Předchozí "kauzy", které netřeba vyjmenovávat, již vychládají a "netáhnou", okurková sezóna se kvapem blíží. Proto naše média s povděkem přijala a začala probírat otázku vyznamenání sira Wintona řádem Bílého lva, který by mu měl předat český prezident Miloš Zeman.

Ten svým prohlášením, že sira Wintona dne 28. října tohoto roku vyznamená, zahájil mocnou diskusi. Dovolím si do ní přispět.

Především považuji za trestuhodné, že tento muž už dávno nedostal Nobelovu cenu míru, na rozdíl amerického prezidenta Obamy a Evropské unie. Nemohu tedy neocenit, navzdory svým neskrývaným nesympatiím k prezidentovi Zemanovi, že se rozhodl sira Wintona vyznamenat, a chci to vnímat jako jisté napravení omylu norského Nobelova výboru, který siru Wintonovi dosud onu cenu tak nějak předat opomněl.

Jistěže tento muž - poté, co vešlo ve známost, že zcela nezištně zachránil několik stovek židovských dětí před utrpením a jistou smrtí - dostal nespočet různých vyznamenání a ocenění, ale co si budeme namlouvat, Nobelova cena je Nobelova cena.

Siru Wintonovi je nyní 105 let. Jistěže případné předání Nobelovy ceny tento stařec neoslaví bujarým mejdanem s polonahými dívčinami, při němž šampaňské poteče proudem. Případné předání Nobelovy ceny bych vnímal spíš jako sdělení směrované nám mladším a těm nejmladším jako zprávu o ocenění lidské slušnosti, obětavosti a ochotě nezištně pomoci.

Leč zpátky k našemu drahému prezidentovi. Co si budeme namlouvat, spatřil jsem před několika dny sira Wintona v jakési televizní zpravodajské relaci. Na svůj požehnaný věk byl kupodivu velmi dobře orientován a psychicky relativně svěží. Nicméně 105 let je 105 let. To je věk, kterého se málokdo z nás dožije, a ti, kteří budou mít takové štěstí, se budou radovat z každého dne a z každé hodiny, kterou ještě na tomto světě prožijí. Nemějte mne za cynika. Jsou lidé, kteří jsou již v podstatně mladším věku se závěrem své životní cesty překvapivě smířeni.

Co si budeme namlouvat. Sir Winton je, ať se nám to líbí nebo ne, na konci své životní dráhy. Při veškeré úctě lze říci, že svíčka jeho života již poněkud poblikává. Nic si nenamlouvejme. Nepřeji nikomu nic zlého, ale 28. října by mohlo být pozdě. Představa, že se vydá z Anglie do matičky Prahy pro vyznamenání, je poněkud scestná. Z tohoto důvodu bych považoval za ušlechtilé a za něco, za co bych si mohl začít českého prezidenta vážit, kdyby naskočil do vládního speciálu, a třeba i zcela mimo nějaký protokol onoho starce navštívil a potřásl mu pravicí. I vyznamenání by mohl připíchnout na Wintonovu hruď, byť je to jen kus kovu.

Za mnohem důležitější bych ale považoval, že někdo poletí kraj světa, aby potřásl rukou a osobně poděkoval někomu, kdo si to zaslouží jako málokdo jiný. Soudím, že takový způsob postavení se "zvyklostem" by velmi ocenilo mnoho lidí.