Kniha, kterou jsem napsal a která vyšla v nakladatelství Cosmopolis, se jmenuje podobně jako titulek tohoto článku: „Krvavé dozvuky války“.

Psát informaci o vlastní knížce možná vypadá poněkud divně, jenže jak se ukazuje, „dozvuky války“ nejsou jen v jejím názvu, dozvuky „německé války“, jak by se dalo a možná bude říkat v budoucnu tomu, čemu my říkáme I. a II. světová válka, trvají.

Poněkud trapné duševní pokusy škrábat se levou rukou za pravým uchem a vymýšlet za vlasy přitažené teorie, kdo válku vyvolal, jsou marné a směšné. Ve skutečnosti byly spouštěčem jak první, tak druhé světové války německý nacionalismus a marxistické teorie. Jak nedávno přiznal i soudruh Ransdorf, europoslanec za KSČM. To když v diskuzi se zavilým „čechožroutem“ a obdivovatelem všeho nacistického Krystlíkem v Parlamentních listech v článku Poslušně hlásím, že jsem opět zde - Tomáš Krystlík a jeho jediné téma napsal:

… Němci uctívaný svatý Bonifác (Winfrith, 675-754) tvrdil, že Slované jsou „nejhnusnější a nejpříšernější z lidských kmenů“. To se psalo osmé století. Dětmar Merseburský (Thietmar von Merseburg, 975-1018), velebil německé panovníky ze saské dynastie a jejich úspěchy při východní expanzi (známé jako Drang nach Osten),a jehož Kronika vyšla v češtině roku 2008, prohlašoval, že „slovanské plemeno musí být střeženo jako býk a bičováno jako osel“. Připomeňme si známý řezenský sněm ve stínu popravčích seker z roku 1182. Kde, jak tvrdí němečtí nacionalisté, čeští šlechtici se „dobrovolně“ podřídili Němcům, Ve skutečnosti to nebylo dobrovolně a už vůbec ne napořád. Řeknete si, ale to byl temný středověk. Polabští Slované zmizeli, Češi se udrželi a drží se v oblasti střední Evropy, která se jako klín zakusuje do německého prostředí a někoho dráždil a dráždí k nepříčetnosti.

No, můžete být sebevíc namíchnutí na komunisty, ale v tomto má pan europoslanec pravdu.

Já bych jen dodal, že před sto padesáti lety Češi a Slované soudruhy Marxe a Engelse vůbec iritovali. Takhle se 15. 2. 1849 vyjádřil Karel Marx pro Neue Reinische Zeitung v článku „Der demokratische Panslavismus“:

…nesmiřitelný boj, válku až do smrti proti Slovanům, těm zrádcům revoluce… je potřebné jejich vyhlazení, bezuzdný terorismus na ně – nikoli v zájmu Německa ale v zájmu revoluce…

Situace mezi Slovany a Němci byla už tehdy tak napjatá, že největší revolucionář - Karel Marx (Marx se tehdy považoval nikoli obecně za žida, jak by jej posuzovalo Německo ve 20. století, ale hlavně za Němce.....) - hned věděl, co udělat s těmi, jak říkal, „slovanskými třískami v těle monarchie“.

Druhý marxistický guru, Friedrich Engels, se schválením a souhlasem šéfredaktora Karla Marxe publikoval v Neue Rheinische Zeitung v roce 1849 následující názory v článku „Der magyarische Kampf“, 13. 1. 1849:

A při prvním vítězném povstání francouzského proletariátu budou osvobozeni rakouští Němci a Maďaři a na slovanských barbarech vykonají krvavou pomstu. Všeobecná válka, která pak vypukne, rozmetá tento slovanský spolek a tyto malé mizerné národy zničí až do jejich jména.

Příští světová válka nezničí jen reakční třídy a dynastie, ale také odstraní tyto reakční národy z povrchu země. A to je také pokrok.

Také lze výjimečně souhlasit s paní Lídou Rakušanovou, když říká, že “kdo se v Česku spoléhal na to, že se sudetoněmecký problém vyřeší biologickou cestou, mýlil se.“ Ovšem problém je v tom, že právě lidé a intelektuálové pohybující se v okruzích paní Rakušanové si to mysleli a vyhlašovali - a stejně tak si mysleli a tvrdili, že brzo vyhynou čeští komunisté.

Je sedmdesát let od konce války a nic nevyhynulo. Ani komunisté, ani revanšistické myšlenky na opětovný zábor Sudet. Paní Rakušanová pěje ódy na to, že se poslední sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) v březnu 2015 vypustilo ze svých stanov formulaci, že bude usilovat o vrácení majetku zkonfiskovaného vysídlencům po druhé světové válce. Ale o to vlastně nikdy nešlo. Šlo a jde o „Heimat“. Tedy o tzv. Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z roku 1961 .

A v něm v části Ausblick (výhled /do budoucna/) pod body 12 až 19 hlavně slova právo na vlast: „V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem na sebeurčení… Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin.“ O tom však, ani o zreálnění této formulace nebyla ani zmínka.

I tak to vypadá moc dobře a dobře to v zásadě je. Ale to jen nová generace sudetských Němců trochu pochopila, že doba je jinde. A že nesmyslný požadavek na „navrácení majetku“ je nereálný od počátku. Protože byl vyřešený Postupimskou dohodou a dnes už nelze takto doslova pitomě neustále provokovat proti východním sousedům. Ostatně odsunutí Němci dostali od vlády SRN kompenzace, zatímco (až na výjimky osobně vězněných a mučených lidí) českoslovenští občané nedostali od Němců nic.

Všimněme si ovšem argumentů a konstrukce myšlení paní Rakušanové. Patří k některým bývalým emigrantům, kteří zažili své hvězdné okamžiky právě v Bavorsku a bez ohledu na realitu skutečnosti, kdo byl viníkem a kdo prvotní a kdo druhotnou obětí, trpí takzvaným „stockholmským syndromem“.

Prozatím ještě paní Rakušanová netvrdí, že II. světovou válku začali Češi. Ale její duchovní souputníci, třeba známá spisovatelka K. Tučková, autorka knihy „vyhnání Gerty Snirch“ o vyhnání Němců z Brna, považuje „křivdy na Němcích za neodčinitelné“ a pořádá ve výročí 70 let od konce druhé světové války „pochod“ na usmíření. A brněnská radnice pod tlakem „lituje“ a omlouvá se. A vše se to děje pod hlavičkou moderních evropských intelektuálů. Vyhnání Němců z Brna je přitom nazýváno „pochodem smrti“. Což je nechutná urážka obětí skutečných pochodů smrti pořádaných nacisty se záměrem vyvraždit co nejvíce vězňů a zajatců. Při kterých ve střední Evropě, často přímo na území Čech a Moravy, zahynulo podle odhadů 350 až 500 000 lidí od podzimu 1944 do jara 1945. Že o žádných pochodech smrti statisíců vězňů v Čechách a na Moravě na konci války nic nevíte? Proto jsem vám alespoň některé v knize „Krvavé dozvuky války - Konec druhé světové války na českém území“ popsal.

Určitá část Němců, a to včetně těch sudetských, si začíná uvědomovat, že dosavadní postoje Německa - „to my nic, to nacisté“ - jsou nadále neudržitelné.

Postupně totiž vychází najevo, že Německo se s nacismem vypořádalo jen „jakoby“. Z desetitisíců dozorců v koncentrácích, zvaných SS-Totenkopfverbände - oddíly strážní služby v koncentrácích, vrahů z povolání -, jich bylo potrestáno jen několik stovek. A to ještě většinou těsně po konci války.

Také další nevyřešené otázky trčí stále v Evropě a nelze čekat, že odumřou. Například dnes už je neudržitelné zamlčovat, že Německo nikdy nesplatilo své dluhy z války - ani za brutální vyloupení všech obsazených států a už vůbec ne reparace. A ještě bylo od Spojenců kvůli jejich oprávněnému strachu ze Stalina zaplaveno penězi (na čemž vznikl „hospodářský zázrak“), zatímco jeho oběti nedostaly nic. Řekové, Maďaři, Slováci a další se už hlasitě hlásí.

Také je už neudržitelné demagogické předstírání, že jen a jen od nás byli Němci odsunuti a že to bylo jen na nátlak Beneše. Z ČSR bylo odsunuto podle odhadu česko-německé komise historiků cca 2,6 milionu lidí, přičemž celkový počet vyhnanců podle německých pramenů (Flucht und Vertreibung aus den deutschen Ostgebieten und Deutscher aus Mittel- und Osteuropa) byl 14 milionů lidí. U nás bylo sudetoněmeckou a proněmeckou propagandou, zvláště po roce 1989, vytvořeno obecné mínění, a Landsmanšaft tak stále vystupuje, jako by jediní, kteří vyhnali Němce, byli Češi. Schválně se zeptejte kolem sebe, co si o tom lidé myslí. Ostatně ono to jakoby samovolně vyplývá i z článku paní Rakušanové. Protože my se prý máme omlouvat a kát za své nelidské činy… a co ti ostatní, kteří vyhnali a odsunuli víc než 11 milionů Němců?! Ti nic? Na ně platí jiná měřítka? Není to nějaké divné? Proč nejsou označováni za nelidské zločince třeba Norové, Dánové, Francouzi, Maďaři atd. atd.? Jo a také třeba Rakušané, ti vyhnali víc než milion říšských Němců. I o tom se dočtete v mojí knize. Dnes pokračuje dezinformační kampaň na „vyšší úrovni“, téměř vědecké, třeba pány T. Stankem a A. von Arburgem, přestože i spojenecká komise uznala, že po vlně „divokého odsunu“ postupovaly čs. úřady, jakmile ovládly území celého státu, velice civilizovaně a slušně.

Na půdorysu údajné výjimečnosti „českých zločinů“ se však neustále pohybují myšlenkové konstrukce mnoha našich jakoby intelektuálů. Sudetští Němci po převratu 1989 snili o tom, jak „hladoví a zbídačelí Češi (tak si je většinou představovali), před nimi klesnou na kolena a budou se hluboce kát. Za své zločiny. A že se tak nějak zase vrátí poměry protektorátu, kdy - jak Landsmašaft vždy tvrdil - byly Čechy a Morava díky Říši údajně téměř rájem. Což se nestalo. Většina sudetských Němců, ale i značná část ostatních Němců se totiž v průběhu let stala obětí své vlastní propagandy. Když i po rozdělení Československa a Jugoslávie si nové, oslabené státy odmítají hrát na viníky, nejprve začali zuřit a když to nepomohlo, začínají se pod tlakem reality Němci měnit.

Kdo se však nemění, jsou někteří čeští fanatičtí lidskoprávníci známí nebývalým obdivem ke všemu německému, údajně nám Čechům nedostižnému, zvaní posměšně „pražské kavárna“. S chutí šlehají vlastní národ slovními jedovatými biči takzvané nadřazené morálky a stavějí sami sebe na piedestal morálních gigantů. Kteroužto logikou vlastně končí na Psu článek paní Rakušanové: „Sudetští Němci hledí do budoucnosti.“

Oni, doufejme, do budoucnosti začínají hledět střízlivě. Naši „národa-mrskači“ nikoliv. Ovšem jde jim to stále hůř a hůř. Třeba i proto, že se u nás lidé konečně začali zajímat, co se skutečně u nás v průběhu dějin, ale hlavně v první polovině 20. století mezi Němci a Čechy dělo. Mohu říci, že třeba Lidové noviny svým seriálem „70 let od války“ udělaly obrovsky záslužnou práci. A nejen ony. Třeba historici Hahnová-Hahn, Vacek a Krutina, Šustek, Čvančara a další.

Já jsem se v knize pokusil podívat na konec války jako na souběžné a proplétající se děje, jež nás dodnes ovlivňují a ještě dlouho ovlivňovat budou.

Knížka se jmenuje „Krvavé dozvuky války“ a můžete si ji objednat zde. Při objednání přes internet a po zadání kódu „dozvuky“ získáte do 30. 6. 2015 slevu 20 %.

Hezké počtení.