8.5.2024 | Den vítězství


GLOSA: Moderní formy marketingu

20.11.2009

Nedávno mě v telefonu oslovil ženský hlas, který se představil jako externí spolupracovnice mého operátora. Sdělila mi, že operátor chce odměnit dlouhodobé zákazníky zvláštním bonusem, a zeptala se, mám-li zájem o bližší informace. Ten jsem, pochopitelně, projevil. Po úvodních otázkách na mou totožnost, věkovou kategorii, rozsah odebíraných služeb a výši měsíčních úhrad za tyto služby mi sdělila, že se jedná o několikaprocentní slevu z poskytovaných služeb, a to po celou další dobu, po kterou zůstanu jejich zákazníkem. Ještě mi sdělila, že akce je spojena s určitým měsíčním paušálem.

Na dotaz, co je pro to třeba udělat, jsem se dozvěděl, že v případě mnou projeveného zájmu mě v nejbližších dnech navštíví jejich kurýr, který mi pomůže vyplnit žádost. Po několika dalších dnech obdržím jakousi „citi“ kartu účastníka akce. Kurýrovi mám na ověření své totožnosti odevzdat oboustranné kopie dvou osobních dokladů.

Než podmínky vypověděla, spočetl jsem si, že poskytovaný bonus se u mne prakticky kryje s paušálním poplatkem, a nabídku jsem s díky odmítl.

Celá věc mi ale nedala a čím dál víc mi připadala podezřelá: proč je to tak složité, vždyť všechny potřebné údaje jsem poskytl operátorovi při uzavírání smlouvy, na co tedy další žádost, na co kurýr, na co kopie dokladů? Oznámil jsem věc e-mailem svému operátorovi jako podezření na pokus o podvodné získávání osobních údajů pod hlavičkou jejich firmy a jaké bylo moje překvapení, když mi potvrdil že se skutečně jedná o jejich akci.

Řeknete si, celkem běžná věc – proč o tom vlastně píše? Ať je rád, že nenaletěl. Začala však pracovat moje fantazie: Na poradě vedení je rozhodnuto o poskytnutí určitých bonusů. Marketingový top manažér je pověřen přípravou a spuštěním akce, včetně její propagace. Po poradě ve svém úseku pověří odbor, který vybere odbornou agenturu a bude s ní na věci spolupracovat. Ten, řekněme za měsíc, připraví zadání a předá je agentuře. Ta za další měsíc předloží první návrh, po připomínkách a úpravách za další dva měsíce předloží návrh konečný. Mezitím agentura zahájí nábor a proškolení (pokud na to nebude najmuta agentura další) externích spolupracovníků, kteří budou akci presentovat zákazníkům. Za čtyři, pět měsíců může být všechno pod střechou a akce se rozjede. Pravda, na pár melounů to všechno spolu s prací v terénu přijde, ale co, my to ze zákazníků dostaneme zpátky. A když se jim to nebude líbit, nebo se jim to nevyplatí? Vždyť si to nemusejí brát. A že přejdou ke konkurenci? Tak ať, když si myslí, že si polepší. Vždyť zase jiní od ní přejdou k nám.

Následně se mi vybavilo, jak by asi postupovalo vedení podobné firmy ještě v první polovině minulého století (a většina drobných a středních podnikatelů současných – pravda, nejsou to top manažéři): v rámci konkurenčního boje by vznikl nápad odměnit určitým bonusem věrné zákazníky. Obchodní ředitel by si zavolal hlavního účetního a uložil mu, aby do týdne návrh rozpracoval. Účtárna by dostala pokyn, aby od příštího fakturačního období začala u konkrétních zákazníků uplatňovat dohodnuté slevy a zákazník by byl na nejbližším výpisu nebo faktuře o věci informován. V rámci onoho konkurenčního boje by v několika nejužívanějších médiích vyšel informační inzerát. Firma se zviditelní, u stávajících zákazníků si šplhne, získá jistě i nějaké nové a kromě zmíněných inzerátů ji to nebude stát ani korunu. A o ty melouny, které by to stálo jinak, se nebudou muset krátit třeba investice nebo dividendy pro akcionáře.

Já vím, celá ta věc je prkotina, takových se dneska děje a ani pes po tom neštěkne. Ale je to také obrázek toho, kam se ubírá myšlení a konání vrcholných představitelů zejména velkých a mezinárodních firem. Od nich tento způsob myšlení a jednání bohužel přebírá mnoho dalších veřejně působících organizací a úřadů. Je to prostě in. Profitují z toho samozřejmě reklamní, marketingové a personální agentury, ale co, vždyť i to je určitá forma boje za získání a udržení pracovních míst. A selský rozum? Pryč s ním, ten už zastaral!

Lidová moudrost je ale rýpavá a našla pro to příměry: jít s kanónem na vrabce či drbat se levou rukou za pravým uchem anebo také hlupák je ten, kdo považuje za hlupáky ty ostatní. Teď jen, kdo je tím hlupákem.

listopad 2009