Zní to tak prostě, že? Všichni jsme se s tím v životě nejednou setkali. Stačil nám pouhý letmý pohled do prázdné peněženky, abychom v okamžiku pochopili, že ten "rozjásaný večírek" pro nás skončil. Tedy pochopila to většina z nás, ale ne všichni. Ti "druzí" museli nechat v hospodě hodinky, mobily a další relativně hodnotné či osobně nezbytné předměty.

V hospodě ten dluhový problém jde tedy řešit poměrně jednoduše. Byť i tam nese hospodský nějaké riziko a po špatné zkušenosti už na dluh nikomu nenaleje.

Hospodští v EU však už mnoho let nalévají a nalévají. I když vědí, že většina jejich "hostů" již dávno na zaplacení nemá. A zabavit jim nic nemohou. Prostě došly prachy. V podstatě všechny a všem. Už nejsou. Byly utraceny na státech organizovaných "večírcích" a místo nich v bankách zůstaly jen cáry papíru v podobě dlužních úpisů. Soukromé banky v honbě za soukromým ziskem promrhaly peníze firem i drobných střadatelů, v řadě případů i penzijních fondů.

A tak se politici, kteří v mnoha případech banky k takovému chování přímo naváděli, nyní obracejí o pomoc k těm, co "nechlastali", případně se opíjeli jen omezeně. Aby jejich peníze mohli darovat těm soukromým bankám, které to hýření v očekávání značných zisků dlouhodobě financovaly a ještě stále v tom do značné míry pokračují. Tím samozřejmě dojde ke zprůměrování maléru a ti, kteří jsou v tom finančním marastu zatím jenom podrážkami, tam rychle zapadnou až po kolena.

Jediným správným, politicky však neprůchodným řešením, by bylo rychle přiznat, že PRACHY DOŠLY!

A okamžitě začít připravovat celoevropský barterový systém, aby se po naprostém krachu finančních institucí vůbec mohlo něco vyrábět a prodávat. Ale co ti poctiví, pracovití, nechlastající a přitom reálně okradení? Nechají si to jen tak líbit? Obávám se, že ne. Spíše to vypadá tak, že Evropu čeká pěkně horký zbytek zimy a jaro bohaté na požáry. Jak rád bych se mýlil.