Nebo nejsou? Ale jistěže ano! Jejich IQ musí být kolem 320 bodů a paměť srovna­telná s pamětí nejméně 16 slonů a jednoho slůněte. Jak jinak by se mohli vyznat kupříkladu v 31 tisících stránek spisu doktora Ratha, dalších tisících stránek příloh, ve změti šedesáti hodin policejních odposlechů a kdovíjakých dokumentů ještě? Jsou to prostě géniové!

Musí k nim patřit i nová, „exoffová“ obhájkyně obžalovaného Marcela Ondřejová, která nyní převzala „případ Rath“ a jeho výše uvedený spis studuje. I kdyby dokázala přečíst každou stránku policejního spisu za jednu minutu (kdo někdy četl zápis policejního výslechu, tak ví, jaká hrůza je ty slátaniny číst), tak by jen na prosté pročtení – bez vypisování poznámek – potřebovala více než 516 hodin nepřetržitého, velmi soustředěného čtení. Když k tomu připočtete ty přílohy a hodiny odposlechů, trvalo by obyčejnému „blbci s IQ 130 bodů“ jen podrobné seznámení se spisem početnou řadu měsíců. Nakonec na to Rathova obhájkyně Ondřejová od soudu nedostane ani pouhé dva.

A zde vyvstává obecná otázka: Může být takový soud, jehož spis obsahuje desetitisíce stránek, ještě vůbec spravedlivý? A to se ani neptám, kolik miliónů korun daňové poplatníky takovýto několik let trvající a možná stovky lidí dlouhodobě zaměstnávající proces na celkových nákladech stojí.

Je možné předpokládat, že v některých případech mohou být celospolečenské náklady na „spravedlivou přípravu podkladů a vlastní soudní proces“ dokonce vyšší než škoda, která tím kterým konkrétním trestným činem vznikla. A to jsem se ani nezmínil o případech, kdy obviněným nebyl čin soudem prokázán a stát jim pak musí vyplácet řadu miliónů korun odškodného.