Je dobře, zajímá-li Arktida víc vědce než politiky

Začíná léto, a tedy i zájem o Arktidu. Pryč jsou časy, kdy mediálními atributy léta byly kruhy v obilí, černá kočkovitá šelma spatřená na Děčínsku a nešťastník, jenž se ve víře, že pije pivo, napil louhu z nevyčištěné láhve. Teď vládne létu Arktida. Zájem politiků o ni odvály krize. Pamatujete, jak v létě 2007 vyrazila ke Grónsku loď plná politiků (Angela Merkelová, Sigmar Gabriel) a fotografů? To už se neopakovalo ani za skutečně rekordního tání v létě 2012. Tím logičtější je zájem o ryze odborný průzkum, jak o něm svědčí stavba vědecky pojatých ledoborců. I když někdo řekne, že věda může být pokračováním politiky jinými prostředky.

Na vědce čekají otázky počínaje tou dětsky jednoduchou: proč Arktida tolik taje, když plocha ledu v Antarktidě je už tolik let nad normálem? Ale přes všechny výstrahy ještě nedošlo tání tak daleko, aby se ekonomicky vyplatila pravidelná lodní doprava Severovýchodní (nad Sibiří) či Severozápadní (nad Kanadou) pasáží. V té druhé se toho zas až tolik nezměnilo od legendární cesty Roalda Amundsena s lodí Gjoa v letech 1903 až 1906. Snad až na jedno. Někteří Inuité na ostrově Krále Viléma o sobě tvrdili, že jsou potomky Amundsena z dob jeho přezimování. Nejsou, jak dokázali roku 2012 vědci pomocí vzorků DNA (ale tím nevyloučili příbuznost s některým z Amundsenových druhů, jehož vzorek DNA nebyl k dispozici). Tak vidíte, co vše lze v Arktidě zkoumat.

LN, 11.6.2016