Občas vzpomínám na pražský majáles r. 1954, významné protirežimní vystoupení studentstva, v jehož průvodu mimo jiné kráčeli figuranti s přelepenými ústy, nesoucí transparent s nápisem "Mladá fronta informuje".

Dnes je vše o hodně jinak, avšak zase ne tak úplně. Jsme zaplavováni zprávami, z nichž mnohé jsou zbytné a pouze odvádějí pozornost od věcí podstatných. Národu, zmatenému tím nadbytkem, se možná vládne lépe než lidu, který si uvědomoval, že se mu lže, proto poslouchal "štvavé" rozhlasové stanice a postupně v něm doutnala vzpoura. Dnes víme vše a vlastně nic a nevíme, kdo nám míchá tu účelovou směs informací, kterou denně konzumujeme. Známe odpověď na otázku "proč": za vším jsou peníze.

Dovídáme se o přírodních katastrofách v USA, o havárii horkovzdušného balónu v Egyptě, o přestřelce argentinských fotbalových fanoušků, kde koho poslal soud za mříže nebo naopak překvapivě neodsoudil, o svatbě Václava Klause ml., o zabití muže velkým žralokem u novozélandských pláží, převážně o věcech, bez jejichž znalosti bychom se klidně obešli. Kromě toho, že se nedovídáme skoro nic o pozadí hříček o moc, tedy o tom, kdo nám ve skutečnosti vládne vskrytu za zády poslaneckých klubů, vlády, prezidenta a redakcí, zpravodajům občas unikne drobná zajímavost, která by zpestřila šeď informačního tsunami a neměla by proto zcela zapadnout.

Například mě překvapilo, že naše média informovala nezvykle podrobně o ustavujícím povolebním zasedání kubánského Národního shromáždění v Havaně v neděli 24. února 2013, ač jinak se u nás o Kubě hlavně mlčí. Nevím, k čemu to je komu z nás dobré, ale dověděli jsme se, že v čele Kuby bude dalších pět let stát Raúl Castro (82 let), a seznámili jsme se se jména dvou možných uchazečů o nástupnictví po něm. Naši zpravodajové ale přehlédli perličku, která mi připadala jako zpráva z jiného světa a profesionálům by uniknout neměla, pokud ji nechtěli záměrně utajit. Na zmíněném zasedání totiž poprvé po dlouhé době veřejně promluvil Fidel Castro (86 let), v posledních letech šuškandou několikrát pochovaný, stále se honosící titulem vrchního velitele a dokonce zvolený poslancem s pětiletým mandátem. Projev měl v poměru ke svým někdejším ságám krátký. Četl jej vsedě z bloku, místy s námahou, ale pevným, správně akcentovaným hlasem.

V úvodu poděkoval za zvolení a krátce se zmínil o úbytku sil, nepředvídané délce svého života a nezpůsobilosti nepřátel zbavit se jeho i kubánské revoluce. Neopomněl se zmínit, že on a jeho lidé nebojovali kvůli poctám a odměnám, ale s vírou ve správnou věc. Převážnou část projevu pak věnoval bilanci vývoje Kuby od pádu Batistova režimu 1. ledna 1959 až do současnosti. Nemluvil o sobě, o svých zásluhách, ale o národu, který podle jeho názoru úspěšně obstál ve všech těžkých zkouškách, jimž byl vystaven.

V závěru se zamyslel nad stavem lidstva, pro které je po dosažení počtu sedmi miliard obyvatel planety stěžejním problémem zajištění výživy, a to problémem v podstatě neřešitelným, pokud nepřestane strmě stoupat křivka počtu obyvatel některých rozvojových zemí. Zmínil se o počátcích pronikání lidí do vesmíru, o vzestupu hladiny moří a zaplavování zemského povrchu jako důsledku odtávání pólů a vyjádřil přání, aby situaci ještě více nezkomplikovaly války s použitím sofistikovaných nukleárních zbraní.

Posléze připomněl 118. výročí vypuknutí povstání za nezávislost Kuby na Španělsku dne 24. února 1895 a vzdal čest José Martímu, uctívanému jako národní hrdina, při příležitosti 160 let od jeho narození dne 28. ledna 1853.

Neřekl v podstatě nic, co by neuvedl někdy dříve. Nicméně vzhledem k významu jeho osobnosti pro Kubu a pro třetí svět, s přihlédnutím k jeho věku, zdravotním potížím, dlouhé nepřítomnosti ve veřejném prostoru a zvolení poslancem je jeho vystoupení překvapující zvláštností, která stojí za povšimnutí.