Paráda. Viděl jsem to jen v televizních zprávách, ale i tak mě to nadchlo. Britská krasobruslařka Sinead Kerrová popadla svého bráchu Johna, zvedla ho do vzduchu a držela ho nad ledem hlavou dolů. Málokdo si ale uvědomuje, že šlo o jednu z hlavních událostí v dějinách lidstva za posledních tisíc let.

Diskriminace ženského pohlaví je konečně prolomena, už nebudou silnější ti smradlaví ochlupení halamové, ale ty jemné éterické bytosti. Pryč s předsudky. Konečně navážeme na nesmělé výhonky budoucnosti, kterými byly sovětské ženy, podbíjející železniční pražce. Teď už bude všechno jinak.

Sousloví „silnější pohlaví“ definitivně končí na smetišti dějin. Rozhodovat bude už jen silnější žaludek, kdepak nějaké to pohlaví. Ženy přestanou vítězit jen svou krásou a citem, prostě nám dají po tlamě. S portrétem udatné Sinead na vlajce vykopou chlapy z armády a pivních barů. Už navždy budeme dělit dějiny na éru před zvedačkou ve Vacouveru a po zvedačce ve Vancouveru.

Jenže nelze zůstat na půli cesty. Ve Vancouveru ostudně krasobruslily jen páry odlišného pohlaví. Jak k tomu přijdou homosexuálové? Na radnici už se zaregistrovat smějí, u krasobruslařské federace zatím nikoli. Je to asi temné hnízdo homofobie. Víte, jak by zvedlo návštěvu, kdyby spolu tančili jemní chlapci? Jeden v sukýnce, druhý v kalhotách? Sportovní bafuňáři jsou sami proti sobě.

Ještě je třeba leccos dohánět. V tenise třeba už nejsou ženy diskriminovány menšími cenami za vítězství v turnajích. Pořád jsou ale potupně odkázány do separované kategorie. Sinead ukázala, že to je přežitek. Přestaňme ženy urážet a zaveďme v tenise společné soutěže pro ženy a muže! A ve čtyřhře by se sami sportovci rozhodli, zda jejich párek bude smíšený či nesmíšený.

Vzhůru do nových časů.

Převzato z blogu autora