Komunista Pavel Kováčik oznámil, že „konečně jsme se dohodli“, a tím se nám mělo ulevit. Stalo se tak po schůzce devíti parlamentních stran, která měla stanovit, jak mají být složeny výbory sněmovny. Těch bylo v 7. volebním období osmnáct, když tedy uvážíme, že jenom ANO, ODS, Piráti a SPD mají nad 20 poslanců, bude to docela hoňka. 

Branně bezpečnostního výboru se má ujmout poslanec za SPD. Jde o stranu usilující o změnu ústavy a o základní změnu naší zahraničně politické a ekonomické orientace. Ta neoficiální koalice ANO s okamurovci a komunisty se rýsuje stále zřetelněji. Demokratický blok ale bude mít stále větší problémy vysvětlit občanovi, že za to může jen a jenom ten veřejný nepřítel jménem Andrej Babiš.

Případ Koněv

S pomníky se šeredilo vždycky. O reinstalaci pomníku maršálka Radeckého se vedou slabomyslné spory. S odstraněním pomníku Jana Švermy se čekalo na konec prezidentského období Billa Clintona, jelikož prezident za svých levičáckých studentských dob byl v Praze a bydlel v rodině Švermy. 

Dnes se fokus soustředil na pomník maršála Koněva v Dejvicích. Prahu dobyli Rusové, protože Eisenhower nedovolil Pattonovi překročit dohodnutou linii. To je historie a s tou nehne žádný idiot, který Koněvův pomník posprejoval. Útěchou budiž, že ještě víc se blbne na Západě, který už přestává být Západem: začalo to konfederačními vojáky a politiky v Americe a oprátka se už směje na Nelsonův pomník v Londýně. Oprátky se ostatně dočkal i Masarykův pomník v Plzni. Blbé a nedůstojné jsou i proponované vysvětlovací cedule u Koněvova pomníku. Je to jako když za bolševika promítali v televizi americký film a předcházela ho informace, který že nešvar kapitalistického způsobu života je zde tepán.

V antickém Římě to měli snazší. Sochy měly hlavy nandavací a při změně režimu se vyměnily hlavy a bylo zase všechno v pořádku.