28.4.2024 | Svátek má Vlastislav






INTERVIEW: Rozhovor s Jaroslavem Velinským

18.6.2007

Jaroslav VelinskýTOPlistČtenáři ho znají jako Kapitána Kida. Na kontě má takové hrdiny jako Christy Bigs, Dan Young a Ota Fink.
O kom je řeč? No přeci o Jaroslavu Velinském…

Rozhovor s Jaroslavem Velinským

Martin Stručovský: Jak si se dostal k fantastice? Kteří autoři ovlivnili nejvíce?

Jaroslav Velinský: Možná ti to bude připadat jako vyprávění o národních buditelích… K fantastice jsem se dostal přes Doktora Doolittla (Hugh Lofting), Aničku Skřítka se Slaměným Hubertem (Vítězslav Nezval) a Raketou do Měsíce (O. W. Gail). Pak to byly samozřejmě verneovky, haggardovky a kompletní J. M. Troska – a pár výjimek, jako třeba anglický symbolik Rex Warner.

MS: Vzpomínáš si na své autorské začátky? Bylo těžké se prosadit?

Byla to náhoda. Stejně tak mi první kniha vyjít nemusela a já bych se třeba ani spisovatelem nestal.

MS: Jaký pocit jsi měl, když jsi v ruce držel Zápisky z Garthu – svou knižní prvotinu?

Kniha stála Kč 14,- a honorář činil čtrnáct tisíc. Koupil jsem rum bacardi a připadal si jako slavný muž.

MS: Tvým nejznámějším hrdinou je Christy Bigs reportér Antarktidy. Kdy vznikl ten prvotní impuls vytvořit ho a co bylo jeho předobrazem? Dočkáme se dalších jeho příběhů?

JV: Nemyslím, že by právě Bigs byl nejznámější. Prvotní impuls byl, že jsem se snažil prodat do Svobody Engerlingy a Ivo Železný, který tam tehdy redigoval SF antologie, mi slíbil uveřejnit napřed nějakou kratší novelu… Napsal jsem Den a Noc. V nějakém Zápisníku jsem viděl obrázek plánovaného města budoucnosti v Antarktidě, tak jsem to kapánek domyslel a okoloroval to reklamou ad absurdum, netuše, že se toho ještě dožiju. Další příběhy bych napsal rád, ale jsem poněkud svázán odpovědností k vlastnímu nakladatelství a klubu čtenářů, na kterém je závislé. Zájemců o detektivky je totiž podstatně víc.

Říká se, že je Bigs podobný Marlowovi. Asi ano, ale mně to nevadí. Prostě jsem si brousil styl na Chandlerovi a jazyk na Františku Jungwirthovi.

MS: Další tvou známou postavou je Ota Fink. Co nám povíš o něm?

JV: Ota Fink je mi z mých hrdinů nejblíž. Celý ten svět fabrik, hospůdek, trampské muziky a čundrů je i mým světem. Samozřejmě bez těch zločinů; ale já mám detektivky rád. Ba i ty anglické, které můj nejoblíbenější autor Raymond Chandler právem zatracuje.

MS:Ve tvých příbězích je často vidět detektivní zápletka, máš rád detektivky? A vůbec – jaké máš rád vlastně žánry?

JV: Neodpověděl jsem na to už? Snad by se to dalo shrnout: Miluju tajemství. Takže mám rád i literaturu faktu. Například Ivanovovu Záhadu Rukopisu královédvorského jsem přečetl mnohokrát.

MS: Minulý rok jsi křtil Chladnou hru Tomáše Němce, která patří do cyklu o neohroženém agentovi JFK. Nelákalo by tě si taky střihnout jedno Kovářovo dobrodružství?

JV: Něco podobného jsem dělal už začátkem 90. let – všech dvanáct příběhů Dana Younga by mělo snad ještě letos vyjít v edici Trifid. JFK ne – asi by mi to nesedělo. Jsem osamělý vlk.

MS: Co bys poradil začínajícím autorům?

JV: Každý začátek je těžký, s tím nic nenaděláte. Začínejte dál.

MS: Sleduješ současnou českou fantastiku? Který titul tě v poslední době asi nejvíce nadchl?

JV: Nesleduju, nemám na to čas. Tím pádem mě taky nemohlo nic nadchnout.

MS: Co dalšího připravuješ?

JV: Jsem na 120. stránce patnáctého příběhu Oty Finka. Nevylučuju dalšího Christyho Bigse a taky bych rád pokračoval v projektu čtyř CD v podobě písničkových „sebraných spisů“.

MS: Jak relaxuješ? Máš nějaké oblíbené filmy a knihy?

JV:Odpočinkově se dívám se na Kriminálky – Las Vegas, Miami, New York. Filmy, které bych rád viděl, vesměs neběží. Třeba stará Bílá velryba s Gregorym Peckem, vynikající Zardoz s Connerym nebo Krakatit s Karlem Högrem, Florence Marly a Jiřím Plachým. Pokud si čtu, tak pořád dokola ty staré oblíbené autory: Chandler, Hammet, Gardner, Christie… Samozřejmě se taky vracím k Lemovi, Bradburymu, prvním Strugackým… Nějak se mi už nechce zkoušet něco nového.

MS:Jakou posloucháš muziku?

JV: Pokud vůbec nějakou, tak vážnou. Brahmse, Schumanna, Beethovena, Mozarta, Liszta, Berlioze. Při psaní nejen že poslouchat nemůžu, ale vůbec muziku nepostrádám. Snad i proto, že jako písničkář, kytarista a banjista jí mám dost.

Martin Stručovský










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...