že intimní součást autorova života nepatří na veřejnost (no jo, když je už mrtvej?) ani z vědeckých či uměleckých důvodů.

Tu a tam se objeví zmínky v memoárových pramenech, v tomto případě hned třech: „In Memory Yet Green“ (1979, Vzpomínám na mladá léta) od Isaaca Asimova; „The Way The Future Was“ (1978), vynikající autobigrafie Frederika Pohla; a „The Futurians“ (1977) od editora a spisovatele Damona Knighta. Ani jedna z těchto publikací, zajímavých nejen pro scifistickou obec, není k dispozici v češtině. Pokud se mi podařilo zjistit, není dostupná ani v původním vydání - přinejmenším v Národní knihovně ČR.

U Cyrila M. Kornblutha je s podivem, že si jeho osudu nevšiml někdo ze scénáristů. Mohl by vzniknout strhující filmový příběh o neobyčejné osobnosti – a o rušných počátcích science fiction. Ať už však jde o Kornblutha nebo kteréhokoliv jiného umělce. i kdybychom měli k ruce stovky informací a desítky knih, nikdy se nedozvíme, jaký člověk doopravdy byl zesnulý tvůrce.

Odkazy:

• http://www.scifiworld.cz/
• http://ebbs.english.vt.edu/
• http://www.scifiworld.cz/
• česky vydané povídky - Legie.info