26.4.2024 | Svátek má Oto


KNIHA: Triptych o T. G. Masarykovi stále aktuální

8.1.2010

V knihovnách a na knižních pultech najdeme dnes už desítky titulů, jejichž autorem je pětaosmdesátiletý Vítězslav Houška (*1925), novinář, spisovatel, překladatel, karikaturista a dlouhý čas šéfredaktor časopisu Filatelie. Čím vším se tento autor už nezabýval? Vzpomínky reakcionáře a kverulanta,Ne Lenin Facky, hroty, polemiky, Vražda naslepo, Mystérium Modrého Mauritia, Slavní sparťané a Slavní slávisté, Hokejové české hvězdy, pět knih o šachu, dvě o filatelii – ale ctitelé života a díla T. G. Masaryka ho znají už několik let jako autora velmi populárních a zajímavě napsaných knížek. V Masarykově knižnici Hlas, kterou vydává už mnoho let Masarykovo demokratické hnutí a v poslední době nakladatelství Paris v Karviné, už jde triptych od tohoto autora: Lidé kolem TGM, TGM – myslitel a státník, nyní nejnověji Masaryk! Ne Lenin (204 stran).

Autor již při prezentaci novinky svým prvním čtenářům rozšifroval onen název. Masaryk se za svého života s Leninem nikdy nesešel, ačkoliv to bylo teoreticky i prakticky možné, když pobýval na Rusi. A přece mají cosi společného a v sobě rozdílného zároveň. Zatímco Lenin ještě před I. světovou válkou napsal knihu Stát a revoluce, tak TGM sedm let po válce přišel se svou Světovou revolucí. A dále: Krátce předtím, než byl TGM zvolen počtvrté prezidentem naší republiky, nesli v prvomájovém průvodu komunisté heslo: Ne Masaryk, ale Lenin! Vítězslav Houška jako dávný masarykolog zvolil jiný a řekněme rovnou správnější slovosled. Zatímco komunisté Masaryka div ne zatracovali a chtěli pohnat před soud dnes se k němu jakoby znovu hlásí bez jediného slova omluvy či studu. Ani Masaryk však neměl „v oblibě horoucí, nadšené a patolízalsky naladěné apoštoly masarykismu“.

To ovšem není podstatné ve srovnání s tím, jaké literární lahůdky nám znalec Masarykova života a díla nachystal v té své třetí knížce. Jsme zvyklí na jeho humor, satirické šlehy, ale zejména úsměvné historky také jako pamětníka Masarykovy první republiky a všech jejích velkých i tragických postav. Je přitom stále duševně svěží v tom svém požehnaném věku - zcela jistě i v tom má vzor a příklad v prvním prezidentu-Osvoboditeli. Doslova hýří vzpomínkami zcela osobními, ale vždy ve vztahu k svému prezidentovi, kterého český novinář Ferdinand Peroutka právem postavil do jedné řady sLidé kolem osobnostmi našeho národa, jakými byl Jan Hus, Jan Amos Komenský, Josef Dobrovský, František Palacký a Karel Havlíček Borovský – všechny poznával celý svět a všichni měli také světu co sdělit. To je hodnota, kterou dnes stále hledáme u dnešních politiků, rádoby představitelů českého duševního bohatství.

Více nám napoví názvy kapitol: Charakter národa, Totální válka, totální otrava, totální konec, V šest večer po válce, Študáci a kantoři, Román v dopisech, Země bez úsměvů, Padesátá léta, Říkání o revoluci a brutalitě, Moji milí spolužáci, Styl – toť člověk!, Třicátý duben, Prezident trpitel a Tatíček Masaryk. Také cítíte tu touhu co nejrychleji se do těch řádek začíst, protože je vypráví Vítězslav Houška – muž z masa a kostí, ale hlavně s obří pamětí i těch nejjemnější nuancí z jeho dávného života. Objevujeme zakrátko kořeny jeho vztahu k Masarykovi, a to z rodiny od svého tatínka, ze školy od kantorů vpravdě vlasteneckých, od spisovatelů včetně socialistického myslitele H. G. Wellse, který navštívil lánský zámek a rozmlouval v něm „se skvělým, myslivým a bdělým gentlemanem chladně a osvěživě jako na návštěvě vědecké laboratoře“.

Díky za ten citát, milý autore: „Prezident Masaryk shlíží shovívavě na kejkle dryáčnického imperialismu a úpadkové diplomacie. Čte, poslouchá, mluví klidně. Nikdy jsem ho neviděl na fotografii s tváří řečnicky zkroucenou nebo se zdviženou pěstí.“ Zejména pak jasnozřivá slova otázky, tolik potřebné pro naši současnost: „Nastane jednou na světě doba těchto klidných, vytrvalých a svobodomyslných mužů, kteří nejednají přenáhleně a jimž se protiví přepínat hlasivky?“

Tohle je Tvůj Masaryk, milý příteli Vítězslave Houško! Ale to je také Tvůj život s Masarykem v duši i v srdci. Jakés to psával dopisy své milovanémyslitel a státník budoucí ženě, ani v nich nechybí Tvé zaujetí k Masarykovi, jak Tě posiloval a neodradil Tě ani starým vydáním s otrhaným zevnějškem knihy. Jak Tě uchvátil Jaroslav Stránský, další demokrat a humanista, vyznavač pravdy a čestný polemik! Ten, jehož jsme navzdory zákazu nacistů poslouchali v relacích Volá Londýn, odkud nám připomínal oddanost a lásku k Masarykovi.

Jsem autorovi vděčný i za vylíčení veletočů a jejich ekvilibristů, tribunů a marxistických pseudovědců. Na vysoké škole, když jeden z nich zjistil, že autor jím chváleného úchvatného díla, není ani členem rodné strany, dokonce jako jediný z celé školy nevstoupil ani do svazu mládeže, jakmile se moci ujali v této zemi na dlouhá léta komunisté, zle se na něj obořil s otázkou „Kde to žijete, člověče?“

Po přečtení nové Houškovy knihy o člověku, jehož milovaly naše národy a jehož sláva obletěla celý svět, neubráním se určitého dojetí, které se člověka zmocňuje v silných okamžicích. Na Masaryka nelze zapomenout, měl by tu být stále s námi, cožpak to ti zaslepenci v našich nejvyšších postech necítí? Kde vůbec nacházejí svoji oporu ke své pýše a moci? Chybí jim to, čím se vyznačoval Masaryk, jeho lidé, jeho ctitelé: pokora a skromnost. A přitom takoví jsou těmi nejbohatšími v celém svém okolí, třebaže při jakémkoliv vydání obracejí korunu několikrát za sebou…