My bychom nejspíš řekli Německo prohrává. Pan Sarrazin je velice respektovaný odborník, měl na starosti zavedení eura, byl členem představenstva Deutsche Bahn, byl senátorem v Berlíně, kde měl na starosti finance města a do září seděl v představenstvu Deutsche Bank.

Sarrazinova kniha analyzuje nejžhavější problémy Německa, o kterých se zatím hovoří velice opatrně a diplomatickým jazykem: načrtává cesty z krize sociálního státu, poukazuje na dramatický demografický vývoj Německa v posledních desetiletích, varuje před sociálním systémem, který málo nutí lidi k samostatnosti, kritizuje současnou migrační politiku a poukazuje na to, jak vzdělávací politika situaci Německa ještě více zhoršuje, místo aby jí pomáhala se dostat z pasti.

Závěr knihy je věnován vizionářským scénářům a autor načrtává fantaskní obraz budoucnosti: od roku 2017 bude v Německu vládnout černo-zelená koalice pod vedením Angely Merkelové a z Německa se stane země přistěhovalců. Každý přistěhovalec, jakmile dostane povolení k pobytu, bude moci se zúčastnit komunálních voleb. Ministerstvo vyhlásí rovnost všech kultur a islám se začne vyučovat na všech školách. A někdy kolem roku 2020 bude kvůli tomu změněna ústava. Úroveň škol začne klesat a firmy se budou vystěhovávat z Německa do zahraničí. V roce 2045 třicet procent prvovoličů bude pocházet z muslimských rodin. A někdy ke konci století bude na školách možnost si vybrat z následujících čtyř jazyků: z němčiny, francouzštiny, turečtiny a arabštiny, atd., atd.

Druhá, optimističtější alternativa, kterou představuje na konci své knihy pan Sarrazin, vychází z předpokladu, že vztahy mezi přistěhovalci a domácím obyvatelstvem se přiostří a někde na počátku roku 2013, tedy před dalšími spolkovými volbami, dojde k řadě teroristických útoků, a to nejen v Berlíně, ale i v Římě a Paříži, což povede ke svolání Rady Evropy, která v rekordním tempu rozhodne o zásadních změnách. Členové Evropské unie se zaváží, že právní normy přijmou během jednoho roku, což povede ke snížení ilegálních přistěhovalců do Evropy: počet se odhadem sníží pod sto tisíc lidí ročně. Změní se rodinná politika, takže se do deseti let zvýší počet narozených dětí, plošně budou zavedeny dětské školky, pro děti emigrantů bude zřízeno zvláštní doučování němčiny a na základních školách budou po celém Německu platit pro němčinu a matematiku stejná měřítka, aby se úroveň vzdělání v těchto důležitých oborech vrátila na stav z roku 1970.

Podle pana Sarrazina by taková politika vedla k tomu, že by se cizinci integrovali v Německu úplně stejně, jako Poláci, kteří přicházeli do Porúří koncem XIX. a začátkem XX.století. Dnes tyto emigranty je možné poznat jen podle jmen a jsou často velkou posilou hlavně pro fotbalové kluby.

Pan Thilo Sarrazin končí knihu zvoláním, že za situace, kdy zřejmá fakta ukazují, kam by vývoj Německa mohl směřovat, mají němečtí politici velký důvod k tomu, aby na možná nebezpečí reagovali.

Kniha je samozřejmě provokativní a chtěla v Německu vyvolat diskusi, bohužel z toho, co je možné sledovat od nás, se zdá, že zatím převážně německé obyvatelstvo, díky zjednodušené reflexi bulváru, spíše rozdělila: bulvár se postavil za autora a prestižní noviny jsou spíše proti němu: vyčítají mu přílišné zjednodušování a malování čerta na zeď. Sám autor ale na knize vydělal miliony: kniha měla jen v minulém roce čtrnáct vydání. Kromě na autora se kritika soustředila i na jeho ženu, která je učitelkou na základní škole právě němčiny a matematiky. Žáci i rodiče jí vyčítají, že je moc přísná a žádají její odchod ze školy. Autor v kapitole věnované vzdělání se právě odvolává na její zkušenosti. I toto je pro dnešní dobu typické: paní Sarrazinová představuje snazší cíl.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel