Bohužel patřím k pamětníkům, kteří ještě zažili tramvajové průvodčí. Ti si pečlivě hlídali, kdo právě nastoupil, a průběžně tak jízdné inkasovali, případně jen platnost jízdenek kon­trolovali. V legendární povídce Šimka s Grossmanem „Moje jízda tramvají" se průvodčí do­konce vztyčila v pokladně a lidem, kterým prodala jízdenku, kleštičkami procvakla levé ucho, aby si udržela přehled o tom, kdo platil.

S touto formou kontroly zaplacení jízdného by současní cestující jistě nesouhlasili, možná dokonce už ani s průvodčími. Však jim místo nich technologický pokrok nabízí počet­nou řadu zcela nových možností, jak jízdné za použití služeb veřejné dopravy uhradit.

Já se ale dnes nechci zabývat těmi poctivými, kteří platí, ani nepoctivými, ale těmi, kteří kontrolují, zda všichni skutečně zaplatili. Revizory. Téměř pravidelně se totiž v různých investigativních pořadech a článcích objevují informace o mnohdy již doslova tragických situacích, do nichž se dostali v podstatě nevinní lidé. Ti, kteří ztratili nebo jim byly odcizeny osobní doklady. Skutečnost, že ztrátu dokladů neprodleně nahlásili policii, jim je na nic ve chvíli, kdy se jejich doklady prokazují kontrolujícím revizorům takzvaní „černí pasažéři“.

Docela by mne zajímalo, na kolik zcizených a jejich aktuálními držiteli zneužívaných dokladů revizoři policii měsíčně upozorní. Málokterý podvodníček jezdící pravidelně veřejnou dopravou načerno by se obtěžoval skutečným maskováním, takže jen trochu pozorný revizor by nesrov­nalosti ve vzhledu a věku mohl poměrně snadno objevit. Vždyť na každém občanském prů­kazu je fotografie chráněná proti padělání. K dispozici má revizor rovněž řadu údajů, z jejichž přesné znalosti může s vizáží na fotografii podezřele se neshodujícího pasažéra vyzkoušet.

Vzhledem k tomu, na kolik lidí nevinných je kvůli podvodům s jim ukradenými nebo jimi ztracenými doklady uvalena exekuce, to vypadá tak, že jen málokterý z revizorů se při kontrole dokladů na fotografie pozorně kouká. To je nedbalost. Ale slyšel jsem, že někteří z nich kvůli své odměně za dopadení černého pasažéra využívají jména vytipovaných podvodníků opakovaně, čímž dluhy původních majitelů dokladů bez jejich přičinění stále narůstají.

A tak mne napadá, zda revizoři nejsou slepí, hloupí nebo... vychytralí.