22.9.2017 | Svátek má Darina


KNIHA: Uzené budiž pochváleno

14.7.2017

Léto jistěže budiž pochváleno, jak pravil Fráňa Šrámek ve svém díle. Plném vášně a mladé lásky, jí k němu. K Jeníku Skalníkovi. Který se podle mně, který jsem poučen „Kanceláří pro uvádění románových příběhů na pravou míru“ dědečka a Saturnina, jmenoval pravděpodobně Tonda Novák. No, ale to by tak vznešeně neznělo. Že.

Ale je to tak slavný výrok, takže můj slogan z titulu tohoto článku bude jistě rychle zapomenut, ba dokonce odvržen z paměti lidské, a to od nápravců hříchů všelijakých nedokonalého to lidstva.

obr. 1

Uzené, nejlépe vepřové, budiž pochváleno je výrok, který zcela určitě nevejde do učebnic. Ale lidem se bude líbit. Tedy ta představa čerstvě uzeného vepřového. I kdyby jim milion dietetiků, hysterických intelektuálek a lékařů krytých diplomy tvrdilo něco jiného. Je to jako když středověcí katolíci a náboženští fanatici tvrdili, že se má souložit jen nejvíce dvakrát do roka. A to jen v případě výroby potomka.

I kdyby se kazatelé uřvali z kazatelen, lidi stejně souložili, kde to šlo a kdy to šlo a s kým to šlo. Což dokládá třeba vědecký údaj, že se počet lidí na Zemi před 70 tisíci lety prý odhaduje na 15 tisíc, zatímco dneska nás je sedm miliard. To račte uznat, to by zákonité manželky při sexu počtu sexuálních kontaktů podle kazatelů nezvládly ani náhodou.

A podobné je to i s jídlem. A zvláště pečeným anebo uzeným vepřovým. Ta vůně! Ta vášeň!

Jednou jsem byl v jedné české hodně úředně-státní budově na jistém hodně úředně-státním mejdanu, jehož velkou částí byla i izraelská delegace.

Židi-nežidi, košér-nekošér, jednou jsme v Praze. Vůně opékaného vepře se linula až k ochrance před budovou.

Jak říkal kdysi pan Silberstein číšníkovi v jedné restauraci na Starém Městě: „Pane vrchní, přinesou mi takový ten kousek ryby, co má támhle pan Novák.“
„Ale pane Silbertein,“ kroutí se číšník, „to je přeci šunka!“
„Poslouchaj, pane vrchní, mě ale vůbec nezajímá, jak voni tý rybě říkaj,“ pravil pan Silberstein.
Tož tak.

Vevnitř jsem si všiml, jak si jistý účastník nenápadně poodešel do chodby, narval si jarmulku do kapsy a pak si šel stoupnout do fronty. V pomalu se vinoucí řadě čekatelů na opojně vonící flákotu neměl na hlavě jarmulku nikdo. Ale stoupli si tam účastníci všichni.

Letošní rok byl plně v dopadu protikorupčních tažení proti plýtvání erárních peněz, takže ať mě zvali, kam mě zvali, nakonec tam podávali nějaké takové to prefabrikované „rauto-jídlo“. Kuřecí řízečky a pak jen nabídka toho, co prošlo testem „nejlacinější a ještě poživatelné“. Výběr tam byl většinou menší než na oslavě narozenin „Franty odvedle“.

Měl jsem tedy již od května nějakou tenzi, ba dalo by se říci abstinenční syndrom, jinak také nazývaný absťák. Po něčem zásadně nezdravém, ale báječném. Jak zpívají bratři Tesaříci a hraje Yo Yo Band ve skladbě „Husa v troubě“ – „....není to moc zdravý, ale je to dobrý“. To je sice skladba o české pečené huse, ale vy si to přetransformujete na prase, že.

Pochválené léto začalo vedry a taky lijáky. Jaké si pamatuji z dětství, kdy od Vozovny tekly po slejváku po prašné ulici potoky vody, a hned vysvitlo slunce a bylo teplo a my si pak v blátě dělali rybníčky. Abychom následně doma dostali pár facek, páč jsme byli zmáchaní a zmazaní jak čuňata.

Leč nejen poezií léta je člověk živ. Makat se musí. Že aby bylo na chleba. A taky na vepřový. A tak přišel čas pracovat pro nakladatelství Grada na nové knize s námětem „zahradní grily, krby a udírny“.

Profesionálních fotek krbů je dnes na internetu milion, ale ty jsou takový moc... profesionální.

A tak slovo dalo slovo, se známými, synem naší kamarádky a její snachou, a bylo rozhodnuto, že si uděláme focení v reálu. U nich. Při grilovačce a udičce.

Bože, to je blbé slovo na vyjádření činnosti uzení - udička. No jo, ale když grilovačka, tak udička, ne?! Ne! Uděláme si grilování a uzení.

Možná byli tak vstřícní mimo jiné taky trochu proto, že u nich v hlavní místnosti horské chalupy stojí obrovský kachlový sporák. Který jsme vlastnoručně s jejich tátou postavili asi před čtyřiceti lety. Dodnes topí, vaří, peče, smaží a tak. Tedy ten kachlový sporák. Postavený ze starých kachlů pocházejících z rozebraných kamen. Takže ty kachle jsou staré asi tak sto a možná i více let a litinový rám, s ozdobnými nohami a vyložený po dně hamrovaným železným plátem, je možná ještě starší.

Snacha kamarádky, Monika, koupila potřebné, co se týká potravin, Aleš připravil palivo, zahradní udící grill a vše další potřebné. A já si vzal obě berle, páč pajdám, a foťák a šlo se na to.

V krbu Norman se nejprve rozdělal oheň, aby se nejprve odkouření (běžný technický termín kolem kamen a krbů – odvádí se z topidla kouř komínkem), ale pak hlavně celé tělo krbu rozehřálo a vytemperovalo. Noví majitelé koupených krbů, zmatení propagačními letáčky a knížkami o grilování a uzení, které začínají vždycky hezky z prostředka, zpočátku nevědí, že studený krb ani negriluje a ani nemůže douzovat (syrové maso se udí, což trvá mnoho hodin, až 24, douzování je dokončení předuzeného masa).

obr. 2
obr. 3

Nejprve grilujeme. Po rozhoření dřeva se na něj vloží dřevěné uhlí anebo grilovací briketky, nechají se rozpálit a pak můžeme nad ohniště vložit grilovací rošt. Na něj si dáme, co si hrdlo, totiž huba přeje. A můžeme grilovat. Jak dlouho co grilujeme, najdete v příručkách, ale nejlepší je to zkoušet jehlou. Jestli je maso hotový. Jo, a grilujeme nejraději na miskách. Zůstane nám šťáva a kapající omastek neshoří v ohništi. Kde čmoudí.

Mezitím, zatímco se maso griluje, byly připraveny „přílohy“. (Tedy „ony se nepřipravily“, připravila je Monika!) Plátky cukety se sýrem se pak také budou grilovat. Tak se do toho pustíme. A máme program na dobu, kdy se bude v grilu udit. Jíst a pochutnávat si.

obr. 4
obr. 5

Ovšem před tím anebo při tom, než využijeme krb k uzení. Po pravdě řečeno k douzení. Skutečné uzení, od doby naložení masa přes mnohahodinové uzení, kdy se syrové maso změní na pochoutku, je jiný a podstatně složitější postup. Skoro obřad. V létě na dovolené je lepší jen doudit maso, které se prodává buď jako polotovar k douzení, anebo jako „uzené maso“.

obr. 6

My jsme si vybrali šár (to je určitý kus masa uříznutý podle vláken svaloviny) uzeného bůčku a rozhodli jsme se jej „zhodnotit“ vlastním douzením. V horní části krbu je udící komora, kam jsme maso zavěsili. Mělo by být svisle, ale protože se nevešlo, tak skončilo takhle. Pak se dvířka přikropí, uzavře se portál krbu (přední vstupní otvor krbu) a začne se udit na mírném ohni. Když říkám na mírném, myslím na mírném. Kouřové spaliny (žádné plameny!)mají mít teplotu v případě douzování cca 50 až 65 °C, po dobu cca 2 až 3 hodin. Udí se na vyschlém tvrdém dřevě. Pokud je hodně suché, je dobré jej před vložením do ohniště na několik minut namočit do vody, jak je vidět na obrázku. Pak nehoří plamenem, ale dobře doutná, když jsme ho položili na žhavý a dohořený základ. Koupit se dají předem také různé udící piliny, drť a hobliny.

obr. 7
obr. 8

Mezitím anebo předtím jsme osmažili brambory(Monika), aby byly připraveny k již hotovému ogrilovanému masu. V této fázi sebou musíme mrsknout, aby mám kotletky a brambory nevystydnuly.

No a pak jíme a povídáme a sledujeme teplotu kouře v udírně, aby se nám maso nevysušovalo anebo nechytlo plamenem. To už mnozí zažili. Stačí víc přiložit, tuk proteče a chytí... a „hóóří!“.

Vám se to ovšem nestane, pokud budete postupovat podle mého návodu.

obr. 9

No a pak přijde výsledek. Položíme si tu dobrotu na prkénkoa můžeme vznést tichou modlitbičku k bohu Bacchovi. Latinsky též zvanému Dionýsos, synu nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely, který je vyjádřením vznešenosti a krásy jídla, vína, úrody a plodnosti. A nespoutaného veselí.

obr. 10

A my se pak můžeme veselit a pochutnávat si, v tváři blažený výraz, tak jako Monika, když tu zhmotnělou a konkretizovanou Bacchovu rozkoš krájela na plátky.

Doufám, že vám nenakapaly sliny do klávesnice, jak by předpovídal ruský vědec Pavlov. Měl pravdu, i když nás o něm učily soudružky učitelky.

No, a pak přijde den, kdy se vás zima zeptá, co jste dělali v létě. Můžete jí sice odvětit, že jste s chutí sežrali půlku prasete, ale to vás nezahřeje. Až bude, brzo brzičko, za pár měsíců, venku sněhu po kolena a v noci -20 °C.

Ovšem vy mu chytře řeknete, že „To teda ne, ne.“ Viz Yo Yo Band:

Neb jste si koupili včas knížku od pana Vlka, s názvem „Krby, kamna, a teplovodní vytápění“, co vyšla na začátku léta. A tam jste si přečetli, jak to udělat, abyste mohli topit doma, na chalupě anebo chatě jen z jedněch kamen a všude bylo teplo, anebo jak to zařídit, aby se tam „samo“ zatopilo, jen jak pošlete esemesku. A prostě plno užitečných informací. A budete si zimě v zimě lebedit jako ta slečna na obálce knihy.Akorát vy seďte od krbu poněkud dál než ta rozkošná blondýnka. Jinak by vám totiž ta deka brzo chytla plamenem, kdyby ten krb fajroval tak jako na obrázku.

Dobrou chuť a v zimě nohy v teple

krby

Václav Vlk - Krby, kamna, a teplovodní vytápění, Grada, 2017



Diskuse


M. Valenta
14:24
14.7.2017

R. Tesařík
10:44
14.7.2017

M. Moravcová
10:37
14.7.2017

S. Ševeček
8:55
14.7.2017

K. Krejčů
8:41
14.7.2017

S. Ševeček
8:57
14.7.2017

J. Jelínek
9:33
14.7.2017

J. Hanzal
10:03
14.7.2017

M. Prokop
10:04
14.7.2017

L. Písařík
7:22
14.7.2017

M. Prokop
10:04
14.7.2017

R. Tesařík
10:45
14.7.2017

J. Hanzal
10:05
14.7.2017

L. Písařík
11:21
14.7.2017

R. Tesařík
11:28
14.7.2017

J. Hanzal
11:47
14.7.2017

M. Prokop
15:31
14.7.2017

J. Šimek 066
7:15
14.7.2017

M. Moravcová
10:38
14.7.2017

J. Kanioková
21:36
14.7.2017

J. Mrázek
7:07
14.7.2017

počet příspěvků: 21, poslední 14.7.2017 09:36









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.