Martine, o tvém angažmá redaktora Pevnosti, spolutvůrce stránek Fantasya.cz, redaktora nakladatelství Fantom Print a lásce k žánru víme, otázkou zůstává, jestli to stačí k uživení rodiny nebo máš ještě nějaké zaměstnání, o kterém nevíme?

Fantastiku beru spíše jako hobby, než abych se tím živil. Strašně rád čtu, takže všechny ty činnosti, které jsi vyjmenoval, jsou pro mě hlavně způsob, jak se co nejdříve dostat k novým knihám. Psaní článků a recenzí zase uspokojuje mé ego a skrytou touhu po popularitě. A když za to ještě dostanu zaplaceno, je to pro mě příjemný bonus, který mi umožní koupit si další knihy... Ve skutečnosti mě ovšem živí úplně něco jiného. Pracuji ve zkušebnictví, kontroluji kvalitu kovových materiálů pro jednu nejmenovanou ostravskou firmu. Je to docela zajímavá a odpovědná práce, ovšem mé srdce patří fantasy.

Proč sis oblíbil zrovna akční fantasy, copak tě nepřitahují kulisy science fiction, hororu nebo alternativní historie?

Je pravda, že převážně čtu fantasy, ale rozhodně se nezaměřuji jen na její akční část. Mé zájmy jsou mnohem rozmanitější. Čtu prakticky jakoukoli fantasy, od rozsáhlých cyklů typu Malazské knihy padlých, přes tu klasicky hrdinskou, jakou psal třeba Gemmell, až po humoristické věci či new weird. Cítím se také dobře v herních světech, jako je DragonLance, Forgotten Realms, Warhammer či WarCraft. V posledních letech jsem ovšem propadl upírům a vlkodlakům, takže patřím k velkým obdivovatelům Anity Blakeové, Tiny Salo nebo Mercedes Thompsonové. Nevyhýbám se ani alternativní historii, pokud je přestrojená za fantasy.

A někdy, pokud mi zbude nějaký ten volný čas, si přečtu i sci-fi, nejlépe nějakou space operu nebo military. Jednou z prvních knih z žánru, kterou jsem přečetl, byl kdysi dávno Navigátor Billa Baldwina. Jenže pro mě je vlastně tento cyklus fantasy, protože v něm vystupuje krásná princezna Margot Efferwicková...

Pokud se nemýlím, v ČR nalezneme dva hlavní tábory fantastiky. Pražský je bez diskuzí, protiváhou jim jsou Ostraváci. Ke kterému táboru máš blíže, nebo si myslíš, že existuje ještě třetí území?

Abych řekl pravdu, já to tímto způsobem nevidím. V každém velkém městě existuje nějaká komunita zaměřená na fantastiku, takže bys musel přidat brněnský tábor, plzeňský tábor, atd. Ten „pražský“ je samozřejmě nejvíce slyšet, protože Praha je největší město, a tím pádem se tu soustřeďuje také nejvíce příznivců fantastiky. Takže to dělení je spíše Praha a zbytek republiky, ale myslím, že toto soupeření nepřesahuje rovinu špičkování a pošťuchování. Tak třeba v Praze a jejím okolí je nejvíce vydavatelů, takže se většina knih dostane nejdříve sem a až o dost později k nám, na „konec světa“. Takže často, když my v Ostravě knihu teprve začínáme číst, Pražáci už ji mají dávno přečtenou. No, nenaštvalo by tě to? :-)

Je zde ovšem mnohem výraznější dělení než podle místa bydliště. Třeba podle toho, kterému segmentu žánru fandí. Takže existují příznivci epické fantasy, new weirdu, space opery, temné fantasy či military sci-fi. A někteří z nich mají docela nekompromisní postoje a militantní názory. Vždy mě fascinovalo a zároveň děsilo, jak někteří lidé dokáží knihu odrovnat, aniž by ji třeba vůbec četli. A závidím onu jistotu těm, kteří své názory generalizují coby jediné skutečné pravdy, které jsou přece naprosto jasné, na první pohled viditelné a s nimiž přece musí každý ROZUMNÝ čtenář souhlasit. Já jsem se vždy takovým soudům vyhýbal a mnohem raději se zaměřuji na to pozitivní v příběhu, než abych hledal argumenty, proč ho potopit.

Podobně se fanoušci žánru polarizují i podle nakladatelství, které preferují. A jejich výroky na adresu konkurentů svých oblíbenců bývají občas více než drsné. Jako by nemohli pochopit, že existují lidé, jimž se knihy, které oni sami považuje za nejhorší brak, mohou líbit. Přitom je docela úsměvné, že podobně na nás, příznivce fantastiky, hledí naprostá většina populace této země...

Přes tvůj široký záběr je na pováženou, že jsi jako editor doposud sestavil pouze dvě knihy - antologii Legie nesmrtelných a sbírku Dračí stíny R. A. Knaaka. Je opravdu tak náročné sestavit povídkové knihy, nebo se ti nedostává času kvůli dalším aktivitám?

Máš pravdu. Času nemám opravdu moc, a existuje tolik knih, které bych si rád přečetl... Ale teď vážně. Když jsem dělal Legii nesmrtelných, nevěděl jsem, do čeho vlastně jdu. Prostě jsem si chtěl přečíst další příběhy svých oblíbených autorů a toto mi připadalo jako nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Mimo to zde byla ona vidina, že konečně dostanu na obálku knihy i své vlastní jméno. Práce na ní sice nebyla zas tak obtížná, ale jak se blížilo vydání knihy, byl jsem stále nervóznější a pořád kontroloval, jestli jsem na něco nezapomněl a jestli všechno vyjde dobře. Takže se mi docela ulevilo, když to klaplo, a rozhodl jsem se dát si nějakou dobu s antologiemi pokoj. S Dračími stíny to bylo v mnoha ohledech ještě jednodušší, přesto jsem se zase docela nervoval. Ale už jsem zahájil práci nad další antologií, která by měla být věnována temné fantasy, a když všechno klapne, měla by se křtít na příštím Fenixconu. No, a ve výhledu je další...

Nepřemýšlel jsi, že bys zkusil vlastní tvorbu?

Kolikrát. Před lety mi dokonce vyšla jedna „povídka“, myslím, že to bylo v soutěži O lahvičku Miruvoru. Jenže mnohem raději čtu, než píšu. A pak, obávám se, že by mi scházela ta železná disciplína, kterou spisovatel potřebuje, aby své dílo dovedl do konce. Ale v hlavě mám pár nápadů, s nimiž si občas rád pohrávám, a sním, že je hodím na papír. Jenže, jak už jsem párkrát zmínil, mám málo času, možná až se stanu rentiérem :-)

Mohl bys nám osvětlit původ přezdívky „Felčar“?

To je celkem jednoduché. Jsem velkým fanouškem Černé legie Glena Cooka a jedním z mých největších snů je získat Cookovo věnování do mého výtisku jeho knihy. Obzvláště jsem si oblíbil Felčara, který je jednou z hlavních postav cyklu o Černé legii. Je to na jedné straně pragmatický voják a žoldnéř, ale také romantický snílek, který se zamiluje do Paní, temné vládkyně Říše. No a takto nějak bych rád skončil i já, kdybych se náhodou nějakou interdimenzionální bránou dostal do fantasy světa. Proto Felčar.

Děkuji za zodpovězení mých dotěrných otázek.