Už jsme o nich slyšeli. Píšou v různých bulvárech o prohřešcích celebrit v oblékání. Bárta si pro začátek našel snadný terč, a to mne. Já se nejlépe cítím oblečený jako bezdomovec, na mně si smlsne každý módní policajt. Za komunistů mě policajti opravdoví honili s nůžkami a zakazovali mi oblíbená trika, pan Bárta v této čestné tradici bolševické buzerace hrdě pokračuje.

Postavil svůj článek kolující po internetu na tom, že jsem promluvil na demonstraci hnutí D.O.S.T. oblečený v hnědém. A pokračuje, že jsem tak byl oblečen v tradičné barvě myšlenkového směru, který jsem přišel podpořit.

Bárta pak kupí hromadu dalších sprostých urážek a pomluv, když mne a iniciativu D.O.S.T. dává do souvislosti s nacisty, rasisty, xenofoby, antisemity, fašisty, neofašisty, zjevnými neonacisty, holohlavci a tak dál. Nemá jediný argument, své sprostoty neopírá o jediný doklad podobných tendencí. Stačí mu barva oblečení. Bárta nás vítá v nových omyvatelných časech, kdy nás bojůvky podobných fanatiků budou odchytávat na ulici, strhávat nám šaty a navlékat nás do schválených uniforem.

Není divu, že tento Bártův text prezentovala na svém blogu jakási paní Tydlitátová, která nedávno inspirovala iniciativu Zelená levice, vyzývající k fyzické likvidaci, k postřílení, pověšení a spálení desítek konzervativních osobností včetně mne. Aspoň víme, jakými podzemními vodami je napájena politicky korektní agresivita lidí jako je Bárta a Tydlitátová.

Mimochodem, to mé oblečení je černé. Obávám se ale, že ani černá by u Bártovy módní policie neprošla.

Převzato z blogu autora