19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (91)

26.6.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

91 Znamenití 1

“Ve jménu národa v Čechách i na Moravě jednotného požehnejž pán Bůh dílu svatyně této, na které národu českému zjevovali a před oči stavěti se má všeliká mravní pravda a krása… “ Těmi slovy uvedl dne 16. května 1868 slavnostní svůj poklep na základní kámen Národního divadla v Praze František Palacký. Tehdy provedlo slavnostní poklep celkem čtyřiadvacet známých českých osobností. Mezi nimi “za vědu“ vystoupil profesor MUDr. Jan Evangelista Purkyně (1787-1869). Předtím bylo v zadní části pozemku postaveno nejprve divadlo Prozatímní, později zakomponované do budovy Národního divadla. Ten den večer se právě v Prozatímním divadle uskutečnila slavnostní premiéra Smetanova Dalibora. Pravidelným návštěvníkem tohoto divadla byl dávno předtím právě Jan Evangelista. Ve vzpomínkách Vítězslava Hálka se zachovalo vyprávění o tom, jak „Purkyně sedával v prvních řadách přízemí a pokud byla na programu opera, sledoval ji podle klavírního výtahu, který držel v rukách před sebou. Doma potom oblíbené árie přehrával na houslích…“

Jan, nejstarší syn Josefa a Rozálie Purkyňových osiřel v šesti letech. Otec, který zemřel v roce 1793, byl správcem libochovického panství. Po jeho smrti se rodina dostala do neutěšených poměrů, a když bylo třeba nadanému Janovi, který již v deseti letech četl latinské i řecké spisy, zajistit další vzdělání, doporučili přátelé rodiny Janovo studium na piaristickém gymnáziu v Mikulově.

V druhé polovině 18. století byla piaristická kolej v Mikulově nejznámějším i nestarším vzdělávacím ústavem svého druhu ve střední Evropě. Zdejší hudební seminář měl úroveň značně přesahující rámec země a vybavení kabinetů matematiky, fyziky, astronomie bylo jedinečné, zrovna tak sbírka hudebních nástrojů a rozsáhlá knihovna s archivem. V roce 1785 se byl z Prahy povolán profesor Jan František Hanel (1751-1820), aby zde vedl hudební seminář a vyučoval ve všech třídách principie, gramatiky, syntaxe, rétoriky a poezie, jak se tehdy učební obory jmenovaly. Zde poznal i nadaného studenta Jana Evangelistu Purkyně. Později působil Hanel jako rektor piaristické koleje ve Staré Vodě u Města Libavé. V roce 1804 sem za ním přijíždí jeho oblíbený dřívější student František Cassián Halaška (1780-1847), budišovský rodák a budoucí rektor Univerzity Karlovy i Vídeňské univerzity. A přijíždí s prosbou. Jeho přítel Purkyně, velice vzdělaný mladý muž, absolvent koleje v Mikulově, by chtěl studovat ve Staré Vodě ve zkráceném režimu a předepsaná tříletá studia absolvovat za rok. Chtěl by jít ve stopách známých vědců piaristů Voigta, Dobnera a Koniarského. Žádost to byla neobvyklá, ale Halaška naléhá a zaručuje se. Hanel souhlasí a také se po celý školní rok 1804/1805 bedlivě studentu Purkyněmu věnuje. 

10. září 1804 získává Purkyně při kalkulacích hlasy přítomných členů domu jako zlaté. Dnes bychom řekli, že absolvoval s červeným diplomem. Hanel byl rád, že svým rozhodnutím nepochybil - taková žádost byla opravdu neobvyklá. Avšak student Purkyně byl mimořádnou osobností. Halaška odešel studovat do Vídně, Purkyně se vrátil domů, ale později z řádu vystoupil, aby se mohl plně věnovat zejména medicíně. Jeho zájem o přírodní vědy tehdy neušel pozornosti učitelům v Mikulově a ve Staré Vodě. Ti mu vytvořili nejlepší podmínky pro rozvíjení jeho vědecké dychtivosti. Oba studenti Hanelovi se potkali znovu až v Praze na univerzitě v roce 1812. Purkyně jako student medicíny, Halaška již jako profesor fyzikálních věd, později děkan filozofické fakulty a rektor.

91 Znamenití 2

Jan Evangelista Purkyně obhájil v roce 1818 na pražské medicíně poměrně objevnou dizertační práci týkající se poznání zraku (promoval 9. 12. 1818). Od té doby jsou jeho aktivity spojeny s poznáváním přírodních věd, anatomie a fyziologie. Je neuvěřitelné, kolik za svého života napsal Purkyně odborných děl v jazycích německém, české i latinském. Vyšlo i dvanáct svazků jeho sebraných děl. Purkyněho právem považujeme za zakladatele české vědy a její odborné terminologie.

V letech 1819-12823 byl profesorem anatomie v Praze. Podstatnou část svého vědeckého i osobního života prožil ve Vratislavi. V letech 1823-1850 přednášel na zdejší univerzitě a vyvíjel i řadu aktivit mimo vědu. Málo jest známo, že například jako první přeložil do polštiny Čelakovského „Ohlasy písní českých a ruských“.

Ku konci života se vrátil do Prahy a do roku 1857 byl profesorem fyziologie na pražské univerzitě. A začal mimo jiné přednášet i česky, což byl v té době jev nevídaný.

V době svého pražského pobytu založil a vydával v letech 1853 - 1863 odborný přírodovědný časopis Živa. V roce 1861 založil Spolek lékařů českých a o rok později začal vydávat Časopis lékařů českých. V roce 1863 spoluzakládal Uměleckou besedu (Májovci) v Praze a byl až do své smrti jejím místostarostou.

Byl dopisujícím členem řady zahraničních společností, obdržel i řadu zahraničních vyznamenání. Jeho zásluhou byla v roce 1857 v Praze otevřena první česká průmyslová škola. Byl také v prvních dvou letech jejím ředitelem.

Jeho vědecké práce jsou úžasné, dodnes objevné a uchvacující. Ať se již týkaly zvukových vln, zrakových vjemů, vyšetřování oka či kožního povrchu. Vydal studie o mozku a mozečku, o sluchu, o vývoj slepičího vejce či o ústojnosti rostlin. Zabýval se také lidskou mluvou, vnímáním prostoru a pohybu, embryologií, trávením, bděním a spánkem, řasinkovým pohybem, trávením či morfologií.

Vratislavský fyziologický ústav, který Purkyně otevřel v roce 1837 za neuvěřitelně skromných podmínek, se stal vzorem pro budování podobných ústavů na všech světových univerzitách. Vědec Purkyně přispěl mimo jiné k tomu, že se začaly využívat otisky prstů. Jeho dílem jsou „Purkyňovy buňky“ v mozečku, „Purkyňova vlákna“ v srdci či termín „protoplazma“.

91 Znamenití 3

Má také krásný pomník nejen na Karlově náměstí v Praze…

V osobním životě neměl Purkyně štěstí. V raném věku mu zemřely dvě dcery a později i jeho milovaná manželka Julie Anežka, dcera profesora berlínské univerzity Rudolphiho. Vychoval dále i dva syny, z nichž mladší Karel Purkyně (1834- 1868) se stal uznávaným malířem.

Jeho teorie buněk a metabolických procesů přinesly nové objevy a pojmy. Mnohé z nich byly po Janu Purkyně také pojmenovány. 28. července tohoto roku si připomeneme 150 let od smrti tohoto geniálního lékaře, botanika, fyziologa, zkrátka skutečného muže vědy. Mám obavu, že těch připomínek moc nevyrojí.

Příště: prof. MUDr. et RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.