V červnu 2010 jsem měla u nás doma na prázdninách Terrynkovu neteř, Zaňtu. Okamžitě zapadla do smečky, s klukama si hned rozuměla a s kocourkem Peťou vytvořili nerozlučnou dvojku. Holčička kerryčí to byla úžasná. Byla prostě MOJA milovaná. Nicméně Zantilka lentinka odešla ke svým novým pánečkům, kterým dělá určitě jen radost. Třeba se ještě jednou potkáme…

Díky této skutečnosti, že kluci tak parádně přijali do smečky novou členku, jsem se rozhodla, že si pořídím nevěstu pro Terrynka. Svůj nápad jsem přednesla paní chovatelce Terrynkové, která byla velmi ochotná, a jen díky ní máme tu našu krasomilu :-)

U nás na dvoře, září 2013, foto Pája

A tak v lednu 2011, 4 měsíce od odchodu Zaňti, jsem jela do Prahy na letiště pro NI. Nastěnka přiletěla v látkové tašce se synem paní chovatelky, hezky na klíně :-) Pamatuju si, že ve stejnou dobu jak naše letadlo přistávaly asi další dvě. A já s kamarádkou jsme stály a vyhlížely někoho s přenoskou se psem. Dočkaly jsme se a první setkání, kdy Alexandr vytáhl malou Nastěnku z přepravky se slovy: Nastěna, vylyzaj, bylo úžasné. Malá černá voňavá a byla celá moje! Vyřídili jsme nezbytné a Alexandr odjel do hotelu. Zpáteční cestou ušetřila Maruška žárovky v autě, jak jsem svítila nadšením. Nastěnka byla celou cestu hodná, spinkala.

Domů jsme dorazili asi kolem jedné ráno. Kluci si nový přírůstek očuchali a šlo se spinkat. Ráno panenka dostala snídani a milá mourinka Lindička se šla podívat, co to je a co to má za dobrotu, a z milé ovečky se rázem stala piraňa a cvak cvak, kočička stačila uskočit bez úhony a já jsem bafla to mrně. Držela jsem to malé zuřivé ve vzduchu a to se vztekalo a vrčelo. Když se uklidnila, čuchla ke snídani a prohlásila, že tohleto teda ona jíst rozhodně nebude! Jasně že měla to co doma, paní chovatelka poslala podrobný jídelníček, co papá a měla by papat i pít. No už si nepamatuju, co se s první snídaní stalo, ale s jídlem měla Nastěnka problém hodně dlouho. Prostě jedna z těch, které jídlo považují za trest a pokus o otravu vlastní osoby. Jediné, co opravdu chtěla, byly dospělácké granule, dodnes ráda křupe.

LTV Kyjov 8/2013, foto Romča Surá

S Terrynkem byla kámoška od prvního seznámení, Frogáška moc nemusela, nevím proč, on ji miloval okamžitě. I s kočkama jako malá byla v pohodě, to až později, když dospěla, je nějak přestala snášet.

V době příchodu Nastika k nám jsem vedla na cvičáku školku pro štěňátka, a tak malá Nastěnka sloužila jako ukázkové štěně, aby lidi viděli, že to, co jim říkám, opravdu funguje. No neměla teda dětství jak Terry, ale nemyslím, že by jí to vadilo. V půl roce byla náš nejposlušnější pes :-) Když dospívala, začala být trošku vrkavá na ostatní pejsky. Proto jsem se rozhodla, že začneme chodit i na agility, aby se něco naučila, trošku i proběhla, ale hlavně aby byla s ostatníma pejskama. No výsledek posuďte sami: na agility mi nikdo nevěří, že by naše Nastěnka! mohla jen zavrčet na jiného psa!! Že by někoho napadla??? Vůbec! Prostě na agi si se všema hraje, je tam hodná. Ale pouze na agi :-) Mimo není zrovna přátelský typ, ale ví, že nesmí, a chová se slušně, v rámci možností.

Agility, foto I. Vranová

A o jejím agiliťáckém nadšení jsem už psala. Je to naše lenošná Nastěnka, taky maličko náladová, když chce, utíkat umí, ale když se jí nechce... ani párem koní ji do tunelu nikdo nedostane. Za sušené maso, které tak miluje, si nakonec říct dá, ale těch keců kolem…

Další aktivitu, kterou jsem s ní měla v plánu dělat, byly tolik Terrynkem milované obrany. Nastěnka ovšem měla jiný názor, obranářka je opravdu skvělá, štěká, pouští hrůzu a pak se jde mazlit. I když se mnou se tahá, loví kůži. Vždycky si říkám, že kdybych opravdu chtěla, tak by asi i kousala… No třeba na to jednou dojde.

Ale činnost, kterou miluje, jsme taky objevily: stopy. Sotva půlroční hravě strčila Terrynka do kapsy. Radost s ní pracovat, šlapat pro ni stopu. Je pečlivá, nevymýšlí, sleduje stopu a krásně označuje předměty. I poslušnost ji docela baví. Je jiná než Terry. Není tak zběsilá, roztěkaná. Víc se soustředí, ale musí se ni opatrně. Jak s malovaným hrnečkem. I Frogášek byl takový. Chválit, chválit, špatné ignorovat, opravit, chválit. A sypat do pusenky dobrůtky. Rychleji, paničko!!!

Agility, foto I. Vranová

A výstavy? Taky dobré. Má o jeden titul víc než Terry, je junioršampion Slovenska. Zbytek má stejný s Terrynkem, jen to všechno stihla podstatně rychleji. Zatím se mi nepovedlo, aby na výstavě běhali proti sobě, možná se to ještě povede. Nicméně výstavy moc nemusí, nevím, jestli doděláme toho interšampiona…

Jinak je hodná holka, neničí mi auto, ani se nepokouší z něho utéct, nezkouší pevnost vodítka ani karabinky. Pokud je sama, ani neštěká, čeká na mě. Doma zničila gauč, orvala jedno opěradlo a tím skončila s destruktivní činností. Ráda se mazlí, spinká se mnou v posteli, pokud možno na polštáři. V zimě nepohrdne ani přikrytím peřinou. A krásně uklízí po Oliverkovi, co mu odpadne, to okamžitě najde a zbaští, je jí jedno, jestli je to kousek jablka nebo rohlík, hlavně, že je to lidské jídlo :-)

Teď se s ní chystám na zkoušku Bh, kterou potřebujeme, aby mohla dělat stopařské. Je to docela nešikovná zkouška, hodně se chodí i bez vodítka. Zatím jsem ji zvládla s každým svým psem, někteří pro jistotu na 2x, že, Terry :-) , aby na opravě byl za hvězdu. Tak snad Nastěnka nebude výjimka.