Zastavení bojů na Ukrajině je první opravdu dobrá zpráva, která z této oblasti přišla. Přestala téct krev a to je největší hodnota. Ovšem další důležitá věc je potvrzení toho, že bojující strany jsou organizované, že to jsou ovladatelné struktury. 

Do toho pátečního odpoledne zdaleka nebylo nic jisté a může se stát, že další vývoj událostí vyvede pozorovatele z omylu a nastane něco, čemu se začíná říkat somálský scénář. Tedy naprostý rozklad jakékoli organizace, kdy se společnost rozpadne na vražedná, vzájemně se zabíjející klubka.

Klid zbraní není ještě příměří a příměří není mír. K míru jistě vede velmi dlouhá cesta a aby se po ní někam došlo, žádá si to dobrou vůli všech zúčastněných stran.

Rusko si očividně uvědomilo, že by zaplatilo neúměrnou cenu za pochybný zisk. Nepochybně šlo z jeho strany o agresi a je to známka slabého ducha to popírat proto, že se agrese neodehrála podle učebnicové definice: v jednadvacátém století už asi nikdy neuvidíme valící se tankové svazy a pochodující divize, avšak to neznamená, že se nebude útočit a vpadat na cizí území. Svým zbrklým angažmá ve věci, která nestojí za to, Rusko utrpělo ekonomicky sankcemi i prestižně svým odtržením o vyspělého světa. To vedlo k tomu, že se teď snaží zchladit horké hlavy separatistů.

Vláda v Kyjevě bude muset spolknout hořkou pilulku uznání požadavků, které deklarovala jako nemožné. Separatistické enklávy se ústřední moci nepodařilo vojensky dobýt, tečka, s tím Kyjev nic nenadělá a musí nést důsledky. V tomto sporu nemůže být žádný naprostý vítěz a naprostý poražený – odporovalo by to výsledkům na bojišti.

Bezděčný vítěz ale tady je, totiž NATO. Aliance od konce studené války zvolna chátrala, protože přestala mít smysl existence. Je dobře připomenout, že Aliance vznikla jako odezva na komunistický puč v Československu v únoru 1948. Západ tehdy procitl a ustavil silné vojenské uskupení, které udrželo mír až do roku 1989, kdy se komunistický systém zhroutil v důsledku své ekonomické neschopnosti. Ruská agrese na Ukrajině dala teď NATO další obrodný impulz. Z dlouhodobého hlediska je to obrovská prohra Vladimíra Putina a je to ukázka, kam to vede, když se svěří jednomu člověku totální moc bez korektivu a ten člověk uvěří ve svoji neomylnost. Pak jedná bez ohledu na reálné zájmy a hledí na svoji osobní prestiž.

Dneškem se otevírá mnoho cest. Pokud se situace opravdu zklidní, bojovnost států NATO taky hodně ochladne. Přesto už to ale nikdy nebude takové jako dřív. Vždyť NATO nabízelo Rusku partnerství s vidinou členství, protože objektivně není důvod ke vzájemným hrozbám, naopak jak Západ, tak Rusko jsou ohroženy tlakem z islamistického jihu. Muselo by se toho hodně pozitivního stát, aby se někdejší důvěra obnovila.