Odvolací soud rozhodl, že vydání Hitlerových projevů není trestné. Knihu jsem neviděl, nemohu posloužit vlastním názorem. Předchozí kontroverzní vydání Hitlerova Mein Kampf jsem viděl a má námitka byla ta, že kniha byla očividně vypravena jako artefakt k potěše nácků všech odstínů hnědi. Kdyby nebyl kolem ní soudní kolotoč, dnes by po knize pes neštěkl.

Co ale jsem v době vydání, tedy v roce 2009 četl, to byl komentovaný výbor projevů Josepha Goebbelse Poznání a propaganda. Měl by si ji přečíst každý, kdo se jakkoli mediálním světem probírá, autorsky i čtenářsky. Ďábelsky chytrý a vzdělaný padouch zde otevřeně vysvětluje mechanismus cílené lži. Projevy byly určené nacistickým propagandistům a Goebbels jim vysvětloval mechanismus vymývání mozků. Zlo nikdy nestálo před veřejností tak obnažené jako zde. Je to dokonalá škola pro čtenáře politických textů dvacátého i jednadvacátého století. Vydání této knihy – vyšla u nás dvakrát – je velice záslužné. Dostal jsem se k ní náhodou, žádný ohlas, o němž bych věděl, nevyvolala.

Od té doby čtu některý text jinýma očima – a hlavně si kladu otázku, komu slouží. Často se takto ptám nad texty Václava Klause, včetně toho, který byl na Psu zveřejněn včera.

Otázka věrohodnosti musí být brána v potaz například nad vším, co se píše a říká kolem ukrajinské krize. Zpravodajství z obou stran je naprosto nevěrohodné a bohužel nevěrohodní jsou i politici. Naposledy zaperlil polský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna svým výrokem, že Osvětim osvobodili Ukrajinci. To by pak Ukrajinci osvobodili i půlku naší republiky, byli to vojáci dvou Ukrajinských frontů. Kdyby Schetyna četl Goebbelse a řídil se jeho radami, takovou botu by neudělal. Goebbels radil, aby se lidi masírovali chytře.