26.4.2024 | Svátek má Oto


GLOSA: Zelený Orwell vykukuje

8.6.2010

Nečekané varování přináší nový film Jana Svěráka Kuky se vrací. Snímek není jen odpočinkovou rodinou podívanou na postavičky inspirované výtvarnou poetičností Františka Skály, ale také dětským novodobým Orwellem. Ukazuje, co nás čeká, až zelení jednou vyhrají volby a dostanou se k moci.

Šestiletý Ondra trpí astmatem, a tak ze „zdravotních důvodů“ musí pryč i jeho oblíbená hračka – růžový medvídek Kuky. Když maminka vyhodí Kukyho do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie, v níž prožívá medvídkovy příběhy v neznámém přírodním světě. Popeláři odvezou Kukyho na skládku, odkud se mu podaří uprchnout do lesa, kde potkává kapitána von Hergota, Anušku, Plazivce, Dubánka, Vodánka, Rohánka a další skryté obyvatele.

Jenže ekologové Pytlík Vidlička a Pytlík Zapík zaměstnaní jako hlídači skládky a čističi lesa od všeho nepřírodního, co mezi stromy nemá co dělat, vědí, že takovýto nepořádek nemohou dopustit. Ze skládky totiž nic nesmí pryč, a už vůbec ne umělý medvídek. Přece nemůže svou přítomností v lese znečisťovat přírodní prostředí! Oba Pytlíci Kukyho rychle vypátrají a chtějí ho odvézt zpátky a vzít s sebou také „odpadky“. Jeden z lesních skřítků má jako nádobky na pití umělohmotná víčka od PET lahví. Vidlička se Zapíkem se hned k těmto věcem derou, protože dle nich jsou v lese nepřípustné, a je třeba je odvézt na skládku.

Symbolické a přesné je, že čističi Vidlička a Zapík jsou nejen sami ze zmačkaných PET lahví, tedy z „nepřírodních“ materiálů, které do lesa nepatří, ale že se po lese prohánějí velkým terénním autem na raketový pohon.

Už mají naloženého i Kukyho, protože obratně zkorumpovali obyvatele lesa, aby jim ho vydali. Ale nakonec zasáhne kapitán von Hergot a Kukyho ze spáru ekologů Vidličky a Zapíka zachrání. Ti se však nevzdávají. Z Anušky a Plazivce se stávají konfidenti a společně s hlídači skládky jsou tvrdě po krku nejen Kukymu, ale i kapitánu von Hergotovi.

Jenže páteří Plazivce je drát, a tak se i on může snadno stát obětí čističů od všeho, co by v lese být nemělo. „Kdo bude určovat, co do našeho světa ještě patří, a co už nikoliv, a je třeba to vyvést za ostnatý drát?“ zní explicitně formulovaná otázka, jež zároveň vyvolává implicitní mrazivý dojem z celého filmu.

Není náhodou ani omylem, že v umění se zelení začínají objevovat jako zrůdy, které omezují naši svobodu, vyvolávají strach mezi lidmi a stavějí novodobé koncentráky. Kuky není jediným filmem, kde Zlo zosobňují osoby zaštiťující se ideologií ochrany přírody a klimatu. Podívejte se třeba na celovečerní film Simpsonovi, kde šéf ochrany přírody přesvědčí amerického prezidenta, že v zájmu ochrany okolního prostředí je třeba Springfield a jeho obyvatele nejprve neprodyšně izolovat od okolního světa, poté vymazat z map a nakonec totálně zlikvidovat.

Možná to tak režisér Jan Svěrák nemyslel, ale to je jedno. Umělec někdy vyjádří ve svém díle přesný postřeh o stavu společnosti, aniž by o tom sám věděl. Autor možná chtěl říci něco jiného, nicméně podstatné je, co řekl, respektive jak čtenáři a diváci jeho dílu rozumějí a jak jej interpretují.

Týdeník EURO 22/2010