Pamatujete si ještě, jaká očekávání jste vkládal po listopadu 1989 do budoucnosti osobní i budoucnosti česko-slovenské fantastiky?

Po Listopadu jsem si uvědomil, že se reedice dočká řada knížek, které jsem zatím akorát pracně sháněl. V tomhle směru sice pak realita nepředčila má očekávání (k řadě reedic nikdy nešlo a dosud nikdo nevydal ani třeba komiks Vojtěcha Steklače Mořští vlci), zato jsem se ale již brzy po převratu dověděl, a to i podrobněji a hlavně dík Ivanu Adamovičovi, o spoustě dalších děl československé fantastiky, jejíž nejen pro mne tak fascinující mapování pokračuje, jak naposled doložil i Rampasův rozhovor právě s Adamovičem uveřejněný v listopadové Ikarii a hlavně Ivanem uchystaný výbor Vládcové vesmíru, na který se nekonečně těším.

Mohl byste nám povědět, co za posledních dvacet let považujete za největší úspěch, jak z osobního hlediska, tak z pohledu na fandomové dění?

Osobně jsem rád, že vycházejí spisy mého (a nejen mého) oblíbence Ludvíka Součka a nadále fandím Ondrovi Neffovi, ve kterého se zubař více či méně vtělil. Astonovu práci sleduji od svých čtrnácti (1979) nejspíš až přehnaně zaujatě (ale nemohu si pomoct), takže právě na jeho osobnosti bych doložil, co znamenalo uvolnění pro svobodnou tvorbu.

A největší neúspěch?

Co je největší neúspěch? Možná někdy i to, že dílo nevznikne anebo neexistuje ani ve formě pokusu. Víte, jsou jistě i hrdelní, a tedy horší hříchy, ale jedním z největších hříchů je roztěkanost. I proto lituji všech autorů, kteří nenapsali, co napsat měli a napsat mohli. Bohužel k nim sám náležím, ale nelituji se, na rozdíl od ostatních, protože samozřejmě znám okolnosti, které mě blokovaly.

Kdyby jich nebylo, mohly dnes k dobru, zlu či nejspíš lhostejnosti světa existovat i třeba fantaskní prózy Ochránci morčete, Nastasja aneb Prokletí morčete, Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít, Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně, Jednou kousnutý, dvojnásob plachý, Smutná nahá jezdkyně, Žiju, ježek v kleci anebo Domek pana Stilburyho. Ani jeden z těchto rukopisů jsem ale zatím nedopracoval do stavu, v kterém by šel bez jakýchkoli mých výdajů i vydat. V několika případech to ale, uznávám, bylo už o fous :-).

Zajisté máte celkem jasno, kam chcete nadále směřovat. Povězte našim čtenářům, co chystáte? Co od Vás mohou očekávat do budoucna?

Jasno nemám, ale chystám knížku Columbo a já, která obsahuje sice spíš detektivky, ale i třeba vědeckofantastické detektivní romaneto Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů. Úplně v tomto souboru ale ještě nejsem spokojen s povídkou o zmizení oběti z konce šlépějí ve sněhu nazvanou Herečka, lékař a spisovatel. Tato povídka zároveň reaguje na aféru (či spíš aférku) na plzeňských právech a pod vlastními jmény zde vystupují jak dr. Zachariáš, tak i dr. Milan Kindl, kterému se líbila.

Na závěr by nás zajímalo, jestli máte nějaké přání, které se zdá být v současnosti spíše námětem pro vědeckofantastickou literaturu a nepředpokládáte, že by v nejbližších letech došlo naplnění.

Jednoznačně bych si přál, aby můj syn (10 let) našel cestu k literatuře, i kdyby jenom jako její čtenář, ale za syna si můžete dosadit děti jako takové. Přál bych si, aby četl (aby četly) i v časech, kdy nás od tohoto způsobu vnímání tolik věcí odrazuje, a přál bych si samozřejmě, aby četl i kvalitní science fiction. Řadu "kousků" jsem mu už sice osobně a nahlas přečetl a zabraly, nemohu však bohužel i navzdory jisté jeho inteligenci říct, že by knihy přespříliš vyhledával i sám.