Kdy sympatie pro Moskvu nahrávají Íránu a šíitům

Poslední rozloučení s Šimonem Peresem bylo největší sešlostí státníků od pohřbu Nelsona Mandely. Neměl jet prezident Zeman raději tam než na konferenci Dialog civilizací na Rhodos? Peres zosobňoval mírového nobelistu, posledního z „otců zakladatelů“ Izraele i posledního tamního politika s přímou osobní vazbou na předválečnou střední Evropu (narodil se v roce 1923 v Polsku, na území dnešního Běloruska). Naproti tomu konference Dialog civilizací zosobňuje hodnoty Putinova Ruska a její hlavní manažer Vladimir Jakunin i muže ze sankčního seznamu USA. Nezaprodal Miloš Zeman naše západní spojenectví?

Až takhle horké to dilema není. To, co je u nás důvodem ke sporu (řekněme obdiv k Putinově silovému stylu), nemá ve strategickém pohledu Blízkého východu velký význam. Ostatně Miloš Zeman má v Izraeli dobré renomé už léta. Jako premiér se tam v létě 2002 odmítl setkat s Jásirem Arafatem a řekl o něm: „Vypadá-li někdo jako kachna, chodí jako kachna a kváká jako kachna, pak je to kachna.“ (Rozuměj: terorista.) To se v Izraeli líbilo napříč politickým spektrem.

Ale s prezidentem Vladimirem Putinem je to jiná a složitější liga. Izrael nemá nic proti Putinovi, ale obává se mocenského vzestupu jeho Ruska mezi státy či silami ovládanými šíity v Levantě a východním Středomoří. Obává se aliance Rusko – Írán – Hizballáh – Asadova Sýrie. Vidí v tom reakci Ruska na ústup Obamovy Ameriky z oblasti. Peresův odchod se v Izraeli komentuje i takto (The Jerusalem Post): nový Blízký východ, o kterém snil Peres, přichází – ve zcela jiné podobě – až s jeho skonem. Sýrii Obama přenechal Íránu i Hizballáhu a Putinovi dovolil změnit východní Středomoří v ruské moře. I toto jsou důsledky Obamovy dohody s Íránem.

Těžko zpochybnit Zemanovy sympatie k Izraeli a antipatie k muslimům. Jenže sympatie pro Putina nahrávají na Blízkém východě těm, kdo si přejí Izrael v ohrožení. Možná by se to Miloš Zeman dozvěděl na pohřbu Šimona Perese. Na Rhodu mu to nikdo neřekne.

LN, 1.10.2016