6.5.2024 | Svátek má Radoslav


GLOSA: Na okraj 21. srpna

23.8.2018

Politická strana, která pohltí stát (a může toho dosáhnout volbou, dokonce demokratickou), činí tak s cílem přeměny fungování celé státní mašiny pro své potřeby. Pokud se podaří první krok, pohlcení, pokračuje dále. Mohou se vyskytnout jednotlivci uvnitř nebo vně strany, kteří hlasitě nesouhlasí, hlásají jiné možnosti řízení společnosti, poukazují na chyby etc. Aparát strany, mocenská páka, abych užil terminologie dobréhos strýce bolševika, se stará denně o úklid takových osob mimo veřejný zrak.

Jelikož státostrana je ze své podstaty manipulativní, nikoli služebná ve smyslu služby lidem, mohou se uvnitř vyskytnout skupiny, které chtějí uplatnit jiný postup vlády nad státem než oficiálně probíhá. Politická strana má povahu sekty, přinejmenším co do absence zpětné vazby z vnějšku, od nečlenů. Kromě toho se před vniknutím názorů jiné povahy chrání konspirativním chováním - další znak sekty. Proto zákonitě přicházejí střety skupin uvnitř strany, což se projeví navenek tak, jak se silnější z nich prosadí. Může jít o zdání společenského uvolnění, obratu v nazírání, směru etc. Ve straně, jež nemá jiný cíl než právě ovládnutí všech zdrojů na území jedmoho státu, k tomu zákonitě dojít musí. Vynořují se nám hony na zrádce všeho druhu, bratrstva mezi partajníky bez zřejmého podkladu, násilné sloučení dříve samostatných států, rozklížení pevnosti.

Zažili jsme u nás od roku 1930, kdy čalouník, vojenský zběh, redaktor Klement vyslovil v parlamentu na adresu poslanců nekomunistických hrozbu zakroucení krkem, do ztrouchnivění komunistického experimentu nejprve úkladné uchopení moci následované honem na vnitřní nepřátele. Po smrti čalouníka utichly bouře, stát poprvé zbankrotoval, načež docházelo k mírnému slábnutí moci. Období zpětně nazvali partajní šíbři pražským jarem nebo socialismem s lidskou tváří. Druhý příměr považuju za trefnější, implikuje slovním obratem nelidskost nebo protilidskost zřízení. Nadřazení soudruzi, vidouce drobnou potíž a současně dlouho sledovanou kořist, vojensky obsadili stát na dovršení dohod z Jalty. 

Pokud se lidé domnívají, že někomu z partajníků šlo o zlepšení vztahů s občany nebo s mocnostmi, žijí v iluzi. Běželo jen a pouze o pokus nastavení jiných vnitřních pravidel řízení společnosti. Následoval Husákovo ticho. 

Jiří Moučka