Předchozí kapitolu jsem končil neveselým povzdychem, že v post-apartheidní Jižní Africe kromě kriminality značně se daří korupci ve všech sférách života, zejména ve veřejném sektoru. Třetina 83 členů ústředního výboru (national executive committee) vládnoucí strany ANC již byla vyslýchána pro podezření z korupce. Odhadovaný počet 400 000 veřejných zaměstnnců, zejména uředníků místní správy, pobírá požitky, na něž nemají nárok. „Nestal jsem se bojovníkem za svobodu, abych byl chudý,“ je pak nijak netypické zdůvodnění – v převažujících podmínkách beztrestnosti všemožných hanebností.

K nedostatku inhibicí dlužno připočíst nedostatek vzdělání a potřebných zkušeností. V prvních pěti letech po apartheidu se počet bělošských zaměstnanců v místní správě snížil o víc než polovinu a vakuum zaplnili nekvalifikovaní zájemci s odůvodněním systému tzv. cadre deployment, do funkcí jmenovat věrné, jakkoliv neschopné straníky. Zatím však některá místa, kde musí sedět odborník, zůstávají neobsazena, poněvadž nelze najít vhodného černého kandidáta, a kvalifikovaný, zajímající se kandidát neuspěje, poněvadž to je běloch. Prezident Zuma, již po řadu let se potýkající s obviněními z vlastní korupce, nedávno neváhal hodnotit stav veřejné služby jako ten zcela nejhorší na světě.

Takovým iniciativám se zejména znamenitě vede ve státem vlastněných podnicích, a těch je v počtu přesahujícím 700. Mezi nimi jsou monopoly Eskom (dodavatel elektrické a další energie), Transnet (železnice a přístavy), Denel (výroba zbraní), South African Airways SAA - národní podniky, trpící přemnoha neduhy, od nedostatku investic po přemíru rozkrádání, s výsledky, že proti předpovědím trojnásobného rozmachu tím nejznamenitějším je roční růst jednoho a půl procenta.. Odboráři (Congress of South African Trade Unions) s mocnou podporou komunistické strany zůstávají solidními podpůrci vládnoucí strany ANC a tuze se brání jakýmkoliv iniciativám ve prospěch privatizace. Podařilo se jim vystrnadit Mandelova nástupce Thabo Mbekiho z prezidenské funkce a jeho nahrazení nynějším nástupcem Jacobem Zumou. Jeho nejposlednější čerstvou iniciativou byla likvidace velmi schopně a poctivě si počínajícího ministra financí Nhlanhla Nene a opakované oficiální zdůrazňování, že čínská komunistická strana zůstává jihoafrickým modelem..

Dlužno dodat, že za apartheidu státem dirigovaný kolos Sasol, výrobce pohonných hmot z uhlí a přírodního plynu, si znamenitě počínal vzdor všemožným sankcím a zahraničnímu bojkotu. Takovému výkonu se v nynější době neblíží dobývání diamantů, jak informuje výtečný britský zdroj The Economist (29.8.2015) o vynalézavosti v oblasti Namaqualand, severně od Kapského města, končině proslulé svými botanickými triumfy v tamějším dost pouštním okolí. V oblasti Port Nolloth, nevýznamného přístavu, došlo k nálezu diamantů, jež se staly příčinou místního luxusu, zejména v podobě množství luxusních automobilů německé výroby.

Největší zásluhu nutno přiznat poštovním holubúm, kteří pašují diamanty na komerčně užitečné adresy, ke škodě státního podniku Alexkor. Vláda ale optimisticky tvrdí, že dochází k rozkrádání pouhých deseti procent tohoto vzácného zboží. Zaznamenán byl případ opeřence, tolika diamanty obtěžkaného, že vysílen nemohl dorazit na svou vzdálenou adresu a donucen k návratu do místa svého původního odstartování.

Nepřekvapuje, že v okolních usedlostech skrovného rozsahu již došlo k založení a úspěšnému rozkvětu pěti holubářských spolků.

Rozkrádání v přemnohých podobách přispívá ovšem k úpadku jihoafrické měny. Za první mé návštěvě v tamějších končinách výměnný kurs byl takový, že za jeden rand se muselo platit dvěma americkými dolary. Nyní se hodnota randu smrštila na pár haléřů. Hodnotící agentury jako Fitch či Standard and Poor snížily hodnocení veřejných jihoafrických dluhů na nebezpečnou úroveň tzv. junk neboli „odpad, smetí, veteš, brak, kýč“.

V době Zumova prezidentování, jež započalo v roce 2009, se státní dluh téměř zdvojnásobil a splácení dluhů se ještě víc zdražilo. Zatímco úroková sazba postihuje britskou státní pokladnu pouhým 1,9 %, Jižní Afrika musí platit 8,6 %.

Letos v květnu se maj konat místní volby. S přibývajícími problémy - od nespolehlivé dodávky elektřtiny do domácností po vysobou nezaměstnanost, ubohý hospodářský růst, ale zato bujný vzrúst násilné zločinnosti, též mohutní úsilí prezidenta Zumy, aby mohl zaručit své vrcholné křeslo své nástupkyni a vlastní bývalé manželce jménem Nkosazana Dlamini-Zuma.

Mocenský monopol ANC, pokládaný za samozřejmou nevyhnutelnost i pro příští generace, se již pozvolně rozkládá. Prosazují se dvě opoziční seskupení se značně odlišnou orientací. Jednak liberálně orientovaná Demokratická aliance (DA) za schopného vedení Mmusi Maimane, a druhou to silou je Economic Freedom Fighters (EFT), vášnivé skupenství ultraradikálů, jimž velí explozivní Julius Malema, známý iniciativami typu volání „Kill the Boer!“.

Počítá se již s předpokladem, že v případě poklesu popularity ANC pod 50 procent místní vláda bude ztracena. Prozatím se taková změna prosadila v Kapském městě, kde nejpočetnější nejsou černoši, ale oni tzv. Coloreds, etnikum, které se začalo vytvářet devět měsíců po příjezdu ctnostných protestantů. Jejich mateřštinou je afrikaans, výtvor bělochů, bez kmenové sounáležitosti, bez kmenových jazyků, jež charakterizují ony útvary. Dosud se nepodařilo zmocnit se Johannesburgu, hlavní metropole či Pretorie, oficiálního hlavního města celé země. Dalším kandidátem takové změny pod vedením DA je oblast kolem přístavu Port Elizabeth, známá jako Nelson Mandela Bay.

Takový posun v politické orientaci bude značně závislý na úspěšném růstu middle class - střední společenské třídy, které se ale nejen v v Jižní Africe přílis nedaří. Americký Pew Research Center prosazuje kriterion, že prozatím pouze 6 procent Afričanů, jejichž denní příjem dosahuje výši ekvivalentu v rozsahu 10 až 20 amerických dolarů. (Hodnocení extreme poverty - 74 centů denně.) Na rozdíl od asijského kontinentu s daleko největším počtem obyvatel na světě, Africe se prozatím nedaří rozvoj průmyslu, který by byl schopen poskytnout pracovní přležitosti umožňující potřebný rozvoj oné žádoucí middle class.

Jižní Afriku jsem za volantem překřížil všemožnými směry, aniž bych kdy se ocitl v obtížné dopravní situaci - dokonce nikdy nikdo mě nezastavil, nekontroloval, nepokutoval.

V nynější době bych takovou zkušenost příliš neradil. World Health Organuization v říjnu 2015 vydala varující údaje: dopravní nehody jsou již smrtonosnější než malárie. Z padesáti států na světě, čtyřicet těch nejnebezpečnějších je v Africe. A mezi nimi je též Jižní Afrika..

UKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče