Člověk nemůže znát všechno. Ani všechny. Tedy myslím slavné rodáky, kteří se tak či nějak zasloužili či proslavili. Ale představa, že u nás je to jen samý nedouk, nevzdělanec, buran a podobně, jak to do nás hustí už od doby Henleina, přes Stalinovy soudruhy až po řiťolezné „eurohujery“, je nesmysl.

Docela zajímavá diskuze se rozproudila kolem mých článků o bulharských Češích (zde a zde) a mnozí mne vyzývali, abych napsal o dalších našich krajanech, kteří něco velkého dokázali.

Momentálně pracuji na jiných věcech, ale jen bych hodil pro zvědavce, hledající na internetu pár zajímavých jmen. Třeba takový Juscelino Kubitschek de Oliveira, brazilský president od 1956 do roku 1961. Příjmení Kubitschek získal od své matky, jejíž dědeček Jan Nepomuk Kubitschek se narodil v jižních Čechách. Nechal postavit nové hlavní město Brasilii a hlavně za jeho vlády byla dokončena v Brazílii hlavní silniční síť. Obávám se, že kdyby žil dnes v Česku, nepostavilo- neopravilo by se žádné hlavní město a nevybudovaly by se pořádné pořádné dálnice.

Nebo co třeba architekt a stavitel Jan Letzel, který v Hirošimě postavil moderní „Průmyslový palác“, který přežil jako jediná budova v centru města výbuch atomové bomby.

A z dnešní doby například architektka Eva Le Peutrec, která postavila milionové město v Číně. Architektura musí být v prvé řadě o pokoře. V Číně navrhla celkem 24 mrakodrapů, první z nich naprojektovala, když jí bylo 29 let. Od té doby stojí za návrhy nejenom výškových budov, ale i hotelových komplexů, multifunkčních center a kancelářských budov. Doslova na zelené louce navrhla město, které má milion obyvatel. Řeč je o rodačce z Hořic, která v čínské Šanghaji pracuje šest let. Nyní navrhuje i v Nové Kaledonii, kde žije se svým manželem.

Yuhan Planning - Foto: Unitown Design INC

Když už jsme u architektury, co takhle architekt Petr Kolář, který navrhl a vybudoval luxusní hotel na Maledivách:

Také egyptologie je plná velikých jmen od Bedřicha Hrozného (1879 – 1952), který sice nerozluštil klínové písmo, jak se tvrdí, ale v roce 1917 publikoval první gramatiku chetitštiny se stručným slovníkem. Hrozný tedy nebyl „luštitelem chetitského písma“, ale tím, kdo tento jazyk v klínopisných textech rozpoznal a rozklíčoval. Způsob luštění byl na tehdejší dobu fenomenální a inovativní – v „luštění“ neznámého jazyka postupoval podle podobností v gramatice, a podle gramatických tvarů pak rozlouskl celou strukturu chetitského jazyka.

Ani byznys, přestože technika a obchod z malého státu jdou dělat zatraceně těžko (o tom něco vím) - existují zde páni Baťové, hlavně pomlouvaný a zatracovaný Jan Antonín Baťa. V roce 1939 odešel do exilu a usadil se v Brazílii. Podle vzoru výstavby moderního Zlína nechal v Brazílii postavit města Batatuba, Indiana SP, Mariapolis, Bataguassu a Batayporã. V roce 1957 byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za mír, nominaci však pokorně odmítl ve prospěch kandidáta z Brazílie. Jedním z největších děl Jana Antonína Bati je most přes řeku Paraná, který spojuje brazilské státy Mato Grosso a São Paulo.

Mohl bych pokračovat dále. Ale víte co? Začněte si číst sami. Narazil jsem na knížku „Vědci, vynálezci a podnikatelé v českých zemích“ a v ní jsem našel vybraných pět osob.

O Janu Markovi Marků, vědci, který žil v 17. století, jsme se ve škole ani neučili a jak jsem koukal, děti se o něm neučí ani dnes. Že by to bylo tím, že byla oficielně „doba temna“, a tak tady úředně – školsky - nesměl být někdo vzdělaný a moudrý? No a to se podivíte, až najdete v knížce věci, které jsme se o lapači blesků Václavu Prokopu Divišovi ve škole ani my neučili.

A to přitom byl a je Diviš v učebnicích už dávno jaksi kádrově „ prověřený“, i když to byl katolický kněz. To s ovšem tak-ňák tiše zamlčovalo.

Je tam plno informací o bratrancích Veverkových, o nichž jsme se učili ve škole, ale oni toho uměli a udělali daleko více, o Janu Pernerovi, muži budujícímu v Rakousku-Uhersku železnice. Někoho takového bychom dnes potřebovali a taky alespoň podobně inteligentní vládu „říše“, i když ani on to neměl lehké.

A je tam můj oblíbenec Josef Ressel, jak jej známe ze školy, vynálezce lodního šroubu, což je ovšem informace typicky učebnicově stručná a díky tomu až téměř blbá. Proč? No protože Josef Ressel má na kontě tyto vynálezy:

1821 – pneumatická listovní pošta
1823 – nový typ buzoly neovlivnitelné magnetickým polem
1824 - mechanismus divadelního jeviště
1826 - lisovací válcový stroj k výrobě kovového zboží + lodní mechanismus k jízdě proti proudu silou proudu či parního stroje
1827 - lodní (také někdy uváděn jako nekonečný) šroub pro pohon lodí + šroubový lis na víno, olej apod. + parní mlýn s dutými kovovými válci na mletí obilí + mechanismus využívající vodní síly (i na velké vzdálenosti), která poté napájí další stroje
1828 - přístroj k vyluhování barviv a tříslovin z rostlinných látek a k přeměně těchto barviv a tříslovin na látky tuhé + hydraulický parní stroj s použitím vody, rtuti a parního stroje
1829 - kuličkové ložisko (bez tření a mazání) + čepové ložisko pro hřídele strojů
1830 - solivar (pro získávání kuchyňské soli)
1832 – silniční lokomotiva (= parní vůz)
1837 - regenerační parní stroj + hospodárná soustava parních strojů
1840 - umělé ohýbání dřeva
1842 - návrh atmosférické válečkové dráhy + nový typ lisu na víno
1843 - nový typ pluhu (bez tření) + větrný mlýn se svislou hřídelí a větrným kolem + epicykloidní mlecí mlýn (tedy využívající jistý druh kruhového pohybu), díky němuž bylo možné mouku dlouhodobě uchovávat
1845 - přenosný optický polní telegraf (pro armádu)
1847 - perkusní granát
1850 - pneumatický stroj k dopravě vytěženého materiálu i osob z dolů
1851- mechanismus k pohonu paních strojů lodí + nový typ dělové lafety
1854 - nový typ dvoukolového kabrioletu + prostředek k dlouhodobému konzervování dřeva (pro stavbu lodí) + lodní šroub otočný kolem svislé osy a působící jako kormidlo
1856 - přístroj u určování kvality dřeva (= graduátor) + lodní dělová lafeta ke zmírnění zpětného nárazu.

K Resslovým nedatovaným vynálezům, které jsou mu také připisovány, patří:

- atmosférický systém vedení síly
- přenosný mandl na prádlo
- chemické palivo pro parní stroj
- nový způsob výroby mýdla

Takže teď už si se mnou a Suchým a Šlitrem můžete jen zapívat: „...to koukáté, to koukáté...“, co ten Ressel vymyslel.

Knížku vydalo nakl. „Jonathan Livingston“ v roce 2016, další by snad měly následovat. Ti vyjmenovaní totiž rozhodně nebyli jediní.