28.7.2016 | Svátek má Viktor






KNIHA: Už pátá o Ferdinandu Peroutkovi

29.6.2010

Za přítomnosti stále živoucí Slávky Peroutkové (*1922) a mnoha členů Masarykova demokratického hnutí vyprávěl novinář a spisovatel Vítězslav Houška (*1925) o své nové již 39. knize - Novinář Peroutka o TGM (224 stran, vydalo nakladatelství Paris, 2010). Od listopadu 1989 jde vlastně o pátou knihu o tomto vynikajícím novináři první republiky, když první sepsal rovněž Vítězslav Houška a vyšla v roce 1995 pod názvem Polemiky Ferdinanda Peroutky, další dvě sepsal Pavel Kosatík (*1962): Pozdější život Ferdinanda Peroutky (2000) a Život v novinách (2003) a pod názvem Třetí ženou svého muže (2005) vyšla knížka vdovy po Ferdinandu Peroutkovi (* 1895 1978) . Paní Slávka se vrátila do vlasti z USA, kde spolu žili v exilu, ale již bez něho a jeho ostatky uložila na Vyšehradě.

Všech pět knih má společného hlavního protagonistu, ale každá je svým způsobem ojedinělá, jedinečná. Vítězslavu Houškovi se podařilo představitNovinář Peroutka o TGM nám novináře Ferdinanda Peroutku ve vztahu k prvnímu prezidentu naší republiky, kterého jako málokdo z mnohých T. G. Masaryka poznal, pochopil, pokritizoval a ocenil. O autorovi této poslední knížky lze rovněž říci, že má prostudovány život a dílo Ferdinanda Peroutky do podrobných detailů.

Ještě před tzv. vítězným únorem 1948 se rozhodovali čeští novináři poctít svého nejvýznamnějšího člena tehdejší Cenou Karla Havlíčka Borovského. Porota se dohadovala a posléze se připojila k mínění básníka Jaroslava Seiferta: „Dejte tu cenu Ferdinandu Peroutkovi. Z nás je nejlepší“. V dějinách žurnalistiky přetrvávají ve vší úctě obě jména dosud, dokonce po listopadu 1989 zcela zaslouženě nejlepší současní novináři jsou odměňováni Cenou Ferdinanda Peroutky.

Přínos Vítězslava Houšky je zejména v tom, že nejprve sám vypráví o Masarykově humanitě v praktické politice, že kromě Ferdinanda Peroutky vzpomíná ještě dva kritiky T. G. Masaryka, jímž byl profesor lékařské fakulty František Mareš, až příliš zaťatý a zatrpklý nacionalista, nesouhlasící s Masarykovým realismem, a tím druhým byl historik Josef Pekař, který se přel s TGM o českou otázku třicet let. Věcně, korektně se vší tolerancí k názorům druhého. A do této diskuse o národní otázku, více z hlediska české národní povahy, se vložil také Ferdinand Peroutka. Ten polemizoval s Masarykovou filozofií dějin. Ve známém seriálu Jací jsme dokazoval, že naše národní osvobození nenavazovalo na českobratrství, ale na srozumitelnější osvícenství francouzské.

Masaryk se proti svému kritikovi, kterému bylo tehdy 27 let, nijak nezatvrdil, ale naopak přizval ho mezi své nejbližší intelektuální přátele a spolupracovníky. A nejen to – věnoval mu milión korun na nový časopis Přítomnost, do kterého přispívali samozřejmě zpočátku nejvíce oba. A v této souvislosti je další přínos Vítězslava Houšky v kapitole Masaryk a mladší generace, což si znalci mohou vyložit jako doplněk k podobným článkům, které do Přítomnosti napsali „pátečníci“ Karel Čapek nebo Josef Kodíček. Všímá si zejména nejen Masarykovy diagnózy, ale také terapie a tzv. buditelské psychologie, sympatické mladým lidem a pragmatikům.

Jakmile se v knize začteme do několika charakteristických a typických „peroutkovských“ článků o TGM (z Přítomnosti jsou to články Dědictví po něm, Zástupové, Co by dělal dnes Masaryk, ze Svobodné Evropy Masaryk a Beneš, Masaryk zůstává vůdcem, Masarykovské tradice, Český realismus, Mistr starých hodnot, Naše nynější krize), oslovují nás současně spojovací texty autora této knihy, které jsou velmi výstižné a vlastně nás provázejí dvěma životy: Masarykovým a Peroutkovým. Jde o zdařile naplněnou koncepci a navíc – Vítězslav Houška nám připomíná některé rádoby zapomenuté dokumenty doby (například krásný dopis Karla Čapka, který poslal Ferdinandu Peroutkovi o srovnání Masaryka a Hitlera, nebo stať Masaryk a Švehla, jehož si Peroutka nesmírně považoval, protože byl po Masarykovi „tím druhým“, velice objektivní je Houškova kapitola Prezident a jeho žák Edvard Beneš, a tklivá, upřímná předzávěrečná kapitola Úděl exulantů).

Kolik síly a invence je v 85letém autorovi Vítězslavu Houškovi, který jen za poslední dobu vydal pět svých „masarykovských“ knížek a třebaže už mu zdraví tolik neslouží, přišel si pobesedovat mezi své přátele, aby neseděl jenom u počítače a nebrouzdal stále po internetu. Za to všechno mu patří velký dík, zaslouží úctu i obdiv. Dokáže psát svěžím způsobem, má bystré postřehy, značné zkušenosti, bohatství zážitků a svědectví. Což o to - to mají lidé jeho věku také, ale jen málokterý z nich se dokáže veřejně o tu svou životní žeň podělit.



Diskuse


J. Link
15:23
29.6.2010

P. Sulc
1:14
29.6.2010

počet příspěvků: 2, poslední 29.6.2010 03:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.