18.8.2017 | Svátek má Helena


KNIHA: Lukavcova monstra

19.7.2017

Od té doby, co lidé přestali věřit v Boha, jsou ochotni věřit čemukoli.
G.K. Chesterton

Nakladatelstvím Pulchra loni vydaná kniha Textů o literární fantastice (tak zní podtitul) Bytosti na pomezí od Jana Lukavce (*1977) má dvě části. Grafik to, pravda, na jejich švu ignoroval. Ale nevadí! Očividné je, že deset kapitol (počínaje první) sleduje kulturní dějinnou transformaci deseti snových, a přece živočišných archetypů (drak, obr, trp, elf, jednorožec, vlkodlak, upír, zombie, anděl, Medúza), a zbylých šest textů zkoumá problematiku obecně. Mj. úvahami o Tolkienově „rasismu“, „věčně“ se proměňujícím Ovidiovi či odmítání dospět.

Bytosti na pomezí

Naštěstí je málo patrné, že se svazek do značné míry urodil jako kompilace porůznu (Literární noviny, Orientace Lidových novin, Host, Respekt, XB 1, Neviditelný pes, iLiteratura, divadelní program, výstavní katalog) zveřejněných statí, které byly až dodatečně přepracovány i díky stipendiu Nadace Český literární fond. Konzistence možná stále není stoprocentní, ale dostačuje, byť ne všechny texty se dají označit za ukázněné, co se týká tahu na bránu, a někdy autor přednostně cituje ze sekundární literatury od těch osobností, které si prostě oblíbil. Nic zlého na tom ale nevidím (jakýpak nešvar?) a třeba Petr Janeček skutečně dal svého času dohromady celou podnětnou „baterii“ statí pro scifistický časopis Pevnost.

Až sekundární mandát ovšem má kupříkladu i Josef Škvorecký jako vykladač Lovecraftův či (a při veškeré úctě) i Milan Nakonečný jako pramen informací o Necronomiconu!

Vytkl bych mimo to autorovi, že výjimečně asociuje snad až moc svobodně (takže mi ony sekvence připomněly například některé odvážnější texty Martina Jirouška). Ať je tomu všemu ale ve skutečnosti jakkoli, výsledná práce kvalitně rekognoskovala podoby výše zmíněných entit (včera a dnes) na šňůrce, kde zůstanou již provždy navlečeny coby vyvíjející se vize kulturní historie lidstva.

A samy fantastické bestie? Jejich existence byla nepochybně surově zpochybněna novověkým racionalismem (a třeba také „komunistickou“ knížkou Bubáci, nedávno reeditovanou), ale navzdory tomu zažívají revival. A nejen v žánru fantasy a nejen skrze Stmívání a Pottery.

I v našich představách. Nové podoby upíra, bludiček a dalších monster v popkultuře i jinde však bezpochyby pouze a kontinuálně navazují na dávné své předobrazy, a my tudíž zjišťujeme, že se od vlastních předků zase tak nelišíme, věříme-li občas kupříkladu v létající talíře.

V úvaze Mezi chaosem a řádem (kapitola třináctá) analyzuje pak Lukavec taktéž příčinu toho, že dnes tolik lidí včetně teroristů a „občanů“ Islámského státu „oslavuje chaos“.

S renomovaným historikem Josepem Fontanou autor i váhá, zda řád není jen umělý konstrukt a zda vlastně nenapomáhá utlačování.

Menšin? Inu, i většin. Ba spíše většin. Neboť vesmír není milosrdný, příroda rovněž ne a lze snad říct, že tento řád potíral už barbary obklopující Řím, a zrovna tak heretiky.

Ba kterékoli z davů, davů s chaosem přímo ztotožňovaných. Či snad není kultura jen malou výsečí? Či snad řád není pouze vysněnou touhou? Třeba pro Seveřany nebyl nikdy ničím samozřejmým, připomíná již (citovaný) germanista Jiří Starý, „ale naopak něčím, co musí být bráněno a uchováváno s nasazením všech sil.“

Nebo snad ne? Řád existuje a existoval vždycky, nicméně je možná jen bojem za uchování řádu, a to ještě k tomu bojem odsouzeným dopředu k neúspěchu (ale přesto snad potřebným).

Už Chesterton ostatně civilizaci orazítkoval jako tu „nejsenzačnější úchylku a nejromantičtější vzpouru“, jak Jan Lukavec více než dobře ví i co autor vynikající knížky (byť Alexander Tomský našel své výhrady) Fanatik, prorok, či klaun? (2008).

Spolu s Miroslavem Petříčkem připomíná dále autor Sherlocka Homese, který by bez chaosu rovněž neobstál (bez chaosu zločinu), a vzpomene trefně i Robinsona nebo pozdější rádoby zákonné dobyvatelé Ameriky (zobrazené skrz westerny): i oni se, podobně jako třeba Hobiti, utkali s temným chaosem.

Jenže je tu prohnutý háček. Má vůbec ono „chrabré“ vnucování řádu přírodě co společného s (děsivou) realitou? Či víc pravdy předvedli Joseph Conrad v Srdci temnoty, William Golding v Pánu much a Marianne Wigginsová v Peklu na ostrově?

A co ještě více: Nepojal už Rudyard Kipling zákon džungle jako pozitivní „kodex sebeovládání a poslušnosti, odpradávna zdokonalovaný časem a zvykem“?

Jsou to otázky, o nichž můžeme přemýšlet a které si musíme každý zodpovídat po svém.

Finální a nejeklektičtější kapitola Mezi fikčními světy a univerzy náboženské víry pak dokládá i to, nakolik byl výše zmíněný Chesterton úspěšným prorokem, když vytušil, že jednou půjde na božím trůně co náhražky sčítat X moderních náboženství. A to včetně pošetilého vzývání Star Treků a Star Wars („jediismus“), a to včetně vyznávání bokononismu alias šťastného života ve lži (z Vonnegutovy Kolíbky). A co ještě víc?

Neokantovec Hans Vaihinger už roku 1911 interpretoval náboženství a morálku jen coby „užitečné iluze“. V podstatě se bez nich neobejdeme, a přece si částečně musíme přiznat jejich fiktivnost. Lukavec pak připomene už Novalisův a Schlegelův dávný plán nového náboženství, ale zrovna tak pozoruhodného Lovecrafta či satanismus Antona LaVeye anebo naopak „motivační“ knihy Paula Coelha (s Alchymistou v čele). A připomene i „náboženskou práci“ sci-fi a konkrétně taky Hubbardovu scientologii či nábožensky víc než inspirativní charakter Heinleinova kultovního bestselleru Cizinec v cizí zemi (1961).

Jan Lukavec se za svou knížku rozhodně stydět nemusí a jistě je rád, že se jeho úvahy poprvé objevily na světle i ve vázané podobě.

Jan Lukavec: Bytosti na pomezí. Texty o literární fantastice. Odborní recenzenti PhDr. Jaroslav Otčenášek, Ph. D. a PhDr. Františka Vrbenská. „S laskavou podporou Ministerstva kultury“ připravil k vydání Radim Kopáč. Resumé do angličtiny převedla Kateřina Kostarová. Pulchra. Praha 2016. ISBN 978-80-7564-003-1



Diskuse


A. Alda
11:02
19.7.2017

J. Jurax
23:49
19.7.2017

počet příspěvků: 2, poslední 19.7.2017 11:49









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.