26.4.2024 | Svátek má Oto


ITÁLIE: Hvězdy proti Severu

8.3.2018

V povolební Itálii ztratil výraz velká koalice smysl

Itálie bývala zemí, kde si každý politický směr našel protějšky ve výrazném provedení. Socialisté tam nacházeli silné socialisty, konzervativci silné křesťanské demokraty a komunisté silné komunisty. Že tato éra je už pryč, se ví dávno. Nejpozději od nástupu Silvia Berlusconiho před čtvrtstoletím. Ale vyznění nedělních voleb nabízí nekrolog i nad jeho anglosaskou představou střídající se pravice a levice.

Upřímně, nelze říci, zda zvítězila silná pravice, či silná levice. A to i kdybychom k silné levici řadili Hnutí pěti hvězd, což je ztělesnění levicového populismu. S jistotou platí snad jen toto. Itálie je první velkou evropskou zemí, v níž výraz velká koalice ztrácí smysl. Žádnou velkou koalici – ve smyslu pojistky většiny pro vládu pravice s levicí – by z nedělních výsledků nikdo neposkládal.

Velké koalice mají tu vlastnost, že vytěsňují názorovou konkurenci a nahrávají voliče stranám extrémů či protestů. Někdy to dochází až do varovných konstelací. Třeba když před pěti lety se velká koalice v Rakousku opírala jen o 51 procent mandátů. Nebo teď v Německu, kde sice vzniká velká koalice, ale v některých průzkumech její podpora klesla pod 50 procent. Jenže v nynější Itálii nelze velkou koalici coby pojistku proti špatně rozdaným kartám z voleb zvažovat ani teoreticky.

Nejvíce hlasů ve volbách získalo spojenectví pravého středu. O. k., to je běžný výsledek, s nímž se dá pracovat. Ale vyzní úplně jinak, zjistíte-li, že v tomto spojenectví je silnější regionalistická Liga severu než Berlusconiho Vzhůru, Itálie. Podle tradičních pravidel má šanci na úřad premiéra Matteo Salvini, lídr Ligy severu. Ale může vést šedesátimilionovou zemi regionální politik ze strany, která se už názvem nehlásí k celému státu? Už proti tomu protestuje i lídr Hnutí pěti hvězd.

Dalším obecným signálem je slábnutí tradiční levice (či té, která z té tradiční vychází). To se projevuje všude. V Rakousku, kde levice z vlády vypadla. V Nizozemsku, kde loni celá Evropa tleskala tomu, že nevyhrál Geert Wilders, ale opomněla, že sociální demokracie spadla z třiceti osmi mandátů na devět. I ve Francii, kde sice volby prezidenta vyhrál bývalý socialista Macron, ale jen proto, že se socialistické strany demonstrativně zřekl. A v Itálii odchází levicový demokrat Renzi.

Poměry, kdy levicové voliče přitáhlo Hnutí pěti hvězd a pravicové zase Liga severu, jsou nové. Ale nelze se zbavit podezření, že v Evropě nebudou ojedinělé.

LN, 6.3.2018