Vždycky, když je něčeho moc - například hvězd, prvků, lidí, peněz nebo vtipů - projevuje se tendence to nějak utřídit, rozdělit do kategorií, rodů, kolonek, tříd, grup, kmenů nebo podmnožin. Stejně je to tak u publikovaných textů. Z dřívějších dob je známé a dodnes zhusta používané dělení formální. Ještě pořád žijí mezi námi jedinci, kteří vědí, že Čintamani a ptáci je povídka, kdežto Krakatit je román, Newtonův mozek je romaneto, zatímco Jaro je tady lze označit jako fejeton neboli podčárník. Existují ještě i jiné formy: esej, studie, úvaha, glosa, sloupek, noticka, editorial, zasláno, dopis redakci, odpověď redakce, reportáž, interview, nekrolog a další. Jako speciální forma textu se jeví zpráva. V klasickém pojetí to bývala stručná, srozumitelná a ověřená informace o něčem novém a důležitém pro většinu čtenářů.

S rozvojem internetových možností uveřejňování slovních výtvorů (pro zjednodušení tohoto podčárníku zde nebudeme uvažovat o fotografiích, obrázcích, klipech, videozáznamech a dalších neverbálních prezentacích) byly hranice mezi zmíněnými žánry postupně rozmazány. Nekrolog lze považovat za dopis redakci, z reportáže se vyklube rozhovor se svědkem, který slyšel o události vyprávět ve výčepu, úvahu si její autor vyztuží množstvím citátů a mouder od zvučných osobností. Nic revolučního v tom nehledejme, s rozhraními se to tak děje i v jiných odvětvích. Podobně dneska například máme politickou pravici difuzně lemovanou extrémními pravičáky, a politickou levici s fraktálním okrajem, obsazeným levičáckými extremisty. Máme taky strany politického středu, ba dokonce strany středolevé a středopravé. Slovem jedním: rozmazané.

Internetoví publicisté se samozřejmě přemnožili - to se děje určitým druhům vždycky v systémech, kde se nevyskytují významní predátoři a kde je přebytek živin, prostoru a příznivé klima.

Tím pádem v závislosti na čase narůstá (možná exponenciálně, kdoví) chaotické množství textových produktů. Standardnímu net-čtenáři se tento jev zdá jako nepřehledný.

Jak tady bylo svrchu napsáno, zdá se, že by bylo vhodné tyto publikace třídit, abychom se v té údajné internetové džungli lépe vyznali. Že do procesu třídění se zahrnuje taky různý odpad, je přiléhavá připomínka.

Ke každému třídění je zapotřebí najít vhodné klasifikační kriterium. A tady je třeba se zamyslet, vážení, protože se ukazuje, že takovým kriteriem nemůže být suma autorských honorářů. Nejsme na tenise, jsme na síti sítí zvané internet, kde se za publikované texty platí pouze autorovou pověstí a ta se nedá objektivně měřit. Naopak - ta se dá uměle vyšperkovat nebo dokonce falzifikovat. Tedy mediálně zvirtualizovat - abych byl srozumitelnější.

Znalci radí, že vhodným kriteriem pro rozdělení netových textů by mohl být věk jejich autorů. Něco na tom je. Rozhodně mladík (18) píše zpravidla jinak a o něčem jiném než starší autor (81). Věkové kategorie pisatelů vzhledem k věcné i stylistické úrovni jejich elaborátů by bylo možno zavést takto:

0 až 15 let....... „vývojáři“ (jsou v rozhodující etapě svého

vývoje. Spodní věkovou mezí je zde navržena nula, aby se předešlo diskusím o geniálních batoletech)

16 až 26 let..... „sekstáři“ (hlavním námětem je pro ně sex a jeho deriváty)

27 až 37 let..... „jáhové“ (hlavním námětem je pro ně vlastní osoba, někteří to maskují záchranářskou terminologií)

38 až 60 let.... „exklamátoři“ (hlavním námětem jsou pro ně všudypřítomné nectnosti: klam, obžerství, závist, smilstvo, lakomství, pýcha a lenost. Vydávají o tom hněvivá protestní provolání, varující před brzkým zánikem lidstva)

61 let a starší ... „reminiscenti“ (od lat. reminiscor = vzpomínám si, vymýšlím si) (zabývají se hlavně globálními krizemi, státními převraty, celonárodními křivdami a životem po smrti)

(konec tabulky)

Výhodou věkového kriteria je jednoduchost, nevýhodou častá utajenost, zejména u dámské poloviny (to jest té větší). Kromě toho se dá vytknout věkovému kritériu, že se vyznačuje častými přesahy: stává se, že stejný autor ve stejné době napíše dvě rebelofilní úvahy a kdyby je napsal anonymně, čtenář by usoudil, že první patří do kategorie „vývojářů“ a druhá do kategorie „exklamátorů“.

Nejčastějším a přirozeným redakčním kritériem na rozdělování textových souborů je jejich věcné zaměření: Neviditelný pes například pěstuje po desetiletí rubriky „Kultura“, „Politika“, „Společnost“ , „Zábava“ atd. Takhle se to dělá u všech novin - a basta, řekne výkonný redaktor, - to musí čtenářům stačit. Ano, u papírových novin to stačí. Ale na internetu?

Efektním kriteriem pro třídění textových souborů na stránkách podobných NP by mohla být označena úroveň publikovaného textu tak, jako jsou značeny náročnosti horolezeckých výstupů.

I .........text psaný autorem z dlouhé chvíle, chtěl zahnat vlastní nudu, námět je bezzubý, v textu je hodně frází, někdy také chyby, pouhá autorova exhibice.

II.........text zpracovává zajímavou myšlenku (autorovu vlastní nebo vypůjčenou), ta je autorem neúmyslně zakryta zbytečným povídáním, odbočováním nebo mnoha odkazy na cizí adresy a autority.

III....... text zpracovává obecně známý námět poněkud novým způsobem nebo se snaží sdělit nějakou skutečnou novinku běžným, často ledabylým způsobem.

IV....... v textu jsou obsažena zajímavá, dosud málo známá fakta nebo jejich nová spojení. Jsou převzata z jiných zdrojů, stručně autorem přiznaných. Způsob podání je přiměřený námětu.

V....... text velmi zajímavý námětově i způsobem podání, uvádí převážně autorovy vlastní myšlenky, někdy podněcuje k navazujícím úvahám nebo vzpomínkám.

VI...... v textu autor poutavým způsobem pojednává o závažném problému, nových faktech a o jejich neobvyklých nebo dosud neznámých souvislostech. Cizí prameny, pokud je použil, autor poctivě cituje. Text vyvolává doplňující nebo kritizující poznámky.

VII...... výjimečný textový soubor s aktuálním důležitým tématem, v přesvědčivém až provokativním podání, s vlastní myšlenkovou konstrukcí a obecně srozumitelným závěrem.

(konec tabulky)

Pokud se zde nabízí otázka - a kdopak takovou roztřiďovací klasifikaci u jednotlivých položek má provádět - odpověď je nasnadě: Čtenáři!

________________________________________________

© Petr Kersch, Děčín, červenec 2014
petrkersch@karneval.cz